Bádat o názorových proudech v ANO přinese asi takový výsledek, jako kdyby někdo hledal krystalickou strukturu v nitru silážní věže. Se značnou dávkou fantazie by se jistě dalo něco vymyslet, ale s realitou by to nemělo mnoho společného.
Útvar s oficiálním názvem ANO je servisní organizace, jejímž smyslem je provozování byznysu ve prospěch jednoho člověka politickými prostředky. Dali tomu nálepku „hnutí“, protože to hezky působí. Jako by se někde v lůně lidu vynořila idea, a ta se nakonec vtělila do podoby předvoje udatně bojujícího za zájmy „všeholidu“.
Ideou měl být boj proti korupci, což je dostatečně mlhavé, aby se to líbilo všem. Vadou na kráse poněkud je, když v čele stojí miliardář, který se domohl majetku podivnými čachry a zrovna v letech, která označuje jako „Palermo“. „Všetci kradnú“ a zrovna Andrej Babiš z toho má vyčnívat jako svatý Alois, který omylem zabloudil do čtvrti červených luceren.
Na začátku tomu možná někdo z první vlny funkcionářů a členů snad věřil, lépe řečeno chtěl věřit. Ti už jsou dávno pryč. Zůstali kývalové z Ústředního výboru politické divize Agrofertu. Jediný důvod, proč sebou nenosí notýsky, aby si ostentativně zapisovali poslední myšlenky Vůdce, jak se to dělá v KLDR, je to, že by nemohli okamžitě tleskat. Nemilé dilema.
Pán a majitel odměňuje a trestá. Kdyby se náhodou někde spletli a sestavili kandidátku jinak, než se čeká, šéf si ji proškrtá a přehází pořadí. Tím se zajišťuje hladký průběh, jak jsme ho znali ze zasedání XIV. a XV. a XVI. atd. sjezdu KSČ. Po letech negativní selekce sotva zbyli lidé, kteří by mohli vytvářet „názorové proudy“. Nanejvýš se najdou jedinci, kterým už je to všechno trapné. Je sice dost nepochopitelné, že jim to nebylo trapné už dávno, ale zas můžeme přiznat jedno procento polehčující okolnosti, když se takoví vyjádřili ještě před konečným debaklem Babišovy snahy dostat se na Hrad. Faktem je, že nejpozději po začátku kampaně ke druhému kolu se dalo tušit, že to nejspíš nedopadne.
ANO je Babiš, s ním jeho útvar stojí a padá, stejně jako takzvaní republikáni s Miroslavem Sládkem, Věci veřejné s Vítem Bártou, Úsvit a SPD s Tomiem Okamurou. Pan majitel se jistě může jakoby stáhnout do ústraní jako Jarosław Kaczyński v Polsku a jen tahat za provázky. Karel Havlíček a Alena Schillerová by pak na scéně mávali ručičkama a kývali hlavičkou a možná by se mnoho nezměnilo. Ani to ale není jisté, protože PiS v Polsku je skutečná politická strana, zatímco ANO není.
Italský astronom Giovanni Schiaparelli v roce 1877 nakreslil na základě svých pozorování mapu Marsu, na kterou zanesl útvary, kterým se pak říkalo „kanály“. Ve skutečnosti to bylo dílo fantazie, nic takového tehdejší technikou vidět nemohl. Když už to ale jednou nakreslíte a pojmenujete, žije to vlastním životem. Pokud budou komentátoři věřit tomu, že ANO je normální strana, protože to o sobě říká, budou v ní nacházet to, co ve stranách bývá. Různé názory, frakce, vnitřní opozici. Jenže je to to samé, jako omyl před 150 lety, když si někdo pod šmouhami představoval strukturu.
Jeden proud by ale v ANO vzniknout mohl. Jako kdyby silážní věž praskla a otvorem začalo něco unikat ven. To už by šlo pozorovat a navíc více smysly, protože by to dost páchlo.