Česká televize ustoupila požadavkům komunistického poslance Lea Luzara a do pořadu Máte slovo nepozve politika ODS Pavla Novotného. Už jen toto sdělení je samozřejmě skandální. Věc má ale ještě jiný rozměr – my tady považujeme za normální ustupovat komunistům, ale hlavně bavit se s nimi, jako kdyby patřili do demokratického světa. Jako by se nejednalo o nebezpečné extremisty, kteří navazují na tradice strany, jež naši zemi zlikvidovala na dlouhá desetiletí.
Dovedete si představit, že ve chvíli, kdy by v České republice převzala vládu komunistická strana, a to včetně mlátičky Zdeňka Ondráčka, tak by do televize zvala zástupce demokratických stran nebo demokratických médií? Ta by je zvala možná tak na výslechy, případně rovnou do uranových dolů. Ale my si tady hrajeme na vyváženost tak moc, až se převažujeme na jednu, trochu nebezpečnou stranu.
Propagaci nacismu si nikdo v České televizi jistě představit nedovede. Proč ale stále legitimizujeme ideologii stejně zločineckou? Proč se tváříme, že je v pořádku, když nějaká strana má téměř totožný název s tou, která zavírala, vraždila, okrádala a střílela lidi na hranicích? Čeho se bojíme? Vlády?
Dalším problémem jsou ti, kdo komunistům umožnili obsadit ta nejvyšší místa. Tak zaprvé je to prezident Miloš Zeman, který se s touto stranou normálně baví a jejíž voliči jej nadšeně podporují, zejména pokud útočí na sudetské Němce, muslimy, Pražáky, pravicové voliče, demonstranty nebo novináře.
A pak je tu pan premiér Andrej Babiš. Jeho vláda stojí na podpoře komunistické strany, která je de facto její součástí, ač se to někteří rádoby liberální členové hnutí ANO snaží popírat. Komunisté spolurozhodují o zásadních věcech. Jedná se s nimi o důležitých zákonech. Vojtěch Filip je místopředsedou Poslanecké sněmovny. A i to tedy vysvětluje fakt, že komunisté mají v médiích tolik prostoru.
Je však na odpovědnosti demokraticky uvažujících novinářů, aby si uvědomili, že prostor pro extremisty znamená podporu extremistů. Jejich legitimizaci. Komunistická strana je nebezpečná nejen svou minulostí, ale samozřejmě také svou současnou vazbou na totalitní režimy. A proto je nutné jasně říci, že do médií její představitelé nepatří, a už vůbec ne do těch veřejnoprávních. To totiž není veřejnoprávnost, ale pokrytectví.