Etc… bez Mišíka? To je přece nesmysl, odpověděl Jaroslav Olin Nejezchleba bez přemýšlení na nabídku, aby po dlouholetém spoluhráči a kamarádovi převzal hlavní roli v jeho skupině. Někdo ale frontmana dělat musí, usoudil potom a souhlasil. Na první pohled zasmušilý hráč na violoncello, zpěvák, textař a skladatel letos slaví kulatých 40 let na naší hudební scéně. Téměř celou tu dobu strávil jen ve třech souborech – Marsyas, ETC a Ivan Hlas Trio. Olin Nejezchleba dnes patří mezi nejvytíženější muzikanty u nás, hraje v průměru desetkrát do měsíce, a to střídavě s několika kapelami.   

Bylo to velké překvapení, že bývalí spoluhráči z Etc… oslovili právě vás, když se Vladimír Mišík rozhodl skončit s koncertováním?

Docela ano. Už před nějakými dvěma roky Vláďa nechtěl kvůli svému astmatu dávat celovečerní koncerty úplně sám a na první půlku programu si zval hosty, třeba Vlastu Třešňáka nebo mě. Díky tomu jsme už s Etc… měli nacvičený asi hodinový repertoár. Někdy se dokonce stalo, že na poslední chvíli Vláďa ze zdravotních důvodů nemohl jet na koncert vůbec, tak jsem zaskakoval i za něj. Teď, když Vláďa definitivně skupinu opustil, kluky napadlo, že opráší nějaké staré písničky a zkusí hrát dál. Zavolali mi, abych do toho šel s nimi, ale prohlásil jsem, že Etc… bez Mišíka je prostě nesmysl. Až když navrhli, že mohu zpívat taky pár vlastních skladeb, kývl jsem na to a postupně nacvičujeme celý ­repertoár. Ten ale bude trošku jiný než to, na co byli posluchači v poslední době od Etc… zvyklí.

V čem je to jiné, zaujmout v kapele místo frontmana?

Od té doby, co mě v různých kapelách vystrkují dopředu k mikrofonu, beru to tak, že někdo to zkrátka dělat musí. Moc to neprožívám, radši bych zalezl víc dozadu, kde jsem se vždycky cítil líp. A protože s Etc… teprve začínáme, mám ještě navíc takový ten pocit ­stažené ­prdele, že něco zkazím. Navíc ­neumím zpívat bez „taháku“, stejně jako Vláďa Mišík. A obdivuju Ivana Hlase, že dává celý repertoár zpaměti. S ním a s Norbim Kovácsem taky zažívám při hraní takový krásný pocit bezpečí, jako bych v zimě seděl doma u kamen. Tam písničky znám tak dobře, že si můžu dovolit i improvizovat. Vymýšlím pořád nové varianty,…