Závěr týdne byl na události bohatý. Mladá fronta DNES průlomově kritizovala svého majitele kvůli dotaci pro Čapí hnízdo. Zároveň svitla naděje, že ČSSD konečně pochopila, že musí vyslat silný signál vůči střetu zájmu oligarchy Babiše, že o něm nemůže jen tu a tam mluvit. Vše bylo nakonec jinak, jako vždy.

[ctete]49404[/ctete]

Prozření ČSSD?

Když začaly do médií pronikat zprávy, že ČSSD a KDU-ČSL hodlají podpořit dva návrhy opozičního poslance Martina Plíška, znemožňující vlastnictví firem členem vlády a jejich účast na veřejných zakázkách, říkali si mnozí, co se to děje. Myslí to opravdu vážně? Skutečně vědí, co dělají? Nevyvolají vládní krizi vedoucí k pádu vlády, o čemž začala spekulovat média s přihlédnutím k počátečním hysterickým Babišovým reakcím?

Bylo by ovšem velmi neprozřetelné a těžko obhajitelné, kdyby šéf hnutí ANO rozbil vládní koalici kvůli vidině ztracených miliard, které čerpají jeho firmy z eráru. Zvláště pokud by si v nich mohl nepřímo udržet vliv. Ostatně sám kuriózně naznačoval, že by se mohl po dvaceti letech partnerství s Monikou Babišovou konečně oženit. Jistě nejen proto, aby na ni firmy převedl – to by bylo velmi licoměrné.

Musel by jen strávit chvíli ponížení, že se koalice spojuje s opozicí, aby zviditelnila jeho permanentní problém kumulace politické, ekonomické a mediální moci. A sílící napojení Agrofertu na veřejné penězovody je symbolem této abnormality.

Sobotkův veletoč

I premiér Sobotka vypadal zpočátku odhodlaně. Ještě před týdnem působila sympaticky jeho slova, že ČSSD věcně nemá s návrhy problém. Sociální demokracie dokonce na podporu svého údajného názorového obratu vyvěsila billboardy s heslem, že „Stát není firma, ale společenství lidí“. A ještě den před samotným hlasováním o pozměňovacím návrhu, vylučujícím účast firem vlastněných členem vlády z veřejných zakázek, premiér prohlašoval: „Když se proměňuje politické prostředí, tak je potřeba zákony upravit, změnit, je potřeba zákony zpřísnit.“

O několik hodin později bylo vše jinak. ČSSD krátce před jednáním sněmovny otočila a vyhlásila, že návrh opozice nepodpoří. Její odvolávání na spornou argumentaci ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (ANO), že je úprava v rozporu s evropským právem, působilo velmi křečovitě.

V kuloárech se mezitím šířily informace, že premiér Sobotka je tlačený ke zdi další kauzou, která je na cestě. Mohl to být případ prodeje Škody Plzeň firmě Appian, o jehož odložení protikorupční policií (po pěti letech vyšetřování!) – údajně kvůli promlčení – informoval Český rozhlas „náhodně“ krátce před hlasováním. Odpovědnost nesl tehdejší ministr financí Sobotka, a podle policie jej měla provázet korupce. I tak se nedá vyloučit, že některé peprné detaily této kauzy v době, kdy z vyšetřovacích spisů unikají informace jak na běžícím pásu, dříve či později vyplavou na povrch. Ale může to být něco jiného.

„Konstruktivní kritika“ povolena

Stejnou komedii sehrál Andrej Babiš se svým deníkem Mladá fronta DNES. Zpočátku to vypadalo, že v redakci dochází k revoltě „v mezích možností“, kdy list zveřejnil dva kritické texty ke kauze Čapí hnízdo, kterou začal vyšetřovat Evropský úřad proti podvodům (OLAF). Redaktorka Zuzana Kubátová Babiše vyzvala, že jedinou možností, jak z této kauzy může vyjít se ctí – i když se neprokáže trestný čin – je přiznat chybu a padesátimilionovou dotaci vrátit, nebo tyto peníze věnovat na podporu drobného podnikání v cestovním ruchu.

Jak se později ukázalo, spíše než vážně míněný pokus korigovat chování svého majitele v neudržitelné kauze tento počin připomíná pečlivě naaranžovanou a řízenou „konstruktivní kritiku“ z dob Rudého práva.

MF DNES druhý den otiskla Babišovu reakci „Dám dalších padesát milionů na charitu“ (4. 3. 2016). Majitel vydavatelství Mafra v ní soudružsky a s jistým pochopením „konstruktivně“ reagoval na kritiku svých podřízených (a pochopitelně nevynechal příležitost učinit PR sobě i Agrofertu). Uvádí v ní následující.

„Dotace pro Farmu Čapí hnízdo byla v minulosti opakovaně kontrolována úřady bez jakéhokoli nálezu. Je absurdní, že mě někdo vyzývá k přiznání chyby, kterou jsem neudělal a nemohl udělat. Proto není žádný důvod peníze do Evropské unie vracet. Nebudu skákat tak, jak novináři pískají. Celá záležitost je politická objednávka, která mě má poškodit, a všechno se děje jen na základě anonymu. Právníci jsou přesvědčeni, že policie, Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) a auditní orgán Evropské unie nemají na co přijít, protože se nic nestalo. Počkám tedy na výsledek vyšetřování. 

A jestli mě někdo vyzývá k tomu, abych dával peníze na charitu, dovoluji si připomenout, že za poslední čtyři roky dala Nadace Agrofert na dobročinné účely 86 milionů korun a v tomto roce má v plánu rozdat dalších 56 milionů korun. Na charitu dávám i svůj ministerský plat, který posílám nadaci na program pro samoživitelky. Na daních a odvodech moje české firmy za posledních deset let zaplatily skoro 23 miliard korun do českých veřejných rozpočtů. 

Ale abych paní redaktorce Zuzaně Kubátové dokázal, že nelpím na penězích, akceptuji její výzvu a navýším rozpočet Nadace Agrofert na rok 2016 o dalších 50 milionů korun, takže celkem bude v letošním roce 106 milionů korun.“ 

„Nechám si noviny i Agrofert“…

Tím je vše vyřízeno. Kauza Čapí hnízdo – minimálně v Babišových denících – zmizela ze světa. Ale co čekat jiného? Redaktorka Kubátová se v minulosti osvědčila řadou článků, které musely jejímu zaměstnavateli velmi konvenovat. Namátkou připomeňme některé z nich.

„Útok na státní firmy je jen začátkem napínavé hry“ (1. 7. 2014) pojednává o tom, jak „šéf hnutí ANO Andrej Babiš přelstil své koaliční partnery a opanoval dozorčí rady čtyř důležitých státních firem“.

„Draze nakupoval i špitál ministra, tvrdí audit“ (4. 10. 2014) informuje o „kontrolách zaměřených na čerpání evropských dotací, jež rozjeli v desítkách nemocnic auditoři ministra financí Andreje Babiše, ohrožujících významné politiky ČSSD a TOP 09“.

„Šest důvodů, proč jde Andrej Babiš po ministru Němečkovi“ (11. 11. 2014) hovoří už titulkem sám za sebe.

„Benešův osud v ČEZ visí na tom, jak ořeže náklady“ (13. 8. 2014) signalizuje generálnímu řediteli ČEZ, jak je důležité zvládnout úspornou kúru podniku. „Závisí na tom jeho další osud v čele firmy. Ministr financí Andrej Babiš mu nepřeje a uvítá každou jeho chybu“.

Pověstné jsou ovšem především rozhovory Zuzany Kubátové s Andrejem Babišem „Nechám si noviny i Agrofert… A půjdu do příštích voleb“ (21. 2. 2015, s šéfredaktorem Jaroslavem Pleslem) a „EU nefunguje. Musí se předělat“ (25. 7. 2015). Bez nadsázky jsou v polistopadových poměrech čítankovou ukázkou vrcholné novinářské servility.  Zpovídaný politik byl konfrontován se záludnými otázkami typu:

„Prezident Zeman nedávno prohlásil, že kdyby padla Sobotkova vláda, mohl by vás jmenovat premiérem. Chcete se stát premiérem?“, „Říkáte, že děláte českou zahraniční politiku. Jaké jsou české zájmy podle Andreje Babiše?“ nebo „Jak vaše působení v politice ovlivnilo výkony vaší firmy Agrofert? Jak podle vás vaše politické angažmá Agrofertu škodí?“, atd.

Není třeba dodávat, že Andrej Babiš „náročné“ rozhovory ustál a vyšel z nich se ctí.

Co z toho vyplývá?

Vydavatelství Mafra si zrežírovanou „kauzou“ Čapí hnízdo vytvořilo umělé alibi, že umí být kritické i vůči svému majiteli. Tím mu umožňuje bránit se nařčení, že jeho noviny napadají jenom jeho oponenty. A tím se zároveň otvírají dveře pro další útoky zejména na ČSSD, které budou v předvolebním období narůstat.

Sociální demokracie sehrála nedůstojnou frašku. Svoje billboardy může přelepit heslem „Stát není společenství lidí, ale firma“ a její předseda se zcela zesměšnil. Navíc to navenek vypadá tak, že je vydíratelný, což pro stranu do budoucna nevěstí nic dobrého.

Zároveň se ANO a ČSSD stále drží v šachu zákonem omerty, pod jehož povrchem to vře. Je jen otázkou času, kdy švy povolí. A sociální demokraté v této hře zatím tahají za kratší konec.

[ctete]49524/ctete]