Vzpomínáte si na to, jaká kampaň se rozjela po vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka? Řetězové e-maily i sociální sítě byly plné proruských trollů, kteří tvrdili, že tato věc má rozjet jakýsi slovenský majdan. Nikdo z nich pro sedmadvacetiletého žurnalistu netruchlil, naopak mnozí mu smrt přáli, protože je to přece novinář. A teď? Pořadatelé tzv. Krameriovy ceny, tedy ceny pro ty, kdo nejobratněji lžou, mu jednu udělili. Je to neskutečná ostuda a drzost.

Tak abychom si shrnuli, koho vlastně „Asociace nezávislých médií“ (slovo nezávislé chápejme jako blízké Putinovi a Pražskému hradu) ocenila. Za prvé je tu Jaroslav Bašta, známý tím, že pravidelně mluví s Parlamentními listy, což je pro získání této ceny samozřejmě nutné. Tento samozvaný analytik naposled ve svém textu ve Vlasteneckých novinách (sic!) zpochybnil průběh 11. září 2001. Protože pravdu přece mají Rusové.

Dále je tu známý hysterik a bojovník proti zničené Evropě Alexander Tomský, který pravidelně vedle Václava Klause mladšího (návrh na laureáta příští rok?) oblažuje svými názory čtenáře Novinek.cz.

A pak je tu Pavol Dinka. Ten se na Slovensku proslavil zejména tím, že do své odborné publikace ukradl části práce někoho jiného. Zda cenu dostal za plagiátorství, to zástupci Krameriovy ceny neuvádějí.

Vedle toho partička osob, které naprosto ignorují jakékoli zásady žurnalistiky, zneužívá toho, že zavražděný Ján Kuciak se nemůže bránit. Byl to člověk, který bojoval za pravdu a také za ni zemřel. A teď mu cenu uděluje Babišův pohůnek Jaroslav Plesl, profesionální ničitel veřejnoprávních médií Tomáš Kňourek (ano, taky píše na Parlamentní listy) nebo Radomír Pekárek ze „zpravodajského webu“ Prvnízprávy.cz.

Krameriova cena je ostudná sama o sobě. Ale zneužívání mrtvých, to by i pro některé i ze zúčastněných mohlo být za hranicí únosnosti.