Milešovka FOTO: Wikimedia Commons / Přemysl Vlček
FOTO: Wikimedia Commons / Přemysl Vlček
Důvodů, proč vystoupat na horu, jíž se říká „královna Českého středohoří“, je hned několik. Tak za prvé: spálíte něco kolem tisíce kalorií a to vám prospěje. Za druhé: zažijete okouzlující výhled. A za třetí: když budete mít štěstí, dáte si nahoře vynikající zelňačku.
Německý název Milešovky zní příznačně Donnersberg, Hromová hora, to kvůli častým větrům a bouřím. Zdejší výhled si užíval vedle jiných třeba pruský král Fridrich III., s přírodovědcem Alexandrem von Humboldtem sem chodil básník Johann Wolfgang Goethe… Německojazyčný byl koneckonců až do roku 1946 takřka celý kraj v okolí hory.
Scenérie, kterou z vrcholu spatříte, vás nadchne rozmanitostí a dramatičností. Budete stát na nejvyšší sopce mezi dalšími sopkami.
Jak na horu
Existují dvě hlavní možnosti výstupu. Z obce Bílka nebo od zámku v Milešově.
Turisté obvykle volí první možnost. Jedná se o méně náročnou trasu, která je vhodná i pro děti, ovšem nikoli s kočárkem. Svah je totiž příkrý a půjdete i přes kořeny stromů. Na počátku cesty na severním úpatí Milešovky minete čtyři zajímavé moderní sochy, patří mezi čtrnáct plastik, jež byly vyrobeny českými a německými umělci v lomu v Severním Porýní-Vestfálsku. V Bílce byly instalovány v roce 2002. Aleji soch se říká Cesta přátelství a tímto gestem podala v roce 2002 obec Bílka ruku sudetským Němcům, kteří odtud byli vyhnáni v souvislosti s tragickými událostmi v polovině 20. století.
Bílka mezi vesnicemi na Teplicku vyniká už jen tím, že nechátrá. Její obyvatelé se rozhodli, že si na návsi postaví pod vzrostlou lípou kapličku, a pak za ni umístili přírodní stůl z čediče. V překrásné tiché krajině pod Milešovkou také narazíte mezi poli a loukami na velký kříž či další kamenné sochy. Cesta z Bílky na vrchol Milešovky je dlouhá 2,5 kilometru a pomalou chůzí ji zdoláte asi tak za hodinu.
Druhou možností je vystoupat na horu z obce Milešov. Ta má dvě pozoruhodné dominanty. Jednak je to překrásný a celkem udržovaný zámek, v němž po vyhnání šlechtických majitelů sídlil dlouhá léta domov důchodců. Nyní Ústecký kraj hledá pro zámek nové využití. Naproti zámku přes údolí s obcí stojí na vyvýšenině unikátní barokní skvost, chrám svatého Antonína Paduánského z roku 1669, jehož autorem je zřejmě architekt Antonio della Porta. Zakladatelem kostela byl majitel zámku hrabě Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, císařský polní maršál, který v roce 1648 vedl obranu Prahy před Švédy. Pod kostelem narazíte na neuvěřitelně zničený německý hřbitov, který je smutným dokladem barbarství socialistické éry. Podobně jako rozpadlý statek a děsivé zbytky německé školy v Milešově.
Na horu se vydáte od zámku po značené turistické trase. Nejprve spatříte ruinu šlechtického letohrádku v někdejší anglické zahradě. Pak na vršku po levé straně můžete obdivovat překrásné barokní sousoší Krista na kříži s matkou Marií a světci od neznámého sochaře. Sochy jsou v dobrém stavu, neboť jsou za kovovou mříží. Aby se v tomto kraji Kristovi na kříži nic špatného nestalo, musel být zavřený do klece…
Výstup na horu z Milešova je asi o 200 metrů delší než z Bílky a trvá zhruba hodinu a čtvrt. Půjdete rovněž velmi strmou strání, cestička se klikatí mezi bučinami. Celkem zdoláte převýšení větší než 350 metrů. Odměnou jsou krásné výhledy do kraje již během posledního kilometru cesty.
Další trasy na Milešovku vedou ze vzdáleného Velemína či blízké romantické vesnice Černčice, která je známá svými vysokými a úzkými chalupami.
Na větrné hoře
Milešovka je sice větrná a bouřlivá hora, ale je to také hora vstřícná. Kromě restaurace s úžasným výhledem na protější horu Lovoš jsou zde takzvané nouzovny pro turisty, kteří vylezli na vrchol, ale kvůli prudké změně počasí nemohou sestoupit dolů.
První, kdo zajistil návštěvníkům základní podmínky k delšímu pobytu na vrcholu hory, byl v 19. století Antonín Veber. V roce 1820 zde se souhlasem správy hrzánovského panství zřídil hostinec. Na místě postavil také několik přístřešků, jež umožňovaly přenocování. Veber se rovněž zasloužil o zřízení pohodlných přístupových cest z Bílky a z Velemína.
Vrchol Milešovky je 837 metrů nad mořem. V místní útulné restauraci se čepuje litoměřické pivo Děkan, uvaří vám tu párky, osmaží sekanou. Vřele pak doporučujeme zejména výbornou zelňačku s klobáskou.
Dominantou hory je meteorologická stanice s kulatou, 19 metrů vysokou věží, jež slouží jako rozhledna, která ale není vždy přístupná.
S Milešovkou jsou spojena jména Karla Hynka Máchy a Jaroslava Vrchlického. První tady krátce před svou tragickou smrtí recitoval svá díla přítomným turistům, druhého hora inspirovala k napsání básně Na Milešovce. Nejvíce se ale Milešovka obtiskla do života básníka Petra Kabeše, umělce z generace, jež nastoupila na scénu v uvolněných šedesátých letech. Několik let v období normalizace zde vykonával práci pozorovatele počasí. Z Milešovky byl vyhnán po podpisu Charty 77. Komunistům zřejmě vadilo, že by odpůrce jejich diktatury mohl na tak vysoké hoře v divokém větru a často zcela sám sledovat počasí.
Výlet na Milešovku je jedním z nejkrásnějších zážitků, jež České středohoří nabízí. Tomu ovšem odpovídá i početný zástup turistů, kteří ve slunečných dnech proudí nahoru i dolů. Velkolepý zážitek to ale může jen těžko zkazit.
Další tipy v Českém středohoří
Lovoš – hora, jež poskytuje skvělý výhled na Litoměřicko, ovšem i na lovosickou chemičku Preol Andreje Babiše, kde se vyrábí bionafta z řepky olejné. I tak návštěva hory rozhodně stojí za to.
Malé Žernoseky – vinařská obec na levém břehu Labe. Zejména je třeba doporučit Vinotéku u svatého Tomáše, kde ochutnáte svěží bílá vína z místních vinohradů.
Báseň Petra Kabeše inspirovaná Milešovkou
V TŘIATŘICÁTÉM ROCE SVÉHO VĚKU
naučil jsem se používat zubů
při práci, v kamenné věži čtvrtý měsíc
pozoruji počasí
zatínám zuby
když po západu slunce na ochozu měním
propálenou sluneční pásku když vítr
/dnes osmý stupeň podle beauforta/
podle beauforta mi rve pásku od úst, nemohu mluvit
do větru na kamenné věži
ač zmnožil moje chápadla
nemohu nabídnout zub za zub času dole
oko za oko bych ale dal
když slídím po počasí točitými schody
z kamene
když píšu svoje jméno
do rubriky pozorovatel
