Už dříve jsme nabídli pomyslné desatero, proč nevolit ANO, respektive Andreje Babiše, do jakékoliv významné politické funkce. Chápu, že už asi máte dost pojmu „Babiš“, protože se vám na očích objevuje mnohokrát za den, nicméně bych i tak rád navázal na článek předchozí a tentokrát se pozastavil nad argumenty, které nejčastěji používají právě voliči ANO. I těch je rovná desítka a vycházejí z takové malé rešerše diskusí na různých místech různých sociálních sítí.

Nechci svádět další sáhodlouhý boj proti předsedovi hnutí ANO, cílem tohoto článku není ministra financí zdiskreditovat. Tentokrát totiž nepůjde o něj, ale o jeho voliče. Ti se rozhodují o tom, koho volit, na základě různých psychologických mechanismů; některé z nich jsou relevantní, jiné nikoli, některé vycházejí přímo ze slov nebo činů Andreje Babiše, jiné jsou uměle vytvořené médii či voliči. Tímto článkem chci poukázat na fakt, že většina z těch nejčastějších argumentů, proč ANO volit, má celkem zásadní mezery.

Argument č. 1: Andrej Babiš je úspěšný podnikatel a manažer

Jeden z nejčastějších a pravděpodobně i nejstarších argumentů, co se podpory ANO týče, je ten, že Andrej Babiš má za sebou desítky let úspěšného podnikání, je skvělým manažerem a vybudoval obří konglomerát. S vědomím zmíněného se řada občanů domnívá, že úspěšný manažer se automaticky rovná úspěšný politik. To je ale hluboce klamná analogie.

Problém je v tom, že stát není firma a úspěšný manažer ani zdaleka nemusí být úspěšným politikem. Ponechme nyní stranou fakt, že asociace podnikatel-politik by měla vždycky automaticky evokovat střet zájmů; skutečnost, že má za sebou Andrej Babiš v mnoha směrech bezpochyby úspěšnou podnikatelskou kariéru, rozhodně neznamená, že dokáže řídit stát. Řízení podniku je totiž primárně o maximalizaci výnosů a minimalizaci nákladů, s čímž jde sice ruku v ruce i budování PR, péče o zaměstnance atp., ale v rámci komerčního podniku bude vše mimo zisk vždy až na druhé koleji.

Stát je na tom v zásadě opačně; samozřejmě je důležité, aby dokázal dobře hospodařit se státním rozpočtem, nicméně primárním faktorem je vždy občan a zájmům občana by se mělo podřizovat vše ostatní. Filozoficky řečeno je tedy firma mnohem materialističtější, což je zvyk, který má samozřejmě každý dlouholetý manažer hluboce zakořeněný a jen velmi těžko lze spoléhat na to, že se neodrazí v řízení státu, bude-li na vysokých postech některý takový manažer stát.

Argument č. 2: Andrej Babiš je bohatý, takže nemá potřebu okrádat státní kasu

Další velmi častou představu je, že bohatý člověk v politice nebude mít tendenci krást, protože má peněz dost. Jenže představa, že miliardář nebude krást miliony, protože má miliardy, je krajně banalizovaná. Rozhodně se zde nemohu stavět do role soudce, abych Andreji Babišovi diagnostikoval duševní chorobu, ale na jeho chování je jistá psychopatologie značná – vykazuje nesporné znaky deprivantství, s čímž souvisí i fakt, že nikdy nemá dost.

A to se netýká zdaleka jen peněz. I kdyby to byla pravda a Babiš by ze státní kasy, z dotací ani odjinud neukradl ani jednu jedinou korunu, má jako člen vlády mnoho jiných možností, jak sám sebe obohatit, ať už jde o ovlivňování zákonů, vazby na různé lidi napříč celou politikou, nebo možnost nepřetržitého dohledu nad občany a především podnikateli v republice. Představa, že Babiš nebude krást, je tak velmi naivní. I kdyby nekradl, získává moc, a to je v důsledcích ještě mnohem horší varianta, než kdyby si politik ukousl pár milionů z rozpočtu (aniž bych to chtěl jakkoli obhajovat).

Argument č. 3: Hnutí ANO má prokazatelné výsledky

Od doby, co Andrej Babiš a jeho lidé z PR a marketingového oddělení udělali masivní kampaň v (především sociálních) médiích poukazující na to, jak Babiš hospodaří se státními financemi v porovnání s ostatními ministry z předchozích let, se můžeme velmi často setkat s argumentem, že hnutí ANO má za sebou jasné výsledky – dostalo přece republiku do přebytku.

I tady existuje několik „ale“. Někteří ostatní ministři, kupříkladu Miroslav Kalousek, o nějž se Babiš velmi rád otírá, byl šéfem státní kasy v době celosvětové finanční krize. Naopak dnes je svět i Evropská unie na ekonomickém vzestupu, Německo zaznamenává znatelný růst, což je země, na které jsme víc než na kterékoliv jiné existenciálně závislí. Kromě toho je nutno říct, že řada prvků, které ministr financí v rámci mandátu aplikuje, se začne projevovat často i po několika letech; vliv na současný stav rozpočtu tak má ještě stále i kabinet Petra Nečase. Navíc je tu ten fakt, že Andrej Babiš celkem zásadně omezil státní investice; to vše dohromady vytváří na první neodborný pohled dojem, že hnutí ANO má za sebou, co se financí týče, mimořádně úspěšné období, a Andrej Babiš to velmi rád dává najevo. Jenže pravda je trochu jinde.

Argument č. 4: Hnutí ANO má prokazatelné výsledky

Nadpis tohoto argumentu je stejný jako u předchozího, což není náhoda. Dalším důvodem pro mnoho lidí jsou úspěchy současné vlády, které přiznávají Andreji Babišovi, přitom hnutí ANO na nich má zanedbatelnou účast. Opět je to, jako u většiny argumentů, dáno především neinformovaností; ať už se jedná o zvyšování mezd, protikuřácký zákon, nebo řadu jiných úspěchů, představa voličů ANO je, že se hnutí zasloužilo nebo alespoň přičinilo o to, že současná vláda tyto úspěchy má.

Ano, jistě, že by to bez nich nešlo, jelikož jsou v koalici. Ale přiznávat jim zásluhy za zákony, které vypracoval a do finální podoby dopracoval někdo jiný, a ANO pro ně pouze zvedlo ruku, to je samozřejmě něco, co můžeme ocenit kývnutím hlavy; nikoli ale vhozením lístku do urny.

Argument č. 5: Andreji Babišovi jde skutečně o stát a o lidi

Ano, i to je jeden z četných argumentů pro Andreje Babiše. Jedním z nejčastějších vysvětlení je, že zavedl EET, aby stabilizoval ekonomiku, donutil podnikatele platit daně a zvýšil tak příjem do státního rozpočtu.

Snad jen skutečně velmi naivní člověk bez špetky reflexe může věřit, že úmyslem Andreje Babiše v souvislosti s EET bylo zvýšit o několik miliard státní rozpočet. Je zcela nezpochybnitelné, že klíčovým cílem EET je dostat pod přímý dohled státu všechny podnikatelské subjekty, aby byly lépe a snadněji kontrolovatelné, odhalovatelné a postihovatelné. Což je – znovu – samozřejmě v plném zájmu Andreje Babiše jakožto podnikatele ovládajícího obří chemicko-potravinářský konglomerát.

Argument č. 6 a 7: Andrej Babiš je lepší než ti ostatní zloději / ANO je čerstvá strana

Oblíbený argumentační faul lidí zahořklých z tradiční politiky. Znáte to: „Kalousek, Sobotka, to jsou stará známá jména. Kalousek okrádal státní kasu, Babiš je nový, neznámý, bez skandálů.“ No, to poslední už tak úplně neplatí, nemyslíte?

Stejně tak se často objevuje argument, že ANO je nová, čerstvá strana bez starých tradičních struktur. Tento argument pochází většinou od lidí, kteří jsou unavení z politického boje ideových protipólů ODS/ČSSD, který v tuzemské politice od devadesátých let prakticky až donedávna kraloval médiím, a tak měla každá nová strana s třeba jen trochu nadějnou vizí a zvučnými jmény poměrně snadnou cestu k dílčím úspěchům; lidé už zkrátka nechtěli, aby se tu pořád střídaly dvě stejné dominantní strany, které se vzájemně předháněly v četnosti a intenzitě svých skandálů a neúspěchů.

Myslím, že zkušenost ukázala, že nové neznamená automaticky lepší. Co třeba Věci veřejné? Nová svěží krev může politiku skutečně oživit, a často se to tak děje, to ovšem neznamená, že je to vždy v pozitivním světle. Podívejme se na „nové a čerstvé strany“ v podobě SPD, BPI/IMK a dalších. Jedná se o ideologicky velmi nebezpečné extremistické subjekty, které nemají kromě jednoho jediného programového bodu zvládnutou ani elementární politiku financí, zdravotnictví, vzdělávání, dopravy…, a přesto mají relativně velké volební úspěchy, většinou podle míry aktuální mediální pozornosti věnované uprchlické situaci v Evropě.

Že je ANO relativně nová strana, která se vymyká tradičním strukturám, tak neznamená vůbec nic jiného, než že je to prostě další nově založená strana. Žádná automatická spása se nekoná.

Argument č. 8: Hnutí ANO má vysokou podporu občanů

Ano, ta se podle posledních průzkumů pohybuje někde nad třiceti procenty. No a?

To je argumentum ad populum. Představa, že když s něčím souhlasí velká poměrná část některé sociální skupiny, znamená to, že je to správné, je chybná. Jedná se o zjednodušující kognitivní manévr, který používá spousta lidí, nicméně nemá žádný relevantní základ. Argumentů proti existuje několik – dav se chová méně racionálně než jedinec, navíc průměrně inteligentních lidí je více než nadprůměrně inteligentních atp. Nelze to zjednodušovat.

Argument č. 9: Andrej Babiš je lidský, umí uznat chyby

Andrej Babiš se už několikrát zavděčil jeho podporovatelům, když přiznal chybu a napravil ji, nebo aspoň předstíral, že jí napraví. Kupříkladu když zrušil udavačský web EET, proti kterému se zvedla vlna odporu, nebo když po zveřejnění inkriminovaných nahrávek přiznal, že udělal chybu, když se scházel s Markem Přibilem. Vše má ale samozřejmě i druhou stranu mince – uznat chybu může vypadat jako vyspělost a nadhled, na druhé straně ale může jít o manipulativní techniku. Andrej Babiš ví, že by musel udělat něco skutečně neodpustitelného, aby ho jeho voliči přestali podporovat. Takže uznání chyby v tomto případě nepomohlo ani tak tomu, že by získal nové voliče, ale spíše upevnil pocit jeho dlouhodobějších podporovatelů, že Andrej Babiš je dobrý kandidát, protože je lidský.

S touto lidskostí souvisí i jeho projev. Na rozdíl od ostatních politiků nemá zrovna ukázkové rétorické schopnosti, především co se jazyka a vyjadřování týče. Nemluví spisovně, nepůsobí strojově, jako kupříkladu Bohuslav Sobotka. Když ho slyšíte mluvit, nepůsobí na vás jako politik, ale spíše jako občan. Jestli je to záměr, těžko říct, každopádně tím v mnoha občanech upevňuje pocit, že Andrej Babiš není další z tradičních politiků, na které jsme zvyklí; je jiný, je lidštější, je chybující, umí se omluvit, je jako my. Další obyčejný, ale účinný psychologický efekt.

Argument č. 10: Proti Andreji Babišovi je veden systematický boj

Andrej Babiš je mučedník. Tedy přinejmenším se tak sám velmi často a velmi rád prezentuje. Vlastně je to jeho zdaleka nejčastější argument na cokoliv, co se ho týká – svést to na to, že všechno proti Babišovi je účelová protibabišovská kampaň Sobotky a Kalouska.

Role oběti mu vyhovuje, protože na voliče očividně platí. A to už navazuje na to, o čem byla řeč dříve – někteří lidé mají pocit, že tradiční „staří“ politici mají zájem na tom ty „nové“ zničit, aby mohli „dál vládnout a krást“, jak s oblibou říká průměrný Babišův volič. No, což o to, oni ti „staří“ politici samozřejmě mají zájem na tom ty „nové“ zničit, oni mají zájem na tom zničit každého politika, který se jim připlete do cesty. Tady jsme ale zpět u té iluze, že „nové je vždycky lepší“. Není a fakt, že někteří politici stojí proti Babišovi, z něj nedělá mučedníka.

Kdo je volič ANO?

Nechci v žádném případě zjednodušovat. Nicméně statistiky mluví jasně – když se podíváte na anketu v libovolném bulvárním médiu, kupříkladu TN.cz, zjistíte, že dokonce absolutní většina, což je víc než 50 % občanů (!), by nyní volila ANO. Oficiální subjekty specializované na výzkum veřejného mínění jsou však znatelně zdrženlivější. To jasně poukazuje na fakt, že Babišovo hnutí má obří podporu u voličů, jejichž informovanost pochází z velké části z bulvárních deníků a magazínů. A jak známo, bulvár se Babišovým kauzám příliš intenzivně nevěnuje, a když už občas ano, tak rozhodně ne s potřebnou investigativní aktivitou, která by byla pro čtenáře jakkoli přesvědčivá nebo o čemkoliv vypovídající.

Zdá se tak, že Babiš si získal řadu bulvárních čtenářů, což jsou většinou lidé, kterým na kvalitě zpráv nijak zvlášť nezáleží. A dovolte mi menší neodborné odvození – lidé, kterým nezáleží na kvalitě přijímaných informací, jsou pravděpodobně lidé, kteří politiku nijak důkladně nesledují, nemají o ní dostatek relevantních informací, a tudíž jejich hlas vhozený do urny nemá v závislosti na obecném veřejném mínění o politice takovou váhu jako u lidí, kteří politiku sledují intenzivněji; přesto mají jeden celý hlas, což je stejné množství, jako má třeba studovaný politolog.

Samozřejmě je nutno říct, že Česká republika patří všem deseti milionům, nepatří jen elitám nebo vzdělaným, takže současný systém voleb je v rámci možností spravedlivý. Rozhodně ale nevypovídá nic o odbornosti veřejného mínění a o politickém přehledu občanů, když k volbám přichází i celá řada (asi i většina) těch, kteří neznají programy jednotlivých stran, dokonce je ani nejsou schopni ideově zařadit, a volí je jen proto, že jejich předseda je „sympaťák“. Taková je zkrátka realita a takhle vznikají kulty osobnosti – jsou podložené z větší části iracionálními předpoklady, emocemi, bez odkazu na jakékoliv relevantní argumenty, přesto bývají mnohem silnější než podpora, která je založená na rozumové intelektuální argumentaci.