Na tento zážitek nebude předseda Československých bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička vzpomínat moc dobře. Máme na mysli odhalení pamětní desky generála Josefa Mašína v Roudnici nad Labem.

Při uctění památky významného odbojáře a hrdiny II. sv. války byl Vodička jedním z řečníků. To se však nelíbilo řadě přihlížejících, včetně organizátorů celé akce a iniciátorů umístění pamětní desky na Josefa Mašína, který v Roudnici do roku 1915 studoval. Členové spolku Nezapomínejme!, zástupci TOP09 a několik dalších lidí neskrývalo své překvapení, už když moderátorka ohlásila, že Vodička dostane prostor ke svému proslovu.

Už po několika větách tak slova předsedy bojovníků za svobodu doprovázely výkřiky: „Komunisto“, „Josef se musí v hrobě obracet“, „Kdyby tady byl Pepa, zastřelil by tě“, „Nechceme, abys mluvil“ a další. Když Jaroslav Vodička pokračoval se svým výstupem, přidali protestující ještě pískot a nakonec se k promlouvajícímu otočili zády. Vodička však svůj proslov dokončil.

„Kdyby Josef Mašín žil, vyhodil by ho odsud,“ řekl se závěrem akce jeden z postarších mužů na adresu Jaroslava Vodičky.

Důvodem k protestu proti předsedovi Československých bojovníků za svobodu byly informace, které se nedávno objevily. Podle těch byl sice po roce 1968 Vodička vyloučen z KSČ, avšak v 80.letech byl do strany na vlastní žádost opět přijat a následně se měl stát také agentem VB. Tyto informace Vodička ve svém oficiálním životopisu neuváděl.

Kromě místních obyvatel byly mezi protestujícími také zástupci TOP09, například poslanec Michal Kučera.

Odhalení pamětní desky legionáře a hrdiny II. sv. války Josefa Mašína se účastnila také jeho dcera Zdena Mašínová, omluvil se syn Josef Mašín ml., zastoupila ho dcera Sandra Mašínová, která jeho zdravici přečetla česky, přestože se narodila a žije v USA. Josef Mašín mimo jiné vzkázal, že se Česká republika nedokázala po roce 1989 vyrovnat s komunisty, ale že neztrácí naději, že se v ČR podaří udržet demokracii a svobodu.

Mezi hosty byli například Dagmar Raupachová, příbuzná parašutisty Jana Kubiše, předseda Sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, senátor Tomáš Grulich, europoslanec Jaromír Štětina, historik Eduard Stehlík, spisovatel Jiří Padevět, Michal Horáček a mnoho dalších.

Členové spolku Nezapomínejme! nechali pamětní desku vyrobit díky příspěvkům dárců a města Roudnice n. L.. Na výrobu desky významně přispěl také bývalý ministr obrany a senátor za Litoměřicko a Slánsko Alexandr Vondra. „V osmdesátých letech, kdy jsme vydávali samizdatové tiskoviny, pro nás byli hrdinové, jakým je Josef Mašín, nedostižnými vzory. Tyto osobnosti si musíme neustále připomínat. Proto jsem se nerozmýšlel ani vteřinu. Pomoc s výrobou této pamětní desky pro mě byla samozřejmá,“ řekl Vondra, který na výrobu desky přispěl z vlastních prostředků i z fondu Kalich.

Odhalení pamětní desky se uskutečnilo v den 120. výročí narození Josefa Mašína.

Kdo byl Josef Mašín

Josef Mašín patřil v období první republiky k nejvěrnějším a nejschopnějším důstojníkům Československé armády. Už za I. světové války získal bohaté zkušenosti. Coby legionář se účastnil mnoha bojů, ze kterých si odnesl zranění, ale i vyznamenání. Nebyl však aktivní pouze při bojových akcích. Při řadě nebezpečných misí se vydával do týlu nepřítele, aby nasbíral zpravodajské informace.

Svoji oddanost svobodě a demokracii potvrdil  14.března 1939, kdy se odmítl podrobit německé okupaci. V té době velel dělostřelcům, kteří sídlili v Ruzyni. Byl rozhodnutý bránit Prahu před německou armádou. Při potyčce po odmítnutí uposlechnutí rozkazu neváhal inzultovat nadřízeného. I přestože nakonec Mašín ustoupil, nechal z kasáren tajně vyvézt několik nákladních automobilů munice, která se dostala do rukou odbojářům. Brzy byl suspendován a přešel do ilegality. Zpočátku se pouštěl sám do sabotážních akcí, v podzemním boji proti nacistům pak pokračoval v organizaci Obrana národa. Největší slávy a úspěchů však přinesla jeho spolupráce s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem. Přezdívané trio Tři králové pak kromě nejrůznějších sabotáží a provokací udržovalo spojení s exilovou vládou a přinášelo informace od agenta A-54. Podle některých zdrojů byli Tři králové díky svým kontaktům aktivní také v Berlíně, kde měli mít podíl na několika útocích na německé úřady.

Zlomový byl pro skupinu rok 1941. V květnu k jejich ilegálnímu bytu, odkud právě vysílali do Londýna, napochodovalo gestapo. Trojice urychleně zničila depeše, Mašín rozrazil dveře a proti přesile začal pálit, zastřelil jednoho gestapáka a další zranil, palbou ho kryl také Václav Morávek. Přesile se však nedokázali ubránit. Morávek zvolil únik oknem, Mašín se pokusil utéci po schodišti, byl postřelen a při pádu ze schodiště si zlomil nohu. Skupina gestapáků se na něj vrhla, nedařilo se jim však odbojáři vytrhnout zbraň z ruky. To se jim povedlo, až když mu ruku prostřelili.

Mašín byl brutálně vyslýchán. Nikdy nic neprozradil. Proslulý je jeden z výslechů, při kterém složil k zemi gestapáka Soppu, vyhlášeného surovce a bijce. Při pobytu v nemocnici se marně pokusil o útěk. O jeho vysvobození se rovněž vytrvale snažil jeho spolubojovník kapitán Václav Morávek. Po ročním mučení měl Mašín tělo poseté hnisavými ránami, přišel o vlasy. Ze šlachovitého tvrdého bojovníka se stala troska. Mašína nezlomilo ani to, když mu gestapáci ukázali jeho zmučenou manželku a přítele Balabána. Po dvou neúspěšných pokusech o sebevraždu přišel květen 1942 a úspěšný atentát na Heydricha. Gestapáci po Mašínovi chtěli, aby atentát odsoudil. Po ročním mučení jim odpověděl, že lituje jen toho, že Heydricha nemohl zabít od sám.  Josefa Mašína popravili nacisté o tři dny později 30.6.1942.

Manželka Josefa Mašína Zdena válku přežila. V době procesu s Miladou Horákovou sbírala podpisy za její omilostnění. Po útěku jejích synů z republiky, byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena na 25 let vězení. Zemřela v roce 1956 v pracovním táboře. Pohřbena byla v hromadném hrobě. Co nezvládli nacisté, dokonali komunisté.

Po Zdeně a Josefu Mašínovi zůstali tři děti. Nejmladší Zdena žije v Olomouci, v padesátých letech byla rovněž vězněna. Až do roku 1989 byla státní mocí perzekvována, možnosti emigrace však nikdy nevyužila. Třiaosmdesátiletá Zdena Mašínová by se 26.srpna měla také zúčastnit odhalení pamětní desky v Roudnici nad Labem.

Dva její bratři Ctirad a Josef jsou známy především svým legendárním útěkem na západ, kdy se prostříleli přes hranice a několik dní se společně s Milanem Paumerem úspěšně ukrývali. Po svém útěku vstoupili k výsadkářům Armády USA, kde působili rovněž jako instruktoři. V pozdějších letech podnikali. Ctirad zemřel v roce 2011. Čtyřiaosmdesátiletý Josef Mašín žije v USA. Jejich činnost před únikem do západního Berlína je často kritizována. Aby si opatřili finance a zbraně, zabili dva četníky a pokladníka vozu s penězi.

Krátce před popravou napsal Josef Mašín svým dětem poslední dopis. Nalezen byl na motáku po válce v jeho cele. Zde je jeho znění:

Drahé moje děti!

Posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit.

Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat.

V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčily její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radku, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný chlapec. Buď oporou a rádcem Pepovi a Nenušce. Ty musíš zastupovat mne. Spolehám se na Tebe! Ty, Pepíčku musíš pomáhat mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušku a nikdy ji neopusťte. Mějte se navzájem rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním. Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní.

A nyní Ty, moje drahá Nenušo, moje sladká holčičko. Buď šťastná a nezapomínej na svého tatíčka, který Tě měl tolik rád. Vím, že máš dobré srdéčko, že máš ráda svoji mamičku a bratříčky, že jim budeš dobrou ……… (nečitelné). Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.

Váš milující otec. Vlasti zdar!