Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Summit konaný ve Washingtonu u příležitosti 75. výročí vzniku Severoatlantické aliance se nesl ve znamení nových výzev. Těmi ale nejsou jen snahy spojenců a podporovatelů ruské agrese na Ukrajině, mezi něž byla poprvé oficiálně zařazena i komunistická Čína. V tuto chvíli nejvážnější nebezpečí pro NATO přichází zevnitř, zaviněné nečekanou křehkostí americké demokracie. Pokud příští prezidentské volby vyhraje Donald Trump, aliance v současné podobě se může stát minulostí, případně se bez amerického svorníku zcela rozpadne. A týž Damoklův meč ovšem visí i nad agendou letošního summitu.
Joe Biden a Olaf Scholz na summitu oznámili dohodu o rozmístění amerických střel dlouhého doletu na německém území. Jednat se má o střely s plochou dráhou letu Tomahawk, pozemní variantu námořních protiraketových střel SM-6 a později také o vyvíjené hyperzvukové zbraně. Rozhodnutí je reakcí na posilování raketových vojsk v ruské Kaliningradské oblasti a s rozmisťováním amerických prostředků v SRN by se mělo začít již v příštím roce.
Je-li řeč o reakcích na ruské zbrojení, nutno konstatovat, že schválený krok je uměřený a těžko by jej kdokoliv mohl označit za zbytečné plýtvání.
Učinit protiváhou ruských raket a střel s plochou dráhou letu masově vyráběné a relativně levné americké střely Tomahawk dává stejně dobrý nebo snad ještě lepší smysl než v 80. letech minulého století, kdy se tato zbraň kvůli hrozbě sovětských raket SS-20 v Evropě objevila poprvé. Jednotková cena zmíněné americké střely totiž činí zhruba dva miliony dolarů. To například znamená 2/3 pořizovací ceny ruské pseudobalistické rakety Iskander, které jsou rozmístěny v Kaliningradské oblasti.
Jinak řečeno, ruské raketové hrozbě v Evropě NATO čelí s maximální finanční efektivitou. Kdokoliv bude poslední dohodu Biden-Scholz kritizovat, v rámci věcně vedené debaty by měl co dělat s tvrdým oříškem.
Potíž ovšem spočívá v tom, že Trumpův kult v USA věcným debatám nepřeje. A projekt dokonce ani nemusí „zaříznout“ přímo příští prezident. Úplně by stačilo, kdyby po volbách republikány kontrolovaný Kongres na tuto iniciativu pod libovolnou záminkou nepřidělil finanční prostředky.
A to se ve stejné míře týká i dalších částí americko-německé dohody.
Fungující komponenta protiraketového deštníku
Zjednodušeně lze říci, že někdejší americký velkoryse financovaný a nekriticky propagovaný projekt vrstvené protiraketové obrany nakonec vyprodukoval dvě efektivní a funkční komponenty. Jednou je systém označovaný jako Terminal High Altitude Area Defense (THAAD) společnosti Lockheed Martin. Druhou pak představuje námořní systém Aegis s antiraketami Standard Missile (SM), včetně jeho pozemní varianty Aegis Ashore, v němž hraje klíčovou roli společnost Raytheon. A právě antirakety zmíněného systému by se měly objevit v Německu.
Oba zmíněné systémy patří k finálním vrstvám původně plánovaného integrovaného systému protiraketové obrany a ničí útočící balistické rakety v poslední (terminální) fázi letu. (Aegis se střelami SM-3 ovšem disponuje také schopností ničit rakety uprostřed letové dráhy, na vrcholu balistické křivky.) Jenže zatímco jednostupňová antiraketa systému THAAD dokáže takový cíl zničit na vzdálenost 200 kilometrů, systém Aegis Ashore s nejnovější dvoustupňovou antiraketou SM-6 by podle analytiků mohl dokázat totéž až na vzdálenost 460 kilometrů. Pokud tedy neřešíme pouze obranu konkrétního bodového cíle (například vojenské základny), ale spíše celého teritoria včetně zde žijících civilistů, systém Aegis Ashore je výrazně výhodnější. Nebo ještě jinak řečeno: baterie antiraket SM-6 umístěná poblíž Frankfurtu nad Odrou by dokázala před jednotlivými raketovými údery bránit celé území Polska.
Střely umístěné v Německu by spolupracovaly s protiraketovými základnami na území Polska a Rumunska, případně (v budoucnu) s novým radarem umístěným v Turecku.
Střely SM-6 jsou vysoce manévrovatelné, což je činí vhodnými i pro sestřelování „nestandardně“ letících (pseudo)balistických raket, jako je zmíněný ruský Iskander.
I zde je třeba konstatovat, že se nejedná o žádný zbytečně předražený projekt. Potřebné prvky se již na evropském území nacházejí, další jsou dlouhodobě plánovány. Co má být nové, jsou pouze dodatečné antirakety na německém území.
„Trumproofing“ pomoci Ukrajině se příliš nezdařil
Odcházející generální tajemník NATO Jens Stoltenberg si předsevzal zanechat za sebou jako odkaz pojištění vojenské pomoci pro Ukrajinu před možnými negativními rozhodnutími prezidenta Trumpa. Přes úvodní neúspěchy jeho snah se mu nyní přinejmenším formálně podařilo pomoc pro Kyjev náležitě politicky „vyztužit“. Nakolik však jeho projekt bude fungovat i v praxi, zůstává stále otázkou.
Na stole je podle původního Stoltenbergova plánu závazek věnovat Ukrajině ročně vojenskou pomoc ve výši nejméně 40 miliard dolarů. Maďarsko toto ustanovení podle předjednaného schématu nezablokovalo výměnou za ujištění, že se Budapešť sama na podpoře Ukrajiny podílet nemusí. Problém ovšem spočívá v tom, že končící šéf aliance chtěl zafixovat zmíněnou úroveň pomoci na 5–10 let dopředu – tak, aby ji později Trump nemohl jednoduše zrušit.
Ve skutečnosti ale čteme, že financování Ukrajiny v příslušném rozsahu je zajištěno pouze pro rok 2025. O tom, kolik peněz dostane Kyjev později, rozhodnou až další summity aliance, kde může USA zastupovat jiný prezident s úplně jinými plány…
Další otazník plyne z neoficiální dohody o rozdělení nákladů na vojenskou pomoc. Neformálně mají 50 % poskytnout USA a 50 % evropské členské země. Co se ale stane, pokud by americká pomoc opět „kulhala“, nebo byla dokonce definitivně zastavena, o tom se už nic nedozvídáme.
Ve skutečnosti tedy má Kyjev po summitu NATO „jistoty“ stále značně omezené. V případě, že by se do Bílého domu opravdu vrátil Trump, nezbývá Ukrajině než tiše doufat, že evropské státy NATO alespoň zachovají své závazky z washingtonského summitu a poskytnou přinejmenším pomoc ve výši poloviny „závazné“ částky, tedy 20 miliard dolarů.
A to, přiznejme si, ani zdaleka neodpovídá představám Volodymyra Zelenského, ba ani původním ambicím Jense Stoltenberga.
