Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/ArmyAmber
FOTO: Pixabay/ArmyAmber
Soudruh Zdeněk Milata ve středečních Haló novinách vyjádřil svůj názor na dění v Afghánistánu. Jsou to skutečně perly a my jsme za ně vděční, protože názorně ukazují, jak převrácené hodnoty komunisté vyznávají a hlásají.
Malá ukázka: „Dvacet let okupace jedné země v pohoří Hindúkuše ukázalo, že jsou národy, které nelze koupit ani zlomit. Oficiální afghánská armáda se zhroutila přes fakt, že její protivníci z řad hnutí Tálibán byli dvě desetiletí pod tlakem supervelmoci a jejích nohsledů. Nepomohla nejvyspělejší vojenská technika, peníze ani teror…
Položme si otázku, zda jsou bojovníci Tálibánu skutečným nepřítelem. Jak by vypadala situace, kdyby (hypoteticky) německá armáda odešla z protektorátu Čechy a Morava a vzdálila se tisíce kilometrů daleko. Jak dlouho by »vláda« ve složení Moravec s dalšími kolaboranty vydržela?…
Afghánci chtějí mít, bez ohledu na to, co představuje Tálibán, konečně vlastní vládu ve své zemi. A i ten Tálibán je nyní spíše islámským národním spolkem než organizací podporující teror po celém světě.“
Pak tam soudruh dál píše o okupaci, o našich vojácích, které nazývá „žoldáky“, kteří jistě usmrtili řadu civilistů v rozporu s Ženevskými konvencemi a za svou účast na misích si vydělali na několik rodinných domů.
Jako vždycky, i tentokrát se jede podle linie Kremlu. Tálibánci byli v lednu v Moskvě přijati, a jak to vypadá, má tento spolek vrahů a idejí horších než z dob temného středověku k putinovskému režimu v něčem blízko. Ministr Sergej Lavrov už dal najevo, že Kreml Tálibánu nebude do ničeho mluvit: „V této situaci předstírat, že můžeme Afghánce nutit žít podle pravidel Západu, je naivní a je to opět pokus vnutit zbytku světa své hodnoty a zcela ignorovat tradice, s nimiž jiné země žijí po staletí.“
Pan Lavrov a také čeští komunističtí papoušci by měli vědět, že poměry, jaké byly známé z dob panování Tálibánu, neměly obdoby ani v jiných zemích, kde lidé vyznávají islám. Popravy kamenováním, usekávání končetin, nucené sňatky, znemožnění studia žen, přikázaná délka plnovousů, odpalování historických památek – to by v Egyptě skutečně nebylo možné.
Legrační je jeho věta „jsou národy, které nelze koupit ani zlomit“. Zrovna Afghánci jsou známí tím, že mezi bojujícími stranami přebíhali podle toho, kdo víc zaplatil. Peníze do Tálibánu pumpovaly i zahraniční síly. Afghánce nikdo nenutil, aby se vzdali islámu a svých zvyků. Srovnávat spojenecká vojska s nacistickými je mimořádně odporné. Vraždy prováděl Tálibán a na svém území poskytl útočiště teroristům z al-Káidy.
Jaká mentalita mezi českými komunisty vládne, ukazuje i výrok ze závěru článečku soudruha Milaty, kde píše o odchodu spojeneckých vojsk z Afghánistánu a vymýšlí si srovnání: „Oproti tomu odchod sovětských vojsk z Československa na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století probíhal důstojně. Žádní spolupracovníci z naší strany neprchali. Propaganda o třiadvacetileté okupaci vychází až z posledních let. Skutečná okupace končí právě v Afghánistánu.“
Tak ano, žádní spolupracovníci se sovětskými okupanty neprchali. Zřejmě proto, že komunisty nenáviděná „buržoazní demokracie“ není Tálibán. A co má na mysli to „propagandou o třiadvacetileté okupaci“? Že to okupace nebyla? Vpadnout někam v noci se statisíci vojáky, vedení země sebrat a odvézt si Moskvy, dosadit si tady své loutky, které dvacet let poslušně kývaly, to nebyla okupace? A co to tedy bylo? Když si ale někdo myslí, že Tálibán je vlastně národní spolek, tak Střední skupina vojsk pro něj možná byla něco jako Armáda spásy.
Komunisté jsou na tom pořád stejně. Není nechutnost, kterou by nedokázali odsouhlasit a přidat se k ní.
