VZPOMÍNKA / Když jsem letos 25. dubna odcházel za Karlem Schwarzenbergem do Národní kavárny na Národní třídě v Praze, netušil jsem, že to bude naše poslední setkání. S „knížetem“, jak byl všeobecně nazýván, jsem předtím již párkrát hovořil, ale vždy to byla setkání spíše společenská s lehkými konverzačními tématy. Toto setkání mělo být pracovní.

Poprosil jsem totiž pana Schwarzenberga, aby korigoval má zjištění v genealogii a heraldice svého rodu. V závěru se ovšem kníže rozpovídal i o dalších tématech, z nichž mě nejvíce zaujala tato příhoda:

Když jsem byl ještě v Rakousku, navštívil jsem jednoho dne císařovnu Zitu. Ta mě vlídně přijala, a protože věděla, že jsem z Čech, zeptala se mě: „Nedáte si kafíčko?“ Rozumíte? Takhle, česky: „Nedáte si kafíčko?“ Četl jsem o ní někde, že prý česky moc dobře neuměla. Mohu potvrdit, že to není pravda. Navíc již jako manželka tehdejšího arcivévody Karla a jako budoucí císařovna se musela učit hlavním jazykům monarchie. Vyprávěla mi o tom. Vzpomínala například, že když byla jednou s manželem na audienci u císaře Františka Josefa I., zmínil se budoucí císař Karel svému prastrýci, že se již obstojně naučila česky. Císař se prý na ni podíval a pravil: „No to je hezké, děvenko, ale teď se budeš muset začít učit maďarsky.“ Přišlo mi to ze strany Františka Josefa I. vůči mladé dívce opravdu trochu nezdvořilé.

Dále čtěte

Vyprávěj mi o komunismu: Objednávejte knihu Pavla Šafra a Johany Hovorkové o každodennosti, na niž jste možná zapomněli

Je tu knižní vydání podcastu deníku FORUM 24! Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním…

Napjatě jsem poslouchal a uvědomil jsem si, že ve svém životě asi neuslyším příliš mnoho takových dalších historek, ve kterých by vystupovali naši bývalí panovníci, či dokonce hovořili přímou řečí. Přestože byl Karel Schwarzenberg v mnoha ohledech aktuální, nemělo by zapadnout, že jeho rozhled a jeho úsudky utvářely události a souvislosti více než staleté.

Marná sláva, je-li nějaký rod ve veřejném prostoru aktivní po staletí, projeví se to určitou obecnou moudrostí a nadhledem u jeho příslušníků. Proto s lidmi jejich typu odchází i mnoho dosud nepoznaného či neodhaleného z naší historie. Kdyby Franz Josef, Karel ani Zita češtinu neovládali, zmíněný rozhovor by se přeci vůbec odehrát nemohl.

Dále čtěte

Chcete pochopit ruskou válku na Ukrajině? Čtěte tyto knihy o napadené zemi i o agresorovi

Máme tu pro vás tipy na čtení. Sice to není právě odpočinková věc, ale týká se těch nejdůležitějších událostí, které…

Pro někoho se může jednat o zajímavou banalitu ztracenou v proudu času. Faktem ale zůstává, že kdo si myslí, že ke svému rozhodování a svému osobnímu životu vědomosti z historie nepotřebuje, ten by se o ni měl začít zajímat jako první. Pane Schwarzenbergu, děkuji Vám.