V roce 2018 čeká Českou republiku již druhá přímá volba prezidenta. Podpisové akce jsou v plném proudu a kandidáti volí nejrůznější strategie k nalákání svých potenciálních voličů. Některá jména slyšíme v médiích poměrně často, o některých ale český volič ještě možná ani neslyšel. Nutno podotknout, že výběr je poměrně pestrý. Mezi kandidáty najdeme zkušené politiky i umělce, zastánce dodržovat ústavy, ale i ty, kteří by se rovnou pustili do jejích zásadních změn. Fakt, že vrcholným orgánem exekutivní moci v zemi je vláda, některým kandidátům zdá se lehce uniká. Ve hře lákadel je však zřejmě „možné vše“.
Z čeho tedy může český volič prozatím vybírat?
Miroslav Sládek není na politické scéně žádným nováčkem, tento zakladatel krajně pravicové strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), kterou v roce 2016 obnovil (SPR-RSČ 2016), je známý například svými radikálními výroky proti Romům „Cikáni by měli být trestně odpovědni již od narození, neboť to je jejich největší zločin“. V programu jeho strany najdeme zrušení Senátu, či zavedení trestu smrti. O setrvání v EU by mělo – podle programu – rozhodnout referendum, a to v případě, že by se pokračovalo v přijímání „ekonomických přivandrovalců“ (http://www.spr-rsc.cz/). Ke kandidování jej podle vlastních slov přivedl „katastrofální stav České republiky“. Jako ideál výkonné moci vidí pouze sedmičlennou vládu v čele s prezidentem, dále by navrhoval jednokomorový parlament a zrušil by volební kvótu (www.prezident21.cz).
Jana Yngland Hrušková je zatím jedinou ženou ucházející se o místo na Hradě. I ona zastává silně protiimigrační postoj. V otázkách EU je radikálnější než Miroslav Sládek a je rovnou pro zrušení EU. Pokládá se za jedinou kandidátku, které jde skutečně o dobro celé České republiky. Hruškové je velkou inspirací Donald Trump, zejména kvůli jeho politické nekorektnosti. Sympatie chová také k francouzské pravicově nacionalistické političce Marine Le Penové. Sama je pro ukončení veškerých konfliktů a stažením všech států z válečných zón. Syrští uprchlíci by se měli vrátit zpátky do Sýrie, z Německa tam podle ní beztak jezdí na dovolenou (www.prezident21.cz).
Analytik a poradce Josef Toman vidí situaci po roce 1989 velmi kriticky, mluví o ožebračování našeho národa a státu, proto také kandiduje. Jako prezident vnímá možnost vlivu díky podpoře armády a policie, a jak říká, mohl by za určitých okolností svrhnout režim, jako se tomu stalo na Islandu. Oporu pro tento krok vidí v Listině základních práv a svobod, a to v případě, kdy nefungují demokratické instituce. Právě ty podle Tomana nefungují již více než 25 let. Českou republiku v EU vnímá jako druhý nacistický protektorát, je tedy pro vystoupení jak z EU, tak i z NATO, aby mohla být ČR neutrálním státem. Jako jediný kandidát polemizuje o opětovném sjednocení se Slovenskem, ale na konfederativní bázi. Uprchlíkům jsou omezována jejich lidská práva, jelikož jsou zavřeni v detenčních zařízeních. Navrhuje tedy, aby měli možnost vybrat si sami, kam chtějí jít. Nebránit jim v odchodu z ČR, když u nás být nechtějí, a když my je tady taky nechceme.
Jiří Drahoš, bývalý předseda Akademie věd ČR, by se jako prezident rád řídil heslem „nebát se, nelhat a před nikým se nehrbit“. V ČR vidí jako největší problém degradaci politické kultury a nedostatečné řešení problému stárnutí populace. Jako český prezident by se snažil tyto problémy pojmenovávat a upozorňovat na ně. K EU přistupuje kladně, jako k instituci, která nám přinesla období míru, nicméně se přiklání k její reformě. Dobré vztahy by rád udržoval se všemi státy, ale ne za cenu toho, že bychom se museli hrbit a poklonkovat. Co se týká konfliktů na Blízkém východě, byl by pro naslouchat například diplomatům a lidem, kteří se touto problematikou hlouběji zabývají. V rámci uprchlické krize by podle Drahoše měla ČR podporovat zejména humanitární pomoc. Je proti zavádění kvót, které mu nepřipadají jako řešení.
Právník a bývalý ředitel kabinetu předsedy vlády premiéra Rusnoka Karel Štogl se vidí jako prezident, který bude lidi více spojovat. Za problém považuje zejména stav naší dopravní infrastruktury. Rád by, aby se v ČR rozvíjelo například vysokorychlostní železniční spojení. Stejně jako Jiří Drahoš zdůrazňuje vzájemnou komunikaci mezi prezidentem a vládou. EU vnímá jako symbol míru, svobody a demokracie. Je zastáncem přijetí eura. Rád by rozvíjel přátelské vztahy s ostatními státy, ale tak, abychom se při vyjednávání stále chovali jako suverénní demokratický stát. Co se týká problematiky na Blízkém východě, stejně jako Jiří Drahoš navrhuje větší zapojení diplomatů, kteří jsou v této oblasti zkušení. Uprchlickou krizi by řešil zejména v místech konfliktu. Vadí mu však postoj české vlády k řešení situace s uprchlíky, zejména porušení závazku ČR na přijetí 2600 uprchlíků, přijala jich pouze dvanáct. To hodnotí Karel Štogl jako velmi populistické gesto (www.prezident21.cz).
Dalším kandidátem je pedagog a vědecký pracovník Marek Hilšer. Jako prezidentský kandidát nabízí svým voličům energii mládí, nedívá se s nostalgií do minulosti, ale naopak se chce více zaměřit na budoucnost. Za hlavní problém naší společnosti označuje „privatizaci politické moci“, kdy vlivní podnikatelé řídí politické strany a vlastní média. Jako prezident by také rád stál na straně veřejnosti, zejména pokud by docházelo ze strany vlády k porušování ústavy. Malý národní stát mezi velmocemi nehraje až takovou roli, proto EU vnímá jako důležité společenství pro naši bezpečnost. Spojenectví s Evropou vidí jako důležité, i co se týká řešení nejrůznějších krizí. Uprchlickou krizi, by řešil ve dvou rovinách, krátkodobé – pomáhat například v uprchlických táborech, a dlouhodobé – pomoc v postižených zemích, například s technologiemi (www.prezident21.cz).
Kandidát Igor Sládek v rozhovoru pro týdeník Reflex uvedl, že volby vyhraje v prvním kole. Tento veřejnosti nepříliš známý podnikatel zbohatl v oboru telekomunikací. Jako prezident chce otevírat celospolečenská témata, hlavně uprchlickou krizi či zdravotnictví. Od kandidatury si slibuje zviditelnění své osoby a svých názorů. Uprchlickou krizi by řešil ze všech kandidátů asi nejoriginálněji vytvořením svazku zemí „Centrál“, které by si zařídily vlastní ochranu. Sem by zařadil země visegrádské čtyřky, skandinávské země, Slovinsko, Rakousko, Chorvatsko, Bavorsko a sever Itálie (idnes 13. 6. 2017). Je to také kandidát, který otevřeně přiznává, že trpí bipolární poruchou. „Můžu mít deprese, ale mohu být také nahoře, kdy jsem kreativní,“ uvedl v rozhovoru pro rádio Impuls.
Bývalý učitel a sportovec Miroslav Frajbiš jako kandidát na prezidenta prohlásil, že zařídí monitoring všech mešit v České republice, aby tak ohlídal jejich závadnost. Zavést by chtěl i bezpečností pohovory pro lidi z rizikových zemí. Rád by obnovil kontroly na hranicích, jelikož zdůrazňuje, že musíme zabránit tomu, aby nám někdo vzal naší zemi. Podle svých slov nesnese korupci a rozkrádání, navýšil by investice do sportu a věnoval se otázce důchodů, zavést by chtěl i trestný čin příživnictví (www.frajbis.cz).
Pedagog, spisovatel, básník a signatář Charty 77 Milan Kohout se představuje jako někdo, kdo nereprezentuje xenofobní, rasistické a nacionalistické názory, které šíří současný prezident. Stavět ploty je podle něj „idiotismus“, více se kloní k multikulturním společenstvím. Jako zásadní problém vnímá špatně nastavený politicko-ekonomický systém. Ekonomický systém by změnil na více participační tak, aby výrobní prostředky nebyly v soukromém vlastnictví, ale ve vlastnictví společnosti. EU viděl zpočátku jako velmi prospěšný projekt, který národy spojuje, nyní však posuzuje situaci jinak. V EU mají podle něj hlavní slovo ekonomické složky, je tedy také spíše pro její reformu. Jasné názory má i ohledně uprchlické krize. Podle Kohouta je samozřejmé, že musíme pomoci lidem, kteří utíkají z míst, kde se nedá žít. Problémy v těchto zemích jsou zaviněny západní expanzí do těchto oblastí, tvrdí. Sám se hlásí k přijetí milionu uprchlíku do České republiky (www.prezident21.cz).
Podnikatel a politik Otto Chaloupka jako prezidentský kandidát vnímá, že dnes uzrál čas pro zásadní změny, které měly proběhnout již po roce 1989. Největším problémem je podle něj zejména nízká víra lidí ve stát, malé sebevědomí a hrdost, což by chtěl jako prezident změnit. Chaloupka hodnotí EU jako skvělý projekt, který ovšem nabral špatný směr. Česká republika by podle něj rozhodně měla setrvat v EU, ale i on je pro její reformu více směrem, kde byla před deseti lety. ČR by neměla bezhlavě přijímat uprchlíky, o nichž nic nevíme. Krize na Blízkém východě by se měla řešit v místech konfliktu, ne na území Čech nebo na území EU. Uprchlickou krizi přirovnává k invazi nepřátelských vojsk (www.prezident21.cz).
O prezidentský post se také uchází bývalý šéf Škoda auto a hokejového svazu Vratislav Kulhánek. Sám říká, že jeho kandidaturu vymyslela ODA, a on sám ji zpočátku razantně odmítl. Jelikož mu ale není jedno, co se dnes v České republice děje, nakonec s kandidaturou souhlasil. Prohlašuje, že bude rozhodně jiným prezidentem, než je Miloš Zeman. Velmi mu vadí vulgarizace společnosti, kterou dnes vnímá. „Role charizmatu prezidentské role by měla lidi ovlivnit, že když se prezident bude chovat slušně, tak se tak budou chovat i další,“ uvedl v rozhovoru pro idnes.cz. Nelíbí se mu ani fixování se na dvě velmoci. Čína se podle něj snaží zejména o posílení svého postavení v naší zemi, a proto jsou její investice jen účelové. Fixaci na Rusko posuzuje jako extrémní a nesmyslné. Referendum o vystoupení z EU považuje za sebevraždu, naše členství v EU vidí jako jednoznačně správnou věc (idnes 4. 6. 2017).
Známý textař a kulturní antropolog Michal Horáček je jedním z favoritů na post prezidenta. Má také již všechny nutné podpisy. Horáček zdůrazňuje svou nadstranickost a změny, které by jako prezident přinesl. Samotnou svou kandidaturou chce nastolit novou politickou kultivovanost. Horáček zveřejnil své majetkové přiznání i své zdravotní zprávy. Uvědomuje si omezení, která skýtá prezidentský post, proto nechce slibovat nemožné. Chce zejména poukazovat na společenské problémy, které může jako prezident otevřeně pojmenovávat. Zdůrazňuje zejména členství v NATO, ale také v EU, kterou popisuje jako krásný sen, který bychom se měli snažit naplnit. Je zásadně proti kvótám, nicméně bychom se podle něj měli nějakým způsobem zapojit do řešení této situace, ale spíše v místech samotného konfliktu.
Posledním kandidátem je současný prezident Miloš Zemana, který svou kandidaturu oznámil v březnu tohoto roku, přesvědčila jej prý velká podpora lidí. Současný prezident sice tvrdí, že není pro vystoupení z EU, nicméně by nebyl proti referendu o vystoupení, a to jak z EU, tak i z NATO. K uprchlíkům se staví negativně, známé je jeho vystoupení v den výročí 17. listopadu na demonstraci pořádané Hnutím proti islámu. „Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení, muži. A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu“ (idnes 17. 11. 2015). Kritizován byl za svůj postoj k Číně, zejména proslovem o tom, jak by se u nás měla po vzoru Číny stabilizovat společnost či výrokem o likvidaci novinářů, kterým častoval Vladimira Putina. Mnozí Miloši Zemanovi také vyčítají větší orientaci na Východ, ohýbání ústavy a rozdělování společnosti.
