NÁZOR / Česká republika má své hezké letní téma. Je jím platba v hotovosti. Děje se nám tu velké rozhořčení části obyvatel z toho, že nemohou všude a za všechno platit kartou, mobilem, atd. Toto rozhořčení u některých lidí doprovázejí fotografie „příšerné“ fronty u bankomatu, případně přesvědčivá tvrzení o tom, že ten podnikatel, který přijímá jen hotovost, rozhodně okrádá stát. A dokonce – kdo by to byl čekal – se objevují i stesky po fízlovacím systému Andreje Babiše a Aleny Schillerové jménem EET, který současná vláda definitivně zrušila.
Že se tato aféra objevila právě teď, není nijak překvapivé. Souvisí s tím, že lidé z velkých měst se začátkem prázdnin prostě hojně vyjeli na venkov. A tam zjistili, že ne v každé vesnické hospodě mohou zaplatit elektronicky a že v každém kempu nezaplatí párek v rohlíku nebo pár stovek za stan kartou, ale jen hotově. A co je na tom skandálního? Vůbec nic.
Realita je totiž taková, že platba převážně bezhotovostně je i dnes běžná pouze v těch největších městech. Čím dál na venkov, tím menší pravděpodobnost, že člověk narazí na platební terminál nebo bankomat. Tak to je a jedno léto a spousta rozhořčených sdělení na sociálních sítích s tím mnoho neudělají.
Legrační je obvinění, že ten, kdo přijímá pouze hotovost, určitě okrádá stát. Dedukce je jasná. Takový podnikatel určitě nepřiznává všechny příjmy, část jich nedaní a díky tomu platí menší daně. Kdežto kdyby přijímal platby bezhotovostně, takové nepřiznávání tržeb by se mu nepovedlo. Pohádka. Ten, kdo chce podvádět na daních, podvádí na daních bez ohledu na to, zda je u něj možné platit kartou, nebo ne. Krásným příkladem je samotný expremiér.
Současně s křikem o tom, jak moc podnikatelé – nejvíc všichni, co pracují jen s hotovostí – okrádají tento stát, se objevují rezolutní výkřiky o tom, že do podniku, kde nepřijímají bezhotovostní platby, už ten nebo tamten znechucený zákazník nevkročí. Ano. Přesně o tom to je. Každý se může svobodně rozhodnout, zda bude ve svém podniku přijímat jen hotovostní, nebo bezhotovostní platby, nebo obojí. Je to každého věc. A stejně tak je věcí každého klienta či zákazníka, zda půjde tam nebo tam. Podobně jako každý druhý člověk před časem řešil, zda půjde do kuřácké nebo nekuřácké hospody.
Máme tady svobodu a k té stále ještě patří i svoboda rozhodnutí, jakou formou bude podnikatel přijímat platby, a svoboda rozhodnutí zákazníka, kam půjde své peníze utrácet. Díky za to.