Ilustrační foto FOTO: Pixabay/fernandozhiminaicela
FOTO: Pixabay/fernandozhiminaicela
Výzkumný pracovník Institutu budoucnosti lidstva na Oxfordské univerzitě a jeden z tvůrců systému PES Jan Kulveit upozorňuje na riziko, že se zase můžeme v boji s covidem dostat do velkých problémů.
S jeho svolením přebíráme text (bez úprav – pozn. red.), který publikoval na své facebookové stránce:
„Podle toho, co čtu se zdá, že v oblasti covidu je budoucí vláda na cestě zopakovat jednu z největších strategických chyb vlády minulé, totiž nechat řízení boje s pandemií na zdravotnictví a zdravotníkům.
Za skoro dva roky bych doufal že už je obecně jasné, ale asi to pořád jasné není. Tak dva argumenty
První argument
- Co jsou teď jedny z nejdůležitějších otázek? Například:
Proč se zbývající menšina seniorů neočkovala, a jakou část lze přesvědčit?
Jak právně nastavit povinnost kontrol TNO (test, nemoc, očkování), aby to hospody opravdu kontrolovaly?
Proč je relativně malý zájem o booster dávky?
Kolik let kvalitního života mohou při dalším růstu této vlny ztratit jednotlivé věkové skupiny při současném stavu imunity?
Jaké jsou náklady plošných testů ve školách vs. zavírání škol vs. např riziko ztráty prarodiče?
Jaký má virus potenciál dalších variant?
Co je optimální rozestup 1. a 2. dávky?
S trochou odstupu je myslím celkem jasné, že relevantní expertizu bude mít spíše například sociolog, demograf či ekonom, než například pneumolog či infekcionista.
Zároveň za rok a půl zkušeností mám dojem, že specifickým typem člověka, kterému toto jasné není jsou lidé, které bych pracovně označil za „arogantní lékaře původem z klinické praxe“. Zdůrazňuji, že rozhodně nejde o většinu lékařů, ani o většinu kliniků; bohužel ovšem tento typ byl dosud poměrně často zastoupen v různých úzce zdravotnických poradních a řídících orgánech.
Druhý argument
- Druhou katastrofou úzce zdravotnického řízení epidemie je problém incentiv, pobídek. Ideálně by boj s epidemií měl být veden v zájmu celé společnosti. Zájem celé společnosti ovšem často neodpovídá například zájmu rozpočtů nemocnic, nebo zájmu ‚chránit‘ rozpočet zdravotnictví.
Tenhle střet zájmů, pokud rozhodují pouze zdravotníci či resort zdravotnictví, dosud vedl například k následujícím ‚úsporným‘ rozhodnutím:
- Úspora za masivní kapacitu testů. Ušetřily se odhaduji stovky milionů Kč, škody tipuji miliardy až nízké desítky miliard.
- Úspora za nákup vakcín (co kdyby jich bylo moc!). Vedlo k pomalejšímu náběhu vakcinace.
- Úspora za osvětovou/reklamní kampaň na očkování. Nejdůležitější osvětová kampaň za desítku let má, pokud vím, menší rozpočet než reklama například řetězce prodejen potřeb pro hobby/zahradnictví. Úsporu oproti adekvátnímu rozpočtu odhaduji na nízké stovky milionů, škody vysoké jednotky miliard.
- Úspora za neexistující kampaň pro dodržování protiepidemických opatření. Úspora řádově 100 milionů Kč, škody vysoké jednotky miliard, možná až desítky
- Úspora za nenasmlouvání externích callcenter na trasování. Úspora řádově 100 milionů Kč, škody za celou pandemii řádově jednotky až desítka miliard. (podzim 21: Hygieny opět nestíhají, a opět se hledají dobrovolní trasovači z různých úřadů.)
Ilustrací problému je samozřejmě i to, že nějaké lepší odhady přínosů a nákladů popsaných protipandemických kroků než moje tipy ‚od boku‘ většinou nenajdete (!). Zato šlo a jistě pořád lze na Ministerstvu zdravotnictví snadno potkat lidi, kteří třeba nad cenou preventivních testů uvažují stylem ‚kolik by se za ty peníze dalo postavit onkologických oddělení‘. A bohužel jim nedochází, že poměr společenských škod a partikulárních ‚přínosů‘ takových úspor trochu připomíná ‚efektivitu‘ drobné kriminality typu, když někdo odnese do výkupu kovů víko od kanálu.
Co s tím nevím, nejsem politik – ale pokud máte s novou vládou něco společného, prosím, neopakujte kompletně tuhle chybu.“
Tolik Jan Kulveit. Nakolik si doporučení vezme nová vláda k srdci, není zatím jisté.
