Předsedu vlády ČR Andreje Babiše, zapsaného ve svazcích StB, nejspíš nemile překvapilo, že jej na pietním aktu před Českým rozhlasem 21. srpna nevítali fanoušci s rukou nataženou pro koblihu, jak je zvyklý, ale velmi hlučné a dost rozhořčené shromáždění občanů, kterým jeho přítomnost v tento den na tomto místě byla výrazně proti mysli.
„Příslušníci StB aktivně pomáhali okupantům přímo při invazi v roce 1968. A pak, během normalizace, dál ničili lidem životy. Nebudu nečinně přihlížet, jak padesát let poté žvaní estébák na místě, kde lidé umírali rukou okupantů,“ řekl našemu listu FORUM 24 jeden z účastníků protestu.
A podobného názoru byly i přibližně dvě stovky protestujících.
„Ne, pietu neznesvěcujeme my, kteří vyháníme estébáka,“ prohlásil neméně emotivně jiný účastník. „Dlažbu, po které tekla krev Čechů zastřelených agresory, znesvěcuje naopak bývalý agent StB svou nestoudností, s níž si dovoluje sem přijít řečnit.“
Přes doslova ohlušivý pískot, křik a skandování se Babiš, s nervózně cukajícím ramenem, od přečtení projevu odradit nenechal. Ačkoli přímo na místě mu nebylo rozumět ani slovo, s pohledem upřeným do papírů a těsně obklopen mnoha bodyguardy předepsaný text oddrmolil.
Nudný slohovkovitý text s obvyklými připomínkami šikovných českých lidí (které tedy ovšem bůhvíproč v jejich podnikání bezprecedentně šikanuje) nebo s „nenápadnými“ poznámkami typu, že úspěšným se nemá závidět. Kampáň a účelovku mu tam jeho marketéři nenapsali, tentokrát stačilo jen takto naznačit, že veškeré výhrady proti němu i proti jeho počínání v roli premiéra jsou vedeny pouhou nízkou závistí.
Na papíře ale chybělo ještě něco. Něco dost podstatného. Onen neomalený, neuctivý, leč právě proto typicky babišovský závěr projevu.
„Děkuji fanouškům, že nám zvedají preference.“
Těžko vymyslet něco buranštějšího a bezcitnějšího, než si na pietní připomínce zavražděných přihřát volební polívčičku a ještě to – alespoň ve svých představách – „nedarovat“ lidem, kteří se opovážili mu zblízka vmést do tváře jeho nevábnou minulost.
Andrej Babiš zkrátka neodolal a jeho pravá tvář přes veškerou snahu jeho týmu a práci, kterou si s proslovem dali, opět aspoň na chvíli vykoukla.
Vytištěný text projevu ale obsahuje i aspekty hořce humorné. Podtržená T v infinitivech BOJOVAT a VYVOLÁVAT, měla zřejmě zajistit, aby místo toho jako obvykle nevyslovil Ť.
Makať a nebláboliť, pane premiére. Ale hlavně si začít zvykať, že ti šikovní lidé, o kterých tak rád mluvíte, mlčet nebudou. Naopak. Bude je slyšet stále víc.
