Princip námořní svobody ze sedmnáctého století komplikuje zastavení tankerů převážejících po Baltském moři ruskou ropu, uvedla finská veřejnoprávní televize Yle. Takzvanou stínovou flotilu, kterou tvoří lodě plující pod vlajkami jiných států, Rusko využívá k obcházení sankcí Evropské unie.
Jak již deník FORUM 24 informoval, některá z těchto plavidel se přitom kvůli špatnému stavu dostala na černou listinu mezinárodních námořních úřadů a mají zákaz provozu. Odborníci tvrdí, že jejich přítomnost v Baltském moři významně zvyšuje riziko ekologické katastrofy.
Podle zjištění Yle proplouvaly tyto tankery Finským zálivem letos na jaře každý druhý týden. Řada z nich navíc nemá řádné pojištění, na jehož základě by se v případě nehody dalo vymáhat odškodné.
„Je to, jako byste jezdili na dálnici autem bez registračních značek a pojištění. Každý chce, aby vás zastavila policie,“ řekl Magnus Winberg, lektor na námořní škole Aboa Mare ve finském Turku.
Aby se Rusko nezlobilo
Země kolem Baltu však nemohou plně regulovat průjezd lodí, protože ropné tankery plují v mezinárodních vodách. Henrik Ringbom, profesor námořního práva na univerzitě Åbo Akademi, tvrdí, že národní státy mají na jedné straně právo chránit svá území – jejich teritoriální vody mohou sahat až do vzdálenosti 12 námořních mil (něco více než 20 kilometrů) od pobřeží. Jenže zároveň platí zmíněná námořní svoboda ze 17. století. „Ani jedna z těchto zásad nemá přednostní právo,“ uvedl expert.
Podle Ringboma by se Finsko a Estonsko mohly rozhodnout své teritoriální vody rozšířit tak, aby spolu sousedily, a ve Finském zálivu by tak přestalo existovat jednolité pásmo mezinárodních vod. Ale to by prý problém zdaleka nevyřešilo.
„Na jedné straně by se na to Rusko jistě nedívalo příznivě. Na druhou stranu je také možné, že by pak Finský záliv spadal pod pravidla pro mezinárodní průlivy, nikoliv běžná teritoriální moře, protože na západ i na východ od ‚uzavřené‘ oblasti se nacházejí mezinárodní vody. V takovém případě by vznikly nové problémy, například pokud jde o právo omezit lety nad průlivem,“ uvedl Ringbom.
Mezinárodní námořní pravidla rovněž zaručují takzvaný neškodný průjezd obchodních lodí, a to i v teritoriálních vodách. To znamená, že loď smí proplouvat, dokud nezpůsobí pobřežnímu státu škodu.
Nápad uzavřít dánské úžiny
V Dánsku a Švédsku se diskutuje o tom, zda existuje nějaký způsob, jak zabránit stínové flotile vplouvat do dánských úžin. Öresund a Velký Belt tvoří pouze švédské a dánské teritoriální vody – jsou však klasifikovány jako zvláštní případ mezinárodních průlivů. Volný průjezd úžinami je obchodním lodím zaručen v Öresundské smlouvě z roku 1857.
Mezinárodní námořní pravidla zakazují diskriminaci lodí například na základě vlajky, pod níž plují. Padl však návrh, aby lodě mohly být zastaveny, pokud nemají uznané pojištění. Henrik Ringbom je nicméně k této myšlence rovněž skeptický a tvrdí, že existuje jen málo pravidel, která umožňují zastavit plavbu lodi kvůli jejímu pojištění.
„Možná by bylo lepší pokusit se zakázat lodím z černé listiny plavbu po Baltském moři s odůvodněním, že nesmějí vplout do žádného přístavu EU a že Baltské moře je charakteristické přístavy EU. Základním problémem je, že sankce nejsou globální, a tudíž umožňují různé mezery,“ uvedl profesor.
Dodal, že v ideálním případě by Rada bezpečnosti OSN mohla zavést povinné sankce, které by musely dodržovat všechny státy. Tohle schéma je však podle něj mimo hru, protože sankce se týkají stálého člena Rady bezpečnosti. „Regionální sankce vždy otevírají prostor pro různé formy obcházení a zneužívání,“ podotkl Ringbom.