Když se řekne Agrofert a zemědělství, patří sem nejen jeho majitelem prolobbovaná podpora biopaliv vyráběných z řepky olejné. Málokdo v posledních letech tolik ovlivňuje tvářnost krajiny a přístup státu k velkým agrokorporacím, jako je Babišovo impérium. Nejde jen o rostoucí zemědělské dotace, ale v poslední době se snaží i ministerstvo financí.

Zemědělská divize Agrofertu, toho času formálně uložená ve svěřenském fondu, se utěšeně rozrůstá. Zatímco v roce 2006 jeho firmy obhospodařovaly 13 tisíc hektarů zemědělské půdy, v současné době to je už 115 tisíc hektarů. Za deset let devítinásobný nárůst. Téměř pětinu tvoří žluté lány s řepkou olejnou, sloužící jako surovina pro výrobu biopaliv první generace.

Dvojnásobné obchody s biopalivy

Pro Agrofert je trh s biopalivy mimořádně lukrativní obor a po dobu působení Andreje Babiše ve vládě se stal prakticky monopolistou. Objem i podíl jeho dodávek státnímu podniku Čepro, obchodujícímu s pohonnými hmotami, stoupl v posledních třech letech dvojnásobně.

[ctete]62752[/ctete]

Loni firmy Preol a Primagra z oligarchova holdingu dodaly Čepru 70 procent metylesteru řepného oleje přimíchávanému do bionafty. Ze 47 milionů litrů v roce 2014 stoupl celkový objem jejich dodávek na loňských 107 milionů.

Čepro „shodou okolností“ spadá pod ministerstvo financí, o jehož nedávné další iniciativě informoval web Asociace soukromého zemědělství (14. 7. 2017). Text pojednává o neschopnosti dohlédnout důsledků úřednických rozhodnutí týkajících se života na venkově nebo podnikání na půdě.

Výrazné zvýšení daní z nezemědělských ploch

Konkrétně jde o nový metodický pokyn ministerstva financí ukládající finančním úřadům doměřit daň z nemovitostí z pozemků, které v krajině nejsou zemědělsky využitelné, na úroveň až desetkrát vyšší než činí daň z luk nebo polí.

Tyto plochy jsou v podstatě krajinnými prvky, které jsou přínosem pro zlepšení retenční schopnosti krajiny, rozčleňují ji a představují přirozenou překážku vodní eroze. Jsou to například křoviny, meze nebo podmáčené louky, které skutečně nejsou využitelné pro zemědělskou produkci, ale hrají v krajině důležitou roli mimo jiné při zachycení dešťových srážek.

Buď se jedná o veřejnosti skrytou snahu zvyšovat daně tam, kde to není příliš vidět, a zároveň se chlubit „zlepšováním“ jejich výběru. Čím širší je spektrum zdanění, tím logicky dochází k vyšším daňovým výběrům, které se dají prodávat jako zlepšení jejich efektivity.

Druhá možnost, proč tento pokyn ministerstva financí vznikl, je ještě horší. V důsledku výrazného zvýšení daní budou tyto plochy úmyslně likvidovány, což může vyhovovat zejména velkým průmyslovým podnikatelům v zemědělství. V praxi by se přitom mohlo zvýšit riziko vodní eroze, důsledků sucha nebo povodní. Pozoruhodné je, že mlčí ochránci přírody a jindy tak aktivní ekologičtí aktivisté.

Neprotestuje ani ministerstvo životního prostředí, které by mělo bít na poplach. Nepochybně proto, že oba resorty náleží do gesce hnutí ANO, postaveného na hájení politických i ekonomických zájmů svého vůdce. Státní správa současně prokazuje naprostou neznalost procesů v krajině, v tomto případě na úkor perspektivy podnikání v zemědělství i konzervativní ochrany životního prostředí.

Součinnost ministra zemědělství

Majiteli Agrofertu a dalším agrobaronům jde však v první řadě na ruku ministerstvo zemědělství. Ministr Marian Jurečka loni trojnásobně zvýšil strop dotací z evropského Programu rozvoje venkova na 150 milionů korun, což vyhovuje velkým firmám. Dotační program je přitom původně určený pro malé a střední podnikatele v zemědělství.

Předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, zastupující malé podnikatele, za tímto manévrem tuší možný obchod ministra zemědělství s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem. Proti výraznému zvýšení dotačního stropu, vyžadujícího i vyšší finanční spoluúčast ze státního rozpočtu, marně protestovala pravicová opozice i vládní ČSSD.

Stehlíkovi připadá absurdní, aby dostával vysoké dotace obří zemědělský moloch, který za ně může skupovat další menší podniky. Stát tím vědomě podporuje posilování pozic agrobaronů na úkor malých farem. Agrofert mezi nimi jasně dominuje. V roce 2015 utržil jen na evropských dotacích 788 milionů korun, tedy téměř třikrát více než druhé v pořadí Spojené farmy.

Aby toho nebylo málo, ke dvěma a půl miliardám korun, rozděleným loni na podporu zemědělských investic z Programu pro rozvoj venkova, Jurečka letos na jaře mimořádně přidal další více než půl miliardy. Díky tomu se dostalo především na další tři firmy Agrofertu, které by jinak na dotace nedosáhly.

Ministr zemědělství tvrdí, že chce podporovat i malé zemědělce. Předseda Asociace soukromého zemědělství mu však oponuje: „Ministerstvo prohlašuje, jak posílilo podporu malým. Většina peněz jde ale na velké projekty.“

Faltýnkův skandál

Problém zemědělských dotací přitom přesáhl hranice České republiky. Evropská komise letos na jaře odhalila skandál nebývalých rozměrů, když poukázala na pochybné rozdělování evropských zemědělských dotací pro Agrofert kvůli střetu zájmů tehdejšího člena představenstva Babišova holdingu Jaroslava Faltýnka.

[ctete]128791[/ctete]

Agrofert v letech 2014 a 2015 inkasoval celkem 1,5 miliardy korun z evropských fondů v době, kdy Faltýnek na jejich rozdělování dohlížel jako člen dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Evropská komise České republice vyměřila pokutu ve výši 22 milionů korun.

České úřady s tím nesouhlasí a vyvolaly smírčí řízení. Smírčí orgán zasedal před několika dny a nijak nerozhodl. Evropská komise tak má půl roku na definitivní rozhodnutí o sankci. Pokud bude pokuta skutečně potvrzena, vyzvala už opozice Faltýnka, aby ji uhradil ze svého.

Andrej Babiš masově propaguje svou předvolební brožuru O čem sním, když náhodou spím. Dnes se ovšem v souvislosti s jeho působením v politice dějí věci, které se ještě před několika lety nikomu ani nezdály.