
Česká televize, ilustrační foto FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24

KOMENTÁŘ / Diskuze o zvýšení koncesionářských poplatcích o patnáct korun u nás nabývá až obludných rozměrů. Pořád se řeší nepatrné zvýšení poplatku, zatímco se ty nejpodstatnější otázky týkající se veřejnoprávních médií nacházejí úplně jinde.
Veřejnoprávní média existují v každé civilizované evropské zemi. O konkrétní formě financování se ale vždy dá diskutovat. Koncesionářské poplatky se odvádějí mimo jiné v Německu a v Rakousku, jinde (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Slovensko či Švédsko) se televize a rozhlas financují přímo ze státního rozpočtu. Mimochodem, ve zmíněném Německu se platí 460 korun měsíčně za každou domácnost, bez ohledu na to, jaké přístroje vlastní, či nevlastní.
Nikomu jistě není příjemné platit různé poplatky, ale diskuze o částce 150 korun měsíčně za televizi je snad až zbytečně bouřlivá. Ceny se radikálně změnily a za 150 korun už se ve větších městech nedá koupit ani oběd. O 55 korunách za rozhlas ani nemluvím.
Generální ředitel ČT Jan Souček má nepochybně pravdu v tom, že kromě veřejnoprávní televize a rozhlasu neexistuje v Česku jiná veřejná instituce, která by hospodařila 17 let se stále stejným rozpočtem. Hlavní problém není tato částka, důležitější je diskuze o tom, co dnes má a co nemá Česká televize dělat. Musí lépe, přesněji definovat svou úlohu, rozsah činnosti, zkrátka svůj smysl.
Nehrotit estrády a nechlubit se sledovaností
Generální ředitel také rád zmiňuje, že v roce 2024 byli nejsledovanější televizní skupinou v Česku s podílem na trhu přes 30 procent. Tady se ale přímo nabízí ona nechvalně proslulá fráze „sorry jako“, protože nekomerční médium by nemělo argumentovat tím, že mělo velkou sledovanost. Má se snažit především o kvalitu.
Kritici už televizi nejednou vyčetli, že kopíruje komerční konkurenty, že je rozbujelá nebo je dokonce „černou díru na peníze“. To je ovšem opačný extrém.
Česká televize ve skutečnosti vyrábí hodně smysluplných pořadů, za které mi vůbec nevadí platit. Vedle běžného zpravodajství lze uvést třeba Černé ovce, diskuze o historii (Historie.cs), dokumenty z celého světa a v neposlední řadě skvělý program ČT Art, který představuje esenci toho, co má veřejnoprávní médium vysílat. Události z kultury, hudební pořady, koncerty, záznamy divadelních inscenací, náročnější seriály a filmy, dokumenty o umělcích.
Současně se ale Česká televize zbytečně střílí do vlastní nohy estrádami, které patří do oblasti komerční zábavy. Hodně na hraně je mohutně propagovaná Eurovize, která si nikdy nezískala pověst kvalitního kulturního pořadu. Je to estráda, příležitost pro exhibicionisty, průměrné a nejprůměrnější. Sledováním několika ročníků jsem dospěl k názoru, že se tam vítězí ze všech možných důvodů, jen ne z důvodu umělecké kvality.
Stokrát omletý StarDance už je skoro zbytečné připomínat. Mnohokrát bylo upozorňováno na to, že tato drahá a přestárlá estráda nepřináší žádnou veřejnoprávní hodnotu, ale Česká televize to vždy ignorovala. Škoda. Na část veřejnosti pak může působit jako svět sám pro sebe, kde jsou hlasy zvenku slyšet jen zřídka a nejsou moc vnímány. Zamyslet by se mohla ČT i nad tím, jestli je opravdu nutné vysílat stovky sportovních přenosů včetně španělské basketbalové ligy a hromady detektivek zahraniční i domácí provenience.