Jeremy Corbyn je nechtěným dítětem britské labouristické strany (strany práce). Byl zvolen jen díky tomu, že předsedu mohli volit všichni členové strany i přidružených organizací. Zatímco levicoví poslanci si Corbyna většinově nepřáli a pro mnohé byl podle komentátorů dokonce zlým snem, pro odboráře byl vhodným kandidátem.
Vztah mezi ním a většinou poslaneckého klubu se od té doby nezlepšil. Dokonce ho viní za to, že nedokázal přesvědčit levicové voliče, aby hlasovali proti vystoupení Británie z Evropské unie. Svými výstupy ohledně ochrany britského pracovního trhu spíše brexitu pomohl.
Nedůvěru mu pak vyslovilo více než 170 poslanců z 230členného klubu a z jeho stínové vlády odešly dvě třetiny členů.
Světová média včetně českých v popisu Corbyna selhala. Velká většina médií se strefuje do Donalda Trumpa. V případě extremistické kandidátky ve francouzských prezidentských volbách Marine Le Penové média mnohdy upozorňovala na její poklonkování ruskému autoritářskému prezidentu Vladimiru Putinovi, nebo snad dokonce na přehlížení okupace Krymu a Sevastopolu ruskou armádou a přehlížení účasti ruské armády na bojích na východní Ukrajině. V případě Corbyna jeho pozitivní vztah k Putinovi přehlížejí.
Jenže v případě Corbyna to nekončí láskou k Putinovi. Je také fanouškem nepřátelského diktátorského režimu v Íránu i teroristů, ať už z Hezbollahu (podporovaného právě Íránem), nebo z palestinského Hnutí islámského odporu. O těchto teroristických organizacích doslova prohlásil, že to jsou přátelé.
Připomeňme, že íránský diktátorský režim hlásící se k nebezpečnému výkladu islámu má od roku 2015 uvolněné ruce pro neomezený přísun materiálu potřebného k výrobě jaderných zbraní, dlouhodobě vyvíjí balistické střely a od Ruské federace obdržel vyspělý protiletadlový systém. Kvůli tomu se chystá k sestavení jaderné zbraně rovněž Saúdská Arábie a k rozvoji svého jaderného programu Izrael. Navíc si vzpomeňme, že kvůli exprezidentu Obamovi nebyl v Evropě (mimo jiné v brdských lesích) vystavěn vyspělý obranný systém, který by dokázal ojedinělé střely s jadernými hlavicemi z Íránu ještě na jejich dráze zlikvidovat.
Tento radikál, který se může stát britským premiérem, chce vystoupit ze Severoatlantické aliance (čtete dobře) a jednostranně zlikvidovat odstrašující britský jaderný arzenál.
Corbyn je však nebezpečný také pro ekonomiku. Je karikaturou, která vypadla z dob, kdy průmyslová revoluce vytvořila v Británii příměstské dělnické kolonie. Dělníci tehdy zapomněli, že „věk páry“ přinesl zlepšení životů i pro většinu z nich, a začali se jako sdružení odboráři bouřit proti svým chlebodárcům, aby si postupně vydobyli různá práva na pracovním trhu včetně práva na stávku bez odpovědnosti za způsobené škody. To změnila až známá premiérka Margaret Thatcherová v osmdesátých letech minulého století.
Corbyn se chce vrátit k rozsáhlému znárodňování (železnic, energetiky či pošty). Nedávno se dokonce objevil v klipu, kde sedí na zemi v přecpaném vlaku a vyvozuje z toho, že vláda by osobní železniční přepravu dokázala řídit lépe. Ostatně známe to i od nás, že úředníci jsou v průměru mnohem vstřícnější, rychlejší a usměvavější než zlí živnostníci a zaměstnanci soukromých, navzájem si konkurujících firem. Corbynův klip měl malou vadu. Průmyslové kamery v inkriminovaném vlaku ho zachytily i s jeho štábem, jak předtím prochází poloprázdným vlakem včetně vagonu, kde se natáčelo (a místa nebyla rezervovaná).
Jedinou výhodou pro svobodomyslně smýšlející lidi se zdálo být, že Corbyn nemá šanci vyhrát volby. Jenže teď už to vypadá úplně jinak.
Nejhorší ze všeho je, že Corbyn vše radikální, co říká, myslí vážně. Své názory nemění a snad nikdo ho nepodezírá, že by si nemyslel to, co říká. Zkrátka, není to populista s vyhrocenou předvolební rétorikou, nýbrž nefalšovaný krajně levicový fanatik. Takže chtěli‑li bychom o něm napsat přece jen něco pozitivního, jsou to jistě jeho mnohdy dobré úmysly, kterými je však dlážděna cesta, ani nechtějte vědět kam.
