Ruský politolog Vladimir Pastuchov píše na stránkách Echo.msk.ru o zajímavých okolnostech dalšího procesu proti Alexeji Navalnému. Ten prý pomluvil válečného veterána. Pokud jde o právní stránku věci, vše vypadá naprosto jasně: stejně jako dříve hraje právo na straně Navalného a svévole je na straně moci. Ale podle ruského politologa je s ohledem na etiku věc složitější. 

Pak vysvětluje, o co vlastně v celé věci jde, a to na známém případu ze Spojených států, který byl i filmově zpracován: „Bůh má smutný smysl pro ironii,“ píše a připomíná kauzu Larryho Flynta, „slavného porno vydavatele, který se stal známým širšímu publiku díky velkolepému filmu Miloše Formana ‚Lid vs. Larry Flynt‘… Jeho zápletka je postavena na skutečné žalobě za pomluvu, v níž Nejvyšší soud USA vydal přelomové rozhodnutí, které se stalo ‚zlatým standardem‘ pro řešení podobných sporů po celém světě.“

„Larry Flynt se mysticky vydal na onen svět a poslal Navalnému pozdrav na rozloučenou, čímž mu dal za pravdu, aby hájil ústavní právo na vyjádření neslušného, ba dokonce nemravného názoru. Málokdo chápe, že žaloba veterána Velké vlastenecké války Artěmenka proti opozičnímu politikovi a revolucionáři Navalnému je omračující právní parafrází, o níž v roce 1988 jednal Nejvyšší soud USA kvůli žalobě konzervativní náboženské osobnosti a pravicového politika Falwella na pornovydavatele a notorického libertariána Flynta. Výsledek však bude podle očekávání opačný.“ Ruská justice předvede světu něco jiného.

„Konflikt mezi Falwellem a Flyntem byl založen na urážlivé parodické publikaci doprovázené skandální karikaturou, která vyšla v Hustleru a dalších časopisech vydávaných Flyntem. Tvrdila, že Falwell měl první sexuální zkušenost se svou matkou a byl opilý. Falwell byl ve své době vážený muž, měl pověst puritána a hlásal ty nejextrémnější konzervativní názory. Přirozeně Flynta, který byl prakticky antipodem pravicového radikálního duchovního, štval, a proto byla parodie zveřejněná ve Flyntově časopise úmyslnou a ohlušující urážlivou fackou. Falwellova reakce byla velmi podobná tomu, co dnes vidíme u soudu v případu Artěmenko versus Navalnyj, jen bez zásahu státu do procesu. Uražený duchovní požadoval uznání publikace jako pomluvy, která mu způsobila morální a fyzické utrpení.“

Autor pak popisuje, k čemu americký soudní systém došel. Rozlišil urážku a pomluvu. Nejvyšší soud USA uznal, že morální utrpení lidí zapojených do veřejných a politických aktivit způsobené urážkami nemůže být důvodem k omezení svobody slova. Vstupem do veřejného prostoru člověk podstupuje určitá rizika, včetně toho, že je zatížen veřejnými útoky a urážkami ze strany protivníků.

„Rozdíl mezi pomluvou a urážkou je klíčovým bodem pro celý řetězec úvah, které vedly k Flyntovu osvobození u Nejvyššího soudu USA. Pomluva, na rozdíl od urážky, znamená, že byly šířeny nepravdivé informace o konkrétních skutkových okolnostech. Zároveň je podle amerického soudu k uznání pomluvy nezbytné, aby nedocházelo jen k šíření některých pomlouvačných informací o skutečnostech, ale také k tomu, že ostatní osoby, které jsou při smyslech a dobré paměti, mohou tyto informace skutečně brát jako zprávu o skutečnostech, tedy věřit v jejich pravdivost. Nejvyšší soud usoudil, že žádný racionální čtenář Flyntových časopisů nemůže vážně vnímat parodii a karikaturu duchovního  jako platné tvrzení, že ten se zapletl do incestu se svou matkou.“

Teď jak to souvisí s Navalným a Artěmenkem. Navalnyj napsal příspěvek na twitter, kde Artěmenka, jenž vystupoval jako stoupenec změn v ruské ústavě, které umožňují Vladimirovi Putinovi kandidovat na úřad prezidenta prakticky doživotně, nazval „zrádcem a lokajem“. „Nikdo, kdo je při smyslech, nemohl a neměl brát toto prohlášení jako sdělení faktu. Tedy jako tvrzení, že Artěmenko skutečně spáchal zradu během války nebo po ní, to znamená, že spáchal činy spadající pod příslušné články Trestního zákoníku Ruské federace. Byla to charakteristika morálních a lidských kvalit protivníka, jak to viděl Navalnyj, to znamená, že šlo o úmyslnou urážku, nikoli však o pomluvu.“

Autor píše, že tento proces je „pekelná fraška“ a stejně je všechno předem dané, je to jako znova přehrávat již jednou odehranou šachovou partii Korčnoj versus Kasparov. Přesto říká, že tady má určitý pocit trapnosti ohledně obou stran. Navalnyj nemusel o Artěmenkovi napsat, že je veterán „zrádce a lokaj“. Artěmenko se podílel na propagandistické kampani Kremlu a navrhované změny ústavy byly skutečně „ústavním převratem, který měl ospravedlnit možnost Putinova nekonečného působení jako prezidenta“. Vladimir Pastuchov ale říká: „Tyto pozměňovací návrhy však podpořila značná část lidí. Důvody jsou různé: vlastní zájmy, zvyk být vždy na straně moci, elementární strach, nepochopení a zmatek, touha získat něco výměnou za loajalitu nebo něco jiného. Myslím, že je velkou chybou udělat ze všech dohromady ‚zrádce a lokaje‘. Můj subjektivní názor je, že schopnost vytvářet si zbytečné nepřátele neposiluje postavení Navalného týmu.“

„V tomto procesu vlastně není jeden, ale dva rukojmí. Jsou to Navalnyj a Artěmenko, kterého Kreml používá jako lidský štít.“ Artěmenkovi je devadesát let, je to „zástěna“ pro státní teror, ne terorista.

„Alexej Navalnyj má obrovské množství odpůrců. Překvapivě většina z nich nepotřebuje další motivaci ze strany Kremlu – jejich pocity jsou upřímné a soběstačné. Navalný je podezřelý ze spáchání všech myslitelných politických hříchů: stát se novým diktátorem, zničit demokracii, přivést k moci fašisty nebo rozdrtit moc spolu s komunisty. Problém je, že všechna tato podezření je téměř nemožné dokázat, nejčastěji jsou projekcí osobní nechuti k budoucnosti. Ale tento soud odhalil něco jiného tady a teď. Kdysi velmi jasně prokázal, že Navalnyj, s mnoha vynikajícími osobními vlastnostmi, jako je bezpříkladná odvaha, neochvějná vůle, organizační talent a talent novináře, vyniká také strnulostí a hrubostí.“

Pastuchov pak na konci dokonce připomíná Leninův dopis, který napsal již hodně nemocný vůdce nedlouho před smrtí, ve kterém varuje spolusoudruhy před povahovými vlastnostmi soudruha Stalina: „Stalin je příliš hrubý a tato vada, která je mezi námi komunisty docela snesitelná, se stává nesnesitelnou na postu generálního tajemníka. Proto soudruhům navrhuji, aby se zamysleli nad tím, jakým způsobem má být Stalin z tohoto místa vyveden, a aby na toto místo dosadili jiného muže…“ Takového, který by byl podle Lenina „tolerantnějším, loajálnějším, zdvořilejším a pozornějším k soudruhům, méně vrtošivým atd.“.

Pak Pastuchov uzavírá, že by bylo třeba být při hrubostech opatrnější a  z pragmatického hlediska není důvod dávat do ruky zbraň všem pokryteckým „obráncům“ veterána Artěmenka. K tomu by stačila jedna včasná omluva. Ta by sice nezabránila trestnímu stíhání, ale poskytla by jiný obraz.

Tolik názor z Ruska.