Josef Hasil, přezdívaný „Král Šumavy“, který se narodil před 100 lety, 8. února 1924, v chudé šumavské rodině v Zábrdí na Prachaticku, patří mezi nejznámější představitele protikomunistického odboje. Někdejší pohraničník pomohl na přelomu 40. a 50. let desítkám lidí dostat se přes hranice na Západ a jeho příběh inspiroval filmaře i spisovatele. Kvůli Hasilovu odvážnému počínání také komunisté perzekvovali řadu jeho blízkých, kteří zůstali v Československu, včetně malého syna.

Hasil ovšem přezdívku Král Šumavy neměl rád, říkával, že je Pepík ze Zábrdí. Věřil, že mu pomáhaly čtyři věci: modlitba k Panně Marii před každým přechodem hranic, jeho instinkt, výborný sluch a dalekohled.

Dále čtěte

Syn Krále Šumavy: Zavřeli mu matku, babičku i dědu. Pak přišel o dvě děti

Po 2. světové válce se v obci Saladín na Šumavě do sebe zamilovali dva mladí lidé: sedmnáctiletá Marie Vávrová a pětadvacetiletý…

„Pepík byl úžasný, dobrý člověk. Odvážný. Bývalí mocní z něj udělali hrdlořeza, on ale nikoho nezabil, ani neměl vztah ke zbraním, byl hluboce věřící. Josef Hasil by měl být uznávaný a žáci a studenti ve školách by se o něm měli učit jako o hrdinovi své doby, což zatím není,“ řekl před lety ČTK Pavel Horešovský, autor pomníku Hasilova bratra Bohumila v Českých Žlebech.

Hasilovo rozhodnutí převádět lidi se zrodilo krátce poté, co se v únoru 1948 ujali moci komunisté. Mladík, který za války po útěku z totálního nasazení pomáhal jako spojka partyzánům, měl v té době v uniformě SNB hlídat hranice, raději ale pomáhal lidem ohroženým nastupující mocí k útěku. V říjnu 1948 ale po jedné cestě přes „čáru“ skončil v rukou pohraničníků a později smutně proslulý Karel Vaš jej poslal na téměř deset let za mříže. Po půl roce se ale Hasilovi podařilo z tábora uprchnout.

V Německu vstoupil do služeb americké výzvědné služby, stal se agentem-chodcem a znovu převáděl lidi, ale také dodával odboji vysílačky či další materiál. Díky znalosti terénu i výtečnému sluchu se mu dařilo přecházet nepozorovaně, přesto se ale několikrát i „Král Šumavy“ – jak o něm hovořily i materiály komunistické bezpečnosti – dostal do přestřelky. V jedné z nich zemřel v prosinci 1949 mladý pohraničník, v září 1950 pak v jiném ozbrojeném střetu zahynul Hasilův bratr Bohumil.

Už koncem 50. let Hasilův osud, byť notně překroucený a zkombinovaný s životem dalšího šumavského převaděče Franze Nowotneho, posloužil jako předloha snímku Král Šumavy režiséra Karla Kachyni. Ideologicky podbarvený film ale měl s realitou jen málo společného, skutečný Hasil totiž přežil všechny úklady a v roce 1953 s převáděním skončil. Přestěhoval se do USA, kde prošel řadou povolání, až zakotvil jako kreslič v automobilce General Motors, kde zůstal až do penze.

Do Československa se mohl vrátit teprve po roce 1989, kdy se také konečně viděl se synem, trvale ale zůstal žít za oceánem. Osudu Hasila, který 28. října 2001 dostal od prezidenta Václava Havla medili Za hrdinství, se věnovali i filmaři nebo spisovatelé.

V roce 2001 představila režisérka a scenáristka Kristina Vlachová snímek Zpráva o Králi Šumavy, o 11 let později vyšla kniha Návrat Krále Šumavy spisovatele Davida Jana Žáka, jež se v roce 2018 dočkala i komiksové podoby. Režisér David Ondříček natočil o Hasilovi televizní minisérii Král Šumavy pro streamovací službu Voyo.

„Josef Hasil nám ukázal, že se člověk nesmí podělat. Ve chvíli, kdy cítí, že je něco špatně, tak musí sám začít bojovat a věci napravovat. Upřednostnil boj za druhé lidi před svým pohodlím. To je obrovská věc,“ řekl před časem Jan Žák.

Ministerstvo obrany Josefu Hasilovi loni v listopadu přiznalo status účastníka odboje a odporu proti komunismu. O jeho neuvěřitelném životě se lze více informací dočíst ze vzpomínek uveřejněných na webových stránkách Paměti národa.

Josef Hasil zemřel ve Spojených státech v listopadu 2019 ve věku úctyhodných 95 let.