V krátkém časovém úseku se odehrály dvě události, dotýkající se česko-německých vztahů. Návštěva kancléřky Angely Merkelové v Praze a reportáž německé veřejnoprávní televize ARD o Andreji Babišovi. Každá událost jiná svým významem, ale symbolicky odhalující dva mediální světy a zásadní proměnu, jakou naše média procházejí.

Návštěva německé kancléřky v Praze dopadla podle očekávání. Pozice české a německé strany se nezměnily, dělí je názor na způsob řešení migrační krize. Jako naivní se ukázala původní snaha téma migrace při jednání potlačit. Nemohlo být žádným velkým překvapením, že v této věci nedošlo k žádnému posunu. Na postoji k tomuto tématu v čele s odmítáním povinných kvót pro běžence se ostatně rámcově shoduje celá domácí politická scéna. A tomu odpovídají i mediální výstupy.

[ctete]73269[/ctete]

Merkelová v předvolebním boji

Přesto se nelze ubránit dojmu, že hlavním výsledkem této návštěvy je její zneužití v předvolebním boji. Ve využití příležitosti předvést se co nejsilnějšími výroky před potenciálními voliči.

Podstatné ovšem je, že návštěva ze všeho nejvíce odhalila tristní stav české zahraniční politiky. Znovu v plné míře odkryla nejednotné postoje klíčových ústavních činitelů, což už nelze nijak a ničím maskovat. Veřejnost se tak stala svědky podivného divadla, v poslední době typického pro tradiční tuzemské švejkování.

Místopředseda vlády Andrej Babiš, který pružně mění názory podle veřejného mínění, už ani nepředstírá vládní jednotu a dal znovu ostentativně najevo, že se distancuje od „opatrnějšího“ přístupu premiéra Sobotky. Dal přednost setkání s kancléřkou na Hradě po boku prezidenta Miloše Zemana. Odmítl se zúčastnit setkání na vládní úrovni, což premiér nesl s velkou nelibostí.

Německá kancléřka se tak během krátké doby sešla se dvěma politickými reprezentacemi, z nichž každá kladla důraz na něco jiného. Jedna zdůrazňovala shodná stanoviska, druhá rozpory. Pouze Pavel Bělobrádek, věren lidoveckým tradicím, se zúčastnil jednání na Hradě i na vládě.

Babiš s Bělobrádkem přitom porušili zaběhaná protokolární pravidla, protože podobné rozdvojení ministerských delegací během vrcholné, potažmo takto krátké návštěvy zahraničního politika je velmi neobvyklé.

Česká specialita

Aby toho nebylo málo, sociálněděmokratický předseda Senátu Milan Štěch Merkelové předal výzvu ke zrušení protiruských sankcí. Připojil se tak k Zemanovi a Babišovi, kteří sankce kritizují dlouhodobě, zatímco premiér Sobotka po jednání s kancléřkou podpořil jejich prodloužení. Je úplně vedlejší, jestli Štěchova aktivita byla či nebyla koordinována. Výsledek je stejný. Česká vládnoucí garnitura navenek vysílá nečitelné signály a provozuje chaotickou zahraniční politiku.

Mimořádná šíře mediálního záběru návštěvy německé kancléřky byla přímo úměrná předvolební atmosféře. Především Babišův tisk vycítil příležitost navigovat pozornost čtenářů tam, kam jejich majitel potřebuje. Symbolicky znázorněno: Premiér Sobotka byl v Lidových novinách na titulní fotografii prezentován jako submisivní politik uklánějící se Angele Merkelové, s podtitulem „česká specialita“.

Na rozdíl od poslední návštěvy kancléřky v Praze v roce 2012, která proběhla mnohem důstojněji, přestože se i tehdy konala v celoevropsky komplikované situaci vrcholící ekonomické krize, letos zůstávají jen rozpaky. Přitom současná vláda se deklaruje jako „proevropská“ a Miloš Zeman ještě před několika lety prohlašoval, že je přesvědčený eurofederalista, podporující heslo „více Evropy“.

Pan Babiš

Krátce poté proběhla jiná událost, kterou sice nelze významově srovnávat, přesto je mediální kontrast do očí bijící. A to rovněž v porovnání s nedávnou minulostí.

Nejvýznamnější německá veřejnoprávní televize ARD odvysílala reportáž „Pan Babiš“. Zacílila především na jeho konflikt zájmů, když upozornila na známý fakt, že majitel Agrofertu a místopředseda vlády v jedné osobě pobírá evropské dotace, a sám z titulu svého úřadu jejich využívání kontroluje.

ARD uvedla, že Babišovy firmy obdržely z evropských fondů celkem 92 milionů eur jen v době, kdy působí na ministerstvu financí. To kontrastuje s obdobím, kdy nebyl ve vládě a jeho firmy dostávaly dotací mnohem méně. V reportáži bylo zdůrazněno, že Babišův obrovský střet zájmů má evropský dosah. Upozorňuje i na to, že některé projekty, například Čapí hnízdo, už řeší Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

Po článcích v titulech Spiegel a Zeit jde v krátké době o třetí kritický příspěvek ve významných německých médiích na adresu ministra financí. To je proti minulosti naprosto bezprecedentní „výsada“. Co je ovšem ještě více zarážející, mediální ohlas na tuto reportáž je u nás naprosto minimální.

Minimální medializace

Pokud by se něco podobného přihodilo významnému představiteli vlády ještě v nedávné době, referovala by o tom všechna celostátní média v čele s Českou televizí. Už jen proto, že se jedná o počin veřejnoprávních kolegů. Reportáž by byla minimálně odvysílána v pořadu 168 hodin a zmiňovala by ji řada komentářů, v první řadě tituly vydavatelství Economia.

A dnes? Reportáž „Pan Babiš“ se objevila pouze na dvou nových serverech, zcela mimo záběr mainstreamových médií.

Dvě události, dva odlišné mediální světy. Zatímco z návštěvy německé kancléřky nejvíce vytěžili ti, kteří mají nejvýkonnější mediální tlampače, kritický zahraniční hlas na adresu druhého nejvýznamnějšího člena vlády byl téměř utlumen. Nikoli s velkou nadsázkou se dá konstatovat, že ještě nedávno by obě události z hlediska mediálního vyznění dopadly přesně obráceně.

[ctete]73086[/ctete]