Pražská primátorka Adriana Krnáčová z Babišova hnutí ANO předá dnes na Staroměstské radnici klíč od hlavního města Jiřímu Bradymu, kterého údajně vyškrtl ze seznamu vyznamenaných na státní svátek 28. října prezident Miloš Zeman. Krnáčová tak sice poměrně pozdě, ale přece jen zavětřila šanci trhnout na 88letém panu Bradym svůj kousek popularity a veřejných sympatií.

„Když si lidí jako on neváží na Hradě, tak si jich budeme vážit aspoň v Praze,“ prohlásila v pondělí Krnáčová. Podle ní by se prý vyznamenávání osobností českých a československých dějin nemělo stávat předmětem politických bojů.

Původně upřímná a chvályhodná snaha Poslanecké sněmovny či Univerzity Palackého v Olomouci udělit Jiřímu Bradymu vlastní ocenění, a zmírnit tak alespoň částečně trapnou ostudu České republiky vůči muži, jenž přežil holokaust a vykonal nejspíš na světě mnoho dobrého, se tak zvrhla v další frašku. I když, pravda, ne tak zlou, krutou a bezohlednou, jakou předvedl Miloš Zeman. Vzhledem k motivaci některých aktérů ovšem neméně mrzkou a trapnou.

Brady, jenž byl jako chlapec za druhé světové války vězněn v Terezíně a Osvětimi, měl údajně od prezidenta Zemana dostat řád T. G. Masaryka. Kvůli schůzce Bradyho synovce, ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s dalajlámou ho ale nedostane. Herman tvrdí, že mu prezident Zeman řekl, že Bradymu vyznamenání nedá, pokud se sejde s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Hrad tvrdí, že Brady na žádném seznamu vyznamenaných nikdy nebyl. Brady už několikrát veřejně zopakoval, že mu Hrad původně telefonicky oznámil, že bude vyznamenán řádem T. G. Masaryka.

K vydírání samotnému mělo dojít už 8. září na slovenské ambasádě, avšak ministr Herman o něm pro jistotu informoval média až minulý týden, když se ukázalo, že pan Brady státní vyznamenání opravdu nedostane. Kostky byly vrženy.

Poté, co se provalilo ono odporné vydírání a kalkulování, jehož rukojmím se stal úctyhodný starý muž, začala o něm s velkou chutí informovat prakticky všechna média a zvedla se zcela oprávněně vlna všeobecného rozhořčení a pohoršení nad Zemanovou lumpárnou. Ta vlna je tak silná a hýbe veřejným míněním natolik, že se během několika dní i ti méně bystří dovtípili, že právě teď je konečně po dlouhé době ta správná chvíle přidat se na správnou stranu, aniž by jakkoli riskovali, že se mohou zmýlit a že by toho mohli třeba později litovat.

Například paní primátorka Krnáčová nebo její brněnský kolega Petr Vokřál. Jejich stranický šéf a vládce Andrej Babiš je přitom jinak s prezidentem Zemanem dlouhodobě jedna ruka. Zejména pokud jde o tažení proti ČSSD, vztah k podnikatelům s obratem pod miliardu korun nebo k chápání demokracie, občanských svobod a svobody médií.

Porozumnění najdou jistě nakonec Zeman s Babišem i ohledně pana Bradyho: Obě strany se na jeho úkor zviditelní, a o to přece jde. Lidi aspoň uvidí, jakou tady máme pluralitu „názorů“, a zahlceni v úvahách tímto „problémem“ se nebudou zabývat věcmi, kterými nemají.

Být teď panem Bradym, asi bych si řekl: Je fajn, že po letech odmítání najednou všichni oceňujete moje zásluhy a předháníte se v tom, kdo mě dřív a okázaleji něčím vyznamenáte (na státní vyznamenání byl pan Brady navržen už několikrát, ale zatím ho nikdy nedostal). Taky si konečně po sedmdesáti letech užívám ve své vlasti svůj týden slávy a ovací. Ze dne na den jsem se stal doslova miláčkem národa. Ale nechcete si přece jenom vyřídit své účty s vaším prezidentem, kterého jste si ostatně sami zvolili, jinak než mým prostřednictvím? Copak to neumíte udělat jinak? A nechcete si taky jinak než mým prostřednictvím ukojit vaše politické a jiné ambice? Kdo vám má tu nečekanou přízeň věřit? A pak taky, kdo to má všechno stíhat.

Pan Brady dnes převezme také cenu Prix Irene za zásluhy o mír mezi lidskými skupinami, kterou uděluje spolek Irene, vzniklý z iniciativy signatářů Charty 77 a terapeutů zabývajících se léčbou traumatu holokaustu. Dostane rovněž pamětní medaili od Poslanecké sněmovny a medaili Karla Kramáře od premiéra Bohuslava Sobotky. Ocenit ho chtějí i Univerzita Palackého v Olomouci nebo město Brno. Snad jsem na nikoho důležitého nezapomněl.

Dnes osmaosmdesátiletý Jiří Brady emigroval po druhé světové válce do Kanady, kde pomáhal emigrantům z Československa. Jezdí po celém světě přednášet a besedovat o holokaustu. V neděli přiletěl do Česka.