Příliv uprchlíků v dohledné době zastavit nemůžeme. Situace v Sýrii a Iráku je nepřehledná, politické řešení je díky vztahům s Asadem a jeho režimem v nedohlednu a pozemní útok na Islámský stát je díky zmiňované nepřehlednosti nemožný. A právě díky tomu se z těchto míst přesouvá stále více a více lidí do uprchlických táborů, odkud se vydávají na nebezpečnou cestu po Středozemním moři. Na jejich místě bych dělal pro bezpečí sebe a své rodiny to samé. Pro svou budoucnost a budoucnost mých dětí bych se vydal na cestu Středozemním mořem stejně jako statisíce dalších, kteří již v Evropě jsou.
Jsem přesvědčený o tom, že ve většině případů se jedná o lidi stejné jako my. Lidi, kteří měli své zaměstnaní, svůj domov, svou rodinu a své přátele. Měli zázemí a dostatečné finance na to, aby mohli svou rodinu uživit a svým dětem dopřát vzdělání. Znenadání se ale situace v Sýrii, Iráku a dalších zemí na Blízkém východě změnila. Začala vlna Arabských jar, kdy lidé díky globalizaci a internetu požadovali po svých vládách svobodu a demokracii.
Země, ze kterých dnes uprchlíci přicházejí, se začaly ponořovat do občanských válek a nakonec do války s Islámským státem, který se rozrostl do neskutečné velikosti. Hrozba, že jako kluk či muž musíte povinně vstoupit do milic Islámského státu nebo dalších přidružených organizací, vzbudila v lidech strach a zcela pochopitelně touhu odejít od jisté smrti, která by vám po odmítnutí hrozila. A nejen vám, ale i vaší rodině.
Příběhy, které popisují život uprchlíků, jsou v mnoha případech skutečně stejné jako ty naše. O to víc mě mrzí to, že jako jedna společnost nechceme přijímat uprchlíky a nechceme jim nabídnout pomoc, kterou nutně potřebují. Místo toho posloucháme našeho prezidenta, který šíří nenávist z uprchlíků a snaží se v lidech vzbudit strach. A to není dobrá cesta. Nejen pro nás, ale i pro celou Evropu. Narůst právě takovýchto aktivit politiků, díky kterým si chtějí připisovat politické bodíky a sympatie lidí, jsou nebezpečné. A jsou v rozporu s tím, na čem byla Evropa založena. Jsou to hodnoty, které jsou lidské a solidární. Historie nás naučila, že odsuzovat lidi za jejich barvu pleti nebo vyznávání víry je chybné a v rozporu s hodnotami, které tvoří jeden celek. Tím celkem je demokracie. A právě po ní uprchlíci touží.
[ctete]29124[/ctete]
Uprchlíci, kteří potřebují naši pomoc a nacházejí se v Evropě, pro nás mohou být šancí. Šancí, kdy těmto lidem ukážeme fungování demokracie a naplňování základních práv a svobod, na které má každý člověk bez rozdílů plné právo. Naučit je, jak se správně starat o stát a jak vytvářet hodnoty, které jsou v rozporu se šířením agrese nebo násilí tak, jak jsme tomu svědky u samozvaného Islámského státu. Po nějakém čase, co se situace na Blízkém východě uklidní a Islámský stát nebude mít žádnou moc, můžeme těmto lidem dát šanci začít znova. Začít znova v nové zemi, ve které budou první svobodné volby a která se o své občany bude starat. A dbát na dodržování lidských práv.
Možná to zní jako sen. Ale pokud nenajdeme řešení krize ve stabilizaci zemí na Blízkém východě, tak tragickým osudům uprchlíků, kteří umírají ve svých domovech nebo na cestě po Středozemním moři, nebudeme moci zabránit. Jako Evropa si procházíme zkouškou, která nám v konečném důsledku ukáže, jaká ve skutečnosti společnost jsme. A jaká je naše identita. Solidarita s uprchlíky je na místě. Je potřeba jim pomoct ale zároveň vyřešit zárodek uprchlické krize, který spočívá v tvrdých režimech v Eritreji nebo Sýrii a odstranit Islámský stát.
Solidaritu s uprchlíky přijímám a nestydím se za ni.
Autor je studentem střední školy a je členem organizace Mladých konzervativců v Karviné.
