Právě v těchto dnech proběhla médii zpráva o úspěchu Heleny Fulkové, která s japonskou kolegyní vytvořila geneticky modifikovaného křečka. Etické aspekty současné genetiky, a zejména její očekávaná budoucnost, se málokdy obejdou bez zmínky o hodnotovém střetu konzervativců a liberálů. Nechme stranou nedávné protesty komunistů, kteří se u případné dohody mezi EU a USA a EU a Kanadou snažili zastrašit veřejnost invazí geneticky modifikovaných potravin. S ohledem na naše zkušenosti z minulosti jim nikdy nešlo o lidi. Tak proč by se to mělo změnit zrovna nyní? Spíš se jednalo o jejich zahraniční politiku podle hesla „čím dále od Ameriky, tím blíž k Rusku“.
Při formování postoje k nakládání s možnostmi genetiky máme na výběr ze dvou biblických výroků – „dělej, co je lidské, a nech Bohu, co je božské“ a druhý výrok – „množte se a zdokonalujte se“. Co je pro konzervativce kurz, je pro liberály diskurz, a naopak. Tak si vyberte. Genetické technologie se už dnes stále masivněji objevují v ovlivňování rostlin, velké pokroky vědci zaznamenávají i u živočichů. U lidí je prováděno preventivní testování lidských embryí na geneticky podmíněné nemoci a vady. Konzervativci asi nebudou mít šanci bránit využití genetiky při léčení nemocí. Jenže tím možnosti nekončí, ale spíše začínají. Na dveře lidstva klepe zásadní etická výzva. Nejde o nic menšího, než o genetické konstruování lidí „na přání“. Ovládneme-li preventivní genetické blokování chorob či jejich léčbu, s velkou pravděpodobností zvládneme i modifikaci ostatních genů a implementaci požadovaných vlastností.
Od padesátých let minulého století existují předpovědi, že lidstvo vytvoří umělou inteligenci (UI) a superinteligenci. Vždy byl udáván horizont dvaceti let. Jenže tak rychle to nešlo. Objektivně, teprve dnes s rozvojem digitálních technologií, pokrokem ve studiu neurologie a genetiky, klepeme na brány vytvoření UI. Lidé si ještě tak dovedou představit konstruování inteligencí obdařeného stroje, který půjde „vypnout“. Honba za vyšší inteligencí, která vyústí v superinteligenci, bude zřejmě odstartována i přímo na lidech. Nástrojem pro to je tzv. biologická kognice. Tedy ne stroj, který napodobuje lidský mozek, ale přímé zdokonalování biologického mozku pomocí genetických manipulací. Dlouho je známá metoda šlechtění, která se v éře nacistické třetí říše zvrhla v nechvalně známý eugenický program. Je skoro jisté, že tato cesta bude zablokována z politických a etických důvodů a navíc není efektivní. Dnes, aniž o tom přemýšlíme, zdokonalujeme své kognitivní schopnosti učením a tréninkem. Z dalších dovolených cest je připomeňme optimalizaci výživy matky a dítěte, odstranění škodlivin ze životního prostředí (zejména olova), vymýcení parazitů, dostatečný spánek a pohyb. Všechny tyto postupy však přinášejí pouze dílčí pokroky. Zásadní revoluci, k níž už dnes máme teoretické nástroje, přinese celogenová analýza komplexních znaků. Etickou otázkou bude, jak se postavíme k selekci embryí. Na rozdíl od stroje nepotřebujeme znát kauzální dráhy, u biologických struktur si vystačíme s velkým množstvím dat o genetických korelátech znaků, o něž nám jde. Se schopnostmi geneticky ovlivněného člověka se dá „hrát“ v jedné i více generacích. Pokud by například ve třicátých letech našeho století vědci tento projekt v dostatečné šíři realizovali, katapultovali by dotyčnou společnost i v první generaci někam na konec příštího století. Tyto postupy se mohou stát třaskavinou a zásadním zlomem, jaký lidstvo dosud nezažilo. Předpokládejme, že se podaří vyloučit všechna biologická i další rizika, která s „vylepšováním“ lidí mohou nastat. Některé země asi genetické manipulace zakážou z morálních a náboženských důvodů. Otázkou je, jak velkým lákadlem bude pro lidi vize velmi inteligentního potomka? A pokud taková možnost před rodiči vyvstane, jak početná část ji využije? A bude-li v některých zemích úplný zákaz, lze očekávat, že jinde budou naopak vypsány veřejné pobídky. Jaký dopad to bude mít na vztahy mezi národy? Dovolí-li někde vytvoření dostatečné skupiny superinteligentních jedinců, taková země získá ekonomickou a obrannou (útočnou) výhodu, může ovlivnit i charakterové a emocionální vlastnosti. A ti, kteří se touto cestou nevydají, se mohou ocitnout na vedlejší koleji. Už jen čísla vypovídající o nárůstu hodnot IQ u „upravených“ jedinců jsou zásadní. A dnes neznáme žádný zásadní teoretický blok, který by tomuto procesu bránil. Tím však nelze vyloučit, že se ještě objeví.
V éře biologické nebo strojové superinteligence nabudou hodnoty, které jsou prověřeny tisíciletou zkušeností, daleko většího významu než kdykoli předtím. To by si při volbě politiků měli lidé uvědomit už dnes. Česká společnost není na příchod nové kvality připravena, a ani se o to nesnaží. Cestou není snění o návratech do „přehledné a hodnotami prodchnuté“ minulosti. To zavání vytvořením izolovaného skanzenu. Je absurdní, že že titíž politici se etické společnosti obávají, blokují její rozvoj a ve skutečnosti potlačují hodnoty, které daly vzniknout unikátnímu euroatlantickému civilizačnímu okruhu. Zvýšený tlak na křesťanské církve, snaha omezit jejich ekonomickou nezávislost, je cestou do pekel. Po nacistické a komunistické diktatuře si naše společnost potřebuje více si osvojovat hodnotové řetězce než národy, které se úpadkovým politickým režimům vyhnuly. Na reflexi moderního světa se naší zemi velmi krátí čas. Poslední roky se od cesty do budoucnosti odklání. Přitom dostaveníčko se superinteligencí se blíží!
