Ruský tank T-14 Armata FOTO: Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Nejnovější ruský tank T-14 Armata svými vlastnostmi podle jeho tvůrců výrazně převyšuje stávající tanky, ale vzhledem k jeho vysoké ceně je nepravděpodobné, že by byl používán v rámci strategických obranných sil, pro armádu je jednodušší nakoupit levnější tanky T-90.
Pochybnosti o nasazení Armaty do bojů sdělil agentuře RIA Novosti generální ředitel státní korporace Rostec Sergej Čemezov.
„Obecně řečeno je Armata drahá. Z hlediska funkčnosti je samozřejmě daleko lepší než stávající tanky, ale je příliš drahá, takže ji armáda nyní pravděpodobně nevyužije. Je pro ni jednodušší koupit T-90,“ řekl Čemezov. Podle něj jsou nyní potřeba peníze na vytvoření nových zbraní.
„Nyní potřebujeme peníze na vytvoření nových tanků, nových zbraní, možná více, možná levnějších. Pokud je tedy možnost nakoupit levnější, proč ne.“
Pochybnosti o tom, že se Armata dostane do sériové výroby, se objevily už před rokem. Problémy kolem zbraně, kterou zatím Rusko předvádělo jen na přehlídkách, rozebíral na ruském webu Vojennoje obozrenije Roman Skomorochov. Hlavní problém Armaty popsal historickým exkursem. Armatu totiž konstruktéři vymysleli dodatečně k motoru, který existoval dříve než tank.
„V roce 1931 vytvořila ve zdech Charkovského lokomotivního závodu plejáda talentovaných a geniálních sovětských inženýrů… tankový dieselový motor V-2. Ano, stejný motor, který se stal srdcem T-34, KV-1, KV-2 a IS-1. V-2 se osvědčil natolik, že VŠECHNY dieselové motory ruských obrněných vozidel od V-84 (T-72), V-92S2F (T-72B3, T-90) až po UTD-20 (BMP-1 a BMP-2) a UTD-29 (BMP-3) představují další modernizaci tohoto motoru,“ píše Skomorochov. Je jednoduchý, ale spolehlivý a jeho obsluha je natrénovaná a připravená.
Motor A-85-3A pro Armatu nemá s legendárním V-2 nic společného. Vyvinula jej konstrukční kancelář Transdiesel na počátku 90. let jako jednotku pro kompresorové stanice ropy a zemního plynu na základě německého motoru Simmering SLA 16. Motor byl opakovaně předváděn na různých výstavách, ale nikoho nezaujal. „Řešením“ problému motoru se stalo, že k němu vyvinuli nový tank.
Ruský podnik Uralvagonzavod ale dál vyrábí tanky T-72, T-80 a T-90 a Armaty produkovat nechce.
„Existoval program na výstavbu nové výrobní linky pro Armatu, ale bohužel. Byly vyčleněny peníze, a nebyly to malé peníze (byla uvedena částka 64 miliard rublů), za které byly postaveny továrny a podepsány smlouvy… se západními výrobci obráběcích strojů. Ti si peníze s radostí vzali a zařízení kvůli sankcím pak nedodali. Tím to končí: zdá se, že továrna existuje, ale nejsou tam žádné stroje,“ píše Skomorochov. Jediné, co může podnik Uralvagonzavod nabídnout, je ruční montáž T-14 kus za kusem v nějaké „polodivoké experimentální dílně“.
Potíže jsou i s tím, že v Armatě byla západní elektrotechnika, například francouzské termokamery, které teď kvůli sankcím chybí. Experti uvádějí, že bez elektroniky bude ultramoderní tank na bojišti jako slepý.
Roman Skomorochov píše, že řešením by bylo provést to jako za Stalina ve 30. letech. Modernizovat a částečně restrukturalizovat asi 200 továren, které by mohly dodávat komponenty pro Armatu a montážní závod s linkou. Tanky by ale bylo nutné testovat přímo na bojišti, což by bylo drahé a riskantní, protože Armata by se mohla dostat do rukou Ukrajincům.
