Plénum Ústavního soudu ČR FOTO: Ústavní soud ČR / Jan Symon
FOTO: Ústavní soud ČR / Jan Symon
KOMENTÁŘ / V polovině tohoto týdne se dozvíme, jestli důchodová valorizační novela padne, nebo ne. To, že Jana Svatoně v roli soudce zpravodaje, připravujícího koncept nálezu od loňského května, po osmi měsících na poslední chvíli vystřídal Vojtěch Šimíček, nasvědčuje spíše tomu, že opoziční poslanci odejdou od Ústavního soudu s nepořízenou. Zrcadlem a interpretačním pramenem aktuálního rozložení názorů v Ústavním soudu v poločase jeho obměny budou počet a jména disentujících soudců v samém závěru nálezu.
Podle posledních informací se ústavní soudci o návrhu nálezu, než jej definitivně schválili, sice radili až desetkrát, složení pléna se však Janu Svatoňovi jako soudci zpravodaji od loňského léta proměňovalo doslova pod rukama. Pod vlivem vnějších okolností, vyvolaných uplynutím desetiletých mandátů dosavadním soudcům, tak své koncepty nálezu konzultoval na plenárních poradách, kterých se namísto původních soudců účastnili již ti noví. Za poslední půlrok se obměnilo sedm soudců, tedy polovina všech. Připravovat za takové situace nález a hledat pro něj podporu muselo být mimořádně obtížné.
Jsem přesvědčený, protože právě tak si Jana Svatoně pamatuji ze svých vlastních právnických studií – z jeho přednášek o státovědě, jimiž mne nadchnul pro ústavní právo –, že k řešení tohoto právního případu přistoupil od počátku velmi pečlivě, koncepčně a odpovědně. Každá změna v osobách soudců, a bylo jich sedm za půl roku, však mohla směr, jímž se při své práci na nálezu ubíral, vychylovat a tím jeho přípravu znesnadňovat.
Názorový kvas mohl podle mne vyvolat příchod skupiny některých soudců dříve profesně působících u Nejvyššího správního soudu (Josef Baxa, Zdeněk Kühn) a akademika Jana Wintra, který se tématu parlamentních procedur, o jejichž dodržování či porušování tu vzhledem k přijetí důchodové valorizační novely za stavu legislativní nouze také jde, roky věnuje do mimořádné hloubky a souvislostí ve svých publikacích.
Kromě toho když Ústavní soud před šesti lety zrušil náběh třetí a čtvrté etapy elektronické evidence tržeb, vykrystalizovala mezi tehdejšími ústavními soudci společně disentující pětičlenná skupina (Vojtěch Šimíček, Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Kateřina Šimáčková a David Uhlíř), některými (z jiných důvodů, než o které jde nyní při přezkumu důchodové valorizační novely) označovaná za progresivní. Z té dnes po svém odchodu k Evropskému soudu pro lidská práva u Ústavního soudu nepůsobí jen Kateřina Šimáčková. Svou roli tak při korigování návrhu nálezu mohli sehrát i čtyři zbývající názorově si blízcí soudci z této skupiny, především loni jmenovaný místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček. Jako funkcionáři soudu mu může víc než ostatním záležet na tom, aby přeměna Ústavního soudu ze třetího ve čtvrtý nezpůsobovala, aspoň v počátcích, judikatorní výkyvy, s jejichž následky by se nově nastupující soudci museli vypořádávat celých deset let.
K názorovým posunům mohlo v plénu v důsledku diskusí nad budoucím nálezem docházet postupně. Zprvu mohly být dílčí a procesní. Zhodnocení veřejného jednání a informace, které se ústavní soudci v jeho průběhu dozvěděli, každého z nich zřejmě už jen definitivně utvrdily v rozhodnutí, jak o nálezu hlasovat. Tím, že nakonec v roli soudce zpravodaje nahradil Jana Svatoně Vojtěch Šimíček, je pravděpodobné, že mezi soudci převážila podpora zrovna pro jeho (proti)návrh, a proto nález a jeho odůvodnění sepíše právě on.
Nejzajímavější, přestože mnohé jistě napověděla i ona, však podle mne není samotná změna v osobě soudce zpravodaje, jakkoli z Vojtěcha Šimíčka vzhledem k počtu, kolikrát se soudcem zpravodajem stal namísto toho původního (podle databáze nálezů a usnesení Ústavního soudu až v polovině takových případů), dělá podobně vlivného soudce jako kdysi Pavla Holländera (1993–2013). Změna je jen zákonem o Ústavním soudu předpokládaným důsledkem, přijme-li plénum nebo senát návrh podstatně se lišící od toho, na němž pracoval původní zpravodaj. Pro každou analýzu je však vždycky lépe než důsledek znát příčinu. Proto mnohem zajímavějším interpretačním pramenem aktuálního rozložení názorů v Ústavním soudu v poločase jeho obměny a svým způsobem i predikcí silnější pouhého odhadu, jak Ústavní soud rozhodne podobné případy v budoucnu, budou počet a jména disentujících soudců v samém závěru nálezu.
Autor je advokátem a bývalým novinářem, specializuje se na složité právní případy.
