Ilustrační foto. FOTO: Pexels.com/cottonbro
FOTO: Pexels.com/cottonbro
Dne 21. března publikoval Hlidacipes.org rozhovor s MUDr. Lukášem Pollertem, který již tentýž den vyvolal značný rozruch mezi lékařskou veřejností. Alespoň podle počtu lékařů, kteří mne na rozhovor jako novináře upozornili. Přiznávám, že jsem podobně nízký intelektuální výkon od člověka s vysokoškolským vzděláním dlouho neviděl. Ale především mě napadlo, zda je rozhovor poskytnutý dr. Pollertem v souladu s etickým kodexem České lékařské komory. Já nemám chuť léčit se u člověka, který nazývá pacienty „případy“, a pandemie pro něj je „nějaká viróza, na kterou zrovna umřely dva miliony lidí“. Nemám důvěru v lékaře, který nechce být na ulici rušen pohledem na lidi v rouškách, a myslím, že podobné jednání Etický kodex Komory svým členům zakazuje. Tak jsem se zeptal.
Etický kodex České lékařské komory
- 1: Obecné zásady
(1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.
(2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení, a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.
- 2: Lékař a výkon povolání
(18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
Rozhovor s dr. Pollertem
Už na startu to pan doktor rozjede v takové intenzitě, že překvapí: „Čím větší komplikace, tím víc mě medicína baví. Jezdil jsem na záchrance, pracoval jsem deset let na emergency ve Vojenské nemocnici, pracuji na pracovišti, kde mortalita operací je nejvyšší. Transplantace plic jsou nejtěžší transplantace. Takže – když se něco začíná kazit, tak já ožívám.“
Sobecky přiznávám, že dávám přednost lékařům, kteří ožívají, když se můj stav jako jejich pacienta zlepšuje. A někoho, kdo ožívá, jen když nastávají komplikace, fakt nechci.
„Loni v březnu vznikla hysterie. … Můj postoj je daný tím, že si myslím, že to není tak dramatické. … Když jste daleko, tak vidíte, že se populace stále zvyšuje. A zvyšuje se, i když je nějaká viróza, na kterou zrovna umřely dva miliony lidí.“
„Celý ten rok se starám o nejtěžší případy covidu a mnoho jich i zemřelo.“
Pan doktor se stará o „případy“ – myslím, že lékař by se spíše měl starat o „pacienty“, případně o „lidi“. Pokud ty lidi nazývá „případy“, ukazuje, že „případem“ je on sám.
„Covid je závažnější chřipka.“
Z taxonomického hlediska je zaměňování chřipky s covidem až dětinské. Viry, které je způsobují, jsou oba z říše – Kingdom – Orthornavirae. Pak už je všechno jinak.
Zařazení koronaviru: Phylum: Pisuviricota. Class: Pisoniviricetes. Order: Nidovirales. Family: Coronaviridae. Genus: Betacoronavirus. Subgenus: Sarbecovirus. Species: Severe acute respiratory syndrome–related coronavirus. Virus: Severe acute respiratory syndrome coronavirus 2.
Chřipka vypadá takto: Phylum: Negarnaviricota. Class: Insthoviricetes. Order: Articulavirales. Family: Orthomyxoviridae. Genus: Alphainfluenzavirus. Species: Influenza A virus.
Stejně jako koronavirus s virem chřipky je s panem doktorem příbuzná chobotnice pobřežní. Octopus vulgaris. Oba dva jsou živočichové. Kingdom: Animalia. Ale chobotnice je Phylum Mullusca. Měkkýš. Pan doktor Pollert – stejně jako ostatní lidé – je kmen – Phylum – Chordata. Obratlovci. Přesto dr. Pollert není „závažnější“ chobotnicí – a neplatí to ani naopak. Ani chobotnice není „závažnějším“ Pollertem.
Nerušte mě vaší rouškou!
„Mně ani nevadí, že se někdo přejídá, žije nezdravě a kouří. Ale když pak v době epidemie v podstatě kvůli nim nechodí děti do školy a já se musím omezovat rouškou, je to mrzuté.“
Výmysl, že pandemie a protiepidemická opatření jsou zde kvůli lidem, kteří se přejídají, žijí nezdravě a kouří, patří do oblasti fantazijních produktů. Skutečnost je taková, že děti nechodí do škol a je potřeba nosit roušky proto, že se nacházíme ve stavu pandemie způsobené virem, nikoliv kuřáky.
„Když je (imunita, pozn. aut.) stará jak to staré auto, tak zkrátka nezvládne banální chřipku. Je jedno, jestli je to covid. Pro mě, nebo pro moje děti, je to banální chřipka. Pro někoho staršího, nemocného je to prostě katastrofa. Umře na to. Na chřipku by ale taky umřel.“
Má-li pan doktor pocit, že životy starých lidí jsou stejně u konce a je jedno, že umřeli na covid, protože by stejně brzo umřeli, je podle mého názoru eticky nezpůsobilý vykonávat profesi lékaře.
„Staří lidé často ani nepoznají, že mají teplotu. Nepoznají, že je něco špatně, že mají nízký tlak. Třeba nečůrají 14 dní, mají selhání ledvin, ale oni si toho prostě nevšimnou. … Protože když k nim příbuzní nepřišli, tak si nevšimli, že jim něco je. A když už bylo tak zle, že to poznali i sami, tak bylo pozdě. Ale já toto nemůžu dokázat.“
Pan doktor zjevně nechápe, že ne všichni senioři jsou dementní – to, že někdo čtrnáct dní nemočí, ujde pozornosti jen dementního pacienta. Ale trochu podezřelé je to jeho fantazírování i jemu samotnému. Tak pro jistotu dodává, že jde o fantazie, že nemůže nic dokázat.
„Zavřeli jsme všechna sociální zařízení, což je asi 100 000 lidí. Nechodili tam příbuzní, ale také staří nechodili ven. A když starý člověk nechodí ven – to známe ze zlomeniny krčku – tak umře na zápal plic, protože leží, protože nevstane. … Staří lidé, kteří nemohli ven z ústavů, zůstali ležet v posteli. I doma zůstali ležet v posteli. Rodina jim přinesla tašky s jídlem. Ale nešli dál, aby ho nenakazili. … A tak leželi v posteli, než dostali zápal plic.“
Výrok, že staří lidé po uzávěře přestali vstávat z postele, je hloupoučká a ničím nepodložená fantazie. Představa, že po jarním lockdownu pracovníci zařízení pro seniory uložili klienty do postelí, pak si čtrnáct dnů nevšimli, že klienti nebyli močit, a pak ti klienti zemřeli na zápal plic, je bizarní fantazijní produkt, který nemá s realitou nic společného.
„Já nechci potkávat člověka s rouškou, s respirátorem. Mně nevadí, že mě nakazí. A oni si myslí, že mi to vadí. Stát tady nařizuje plošná opatření, o kterých já tvrdím, že v konečném důsledku přispěla k vyšším úmrtím. Ale jak to mám dokázat, když nedělám žádnou studii a jen se dívám kolem sebe?“
Doktor Pollert tedy tvrdí, že lockdown přispěl k úmrtnosti, ale neumí to doložit. Že se dívá kolem sebe, je v době virové infekce jistě hodně platné – škoda, že se jej novinář nezeptal, zda vidí viry. A jeho pochybnosti stran roušek – opravdu nechápe, že svět tady není kvůli němu, a že není důležité, zda chce, nebo nechce vidět roušky, ale to, aby lidé i on sám měli roušku, aby nenakazili lidi ve svém okolí? Rozlišuje ještě pan doktor, že není pupkem světa, a že užívání roušek se opravdu nemůže řídit jeho estetickým cítěním?
Jako že data Statistického úřadu o nadúmrtí předložily korporátní firmy?
„Úplně jsme se propadli do jakési obsese čísel testů, úmrtí, grafů, barevných okresů. Vyšly statisíce odborných článků, které není schopen nikdo soudný přečíst. A tak co máme dělat a jak se chovat, je výsledkem různých dat a studií, které jsou předkládány velkými korporátními firmami,“ děl dr. Pollert. Největší podíl na zcela oprávněném strachu z nemoci, který panuje a ke kterému se přiznávám i já sám, má skutečnost vyjádřená níže uvedenými grafy. Počty mrtvých. Představa, že Český statistický úřad je velkou korporátní firmou, není realistická. Stejně tak není realistické, že by korporátní firmy podstrkovaly Statistickému úřadu svá zfalšovaná data o úmrtích lidí.
Nakonec si pan doktor Pollert postýskne: „Vlastní zkušenosti a selský rozum jsou vysmívány.“ Ano – selský rozum je dobrým instrumentem k řízení chléva. Managementu zabíjačky a udržitelného provozu hnojiště. Ke zvládání pandemie to není vhodný nástroj. A pokud jej někdo ke zvládání pandemie doporučuje, tak by jistě byl schopen zvládnout provoz výše zmíněného chléva. Ale ne víc.
Milan Kubek, prezident Komory
Poslal jsem České lékařské komoře skromný dotaz, zda je vystupování dr. Pollerta v souladu s etikou ČLK. Obratem odpověděl osobně MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK. V celé té věci jde o hranice lékařské etiky. Já jsem pouhý novinář. Takže poslední slova tohoto textu nechávám právě MUDr. Kubkovi:
„Číst mediální výlevy Lukáše Pollerta opravdu není jednoduché. Člověk nemusí být psycholog, aby pochopil, že tady není něco v pořádku. Duchovní líheň Václava Klause se zkrátka nezapře. Křečovitá snaha být zajímavý za každou cenu, bez ohledu na to, že ‚moudra‘, která trousí, jsou trapné bláboly, by mohla být úsměvná, ale není. I takové nesmysly ‚z úst lékaře‘ totiž mohou škodit, neboť je někteří naivnější lidé mohou brát vážně. Výrok, že v ‚boji za obecné blaho začíná vadit konkrétní člověk“? Tyhle ‚lidové filozofy‘, tak ty přímo miluji. Těch podle kvalifikovaných odhadů 32 000 mrtvých (24 000 je jen potvrzená část ledovce), to podle něho nebyli ‚konkrétní lidé‘? A co ty statisíce pozůstalých? A ptáte-li se, zda ty veřejně pronášené výroky považuji za jednání, které je v rozporu s Etickým kodexem České lékařské komory, pak za sebe odpovídám, že ano. Ta míra cynismu a pohrdání lidským utrpením je u lékaře opravdu zarážející. Já však nejsem povolán k tomu, abych někoho soudil.“
