Náhle u nás propuklo jakési izraelské nadšení. Máme být jako Izrael a s teroristy, pokud se objeví, rázně zatočit po izraelsku. Je to jedna z rétorických iluzí, že máme být jako někdo. Už jsme zažili, že máme mít sociální stát jako Švédsko. Trochu to drhne na tom, že nejsme Švédové. Nebo že bychom mohli být neutrální jako Švýcarsko a nepodléhat smrtící diktatuře Bruselu a Moskvy a Washingtonu a mimozemšťanů. Zatím to troskotá na tom, že nemáme ty banky a že nám to nikdo ve světě neuzná. Stejně tak nemůžeme být hrdě mimo Unii, neboť nám chybí norská ropa. A tak bychom mohli pokračovat. V každém případě nemůžeme být jako Izraelci, protože nejsme Izrael, a tak bychom si podobné pohádky mohli odpustit.
Určitě se ale máme co učit. Zabezpečení letadel a veřejných budov, to je technická stránka věci. Každodenní odhodlání k obraně, to je ještě podstatnější. Vědomí společné věci, protože jde o život, je na Izraeli imponující. Stejně jako oprávněná hrdost na to, co se podařilo na poušti vytvořit. Ale nejsme Izrael a nejsme v jeho situaci, takže nemáme slepě napodobovat model, který by u nás nefungoval. Kdyby byli izraelští židé v Praze, vymysleli by pražské řešení. To je otázka tvůrčí mysli. Protože jsme geneticky taky ve skutečnosti všichni trochu židé (a Irové a Němci, trochu i Slované), mohli bychom to zvládnout.
Nemá smysl militarizovat českou společnost, zavést povinnou vojenskou službu, povolávat na dva roky dívky do armády, zavést na každém rohu nějaké checkpointy. Nejde jen o to, že by to veřejnost vnitřně nepřijala, ale že to nemá smysl a že by to nefungovalo.
Má smysl zpravodajsky monitorovat extremisty, než něco provedou. Má smysl kontrolovat příchozí do země. Jenže to se má dělat už dávno, na to se nemusíme dovolávat velkými slovy Izraele. Jde ale o to, že Izrael je malá země, která je obklopena nepřáteli, nebo přinejmenším podivnými sousedy. S Jordánskem nebo Egyptem se Izrael umí domluvit. Ve skutečnosti se na něčem domluví i s palestinskou samosprávou, která dobře ví, že bez Izraele by nejen neměla ani elektřinu, ale prostě by neexistovala a všechno by vyřešil Hamás jako v Gaze. Útokům pomocí automobilů nebo nožů nezabrání ale ani Mossad. To samé se týká nás.
Nebudeme nejspíš prvním cílem Islámského státu. Tak dobře tam mapu neznají. Z velkého vzdělání nelze stoupence Islámského státu podezírat. Možná rozumí pyrotechnice a internetu, ale to bude tak všechno.
Ale stát se to může, že se dají i do nás, pokud je napadne, že znejistit musí všechny, což je časem napadne. Pak nám ale nic nepomůže, protože oni sami už přece vyhlásili, v čem je ta strategie. Auto a benzin, nic komplikovaného. Tomu BIS a ministr Chovanec nezabrání. Tím méně konvičkovci-okamurovci, kteří by měli být pod komplexním dohledem, spíše tedy psychiatrie v Bohnicích než BIS. Okamura by měl své fantasmagorické projevy pronášet v nějaké polstrované místnosti a Konvička by měl sledovat let motýlů a nějak se tím uklidňovat a třeba o tom napsat studii, aby svůj život úplně nezmarnil.
Izrael je model, pokud jde o odhodlanost. Máme vůči němu osvědčit naše tradiční spojenectví a odmítnout třeba diskriminační označování výrobků vyrobených v izraelských osadách, byť bychom se tím dostali do konfliktu s nějakou směrnicí. Máme podpořit Kurdy, ostatně už to děláme. Nejsou to beránci, ale právě proto se jim daří. Až bude jednou stát Kurdistán, oni si na to vzpomenou. Ale důležité také je, abychom nepropadli hysterii ohledně uprchlíků.
Je potřeba se chovat normálně. V časech deprese platí pravidlo, dělat všechno stejně jako dosud. Zní to hloupě, ale je jedno, jak něco zní. Dělat to stejně, pravidla platí. Některé přijmout, některé odmítnout, ke všem se chovat slušně. Kdo není schopen pochopit tak jednoduché dění, je buď hloupý, nebo navedený.