Josif Stalin údajně kdysi prohlásil, že ve volbách nesejde na tom, kdo volí, ale kdo počítá hlasy. V Americe spíš platí, že záleží na tom, kdo kreslí volební obvody. Volební systém je věc, která by se neměla moc často měnit, protože může mít vliv na výsledky. Kdyby například u nás platil přísně poměrný systém přepočtu hlasů na mandáty, jaký jsme měli do Klausovy a Zemanovy volební reformy, mělo by ANO v roce 2017 místo 78 jen 63 mandátů. Kdyby naopak Ústavní soud nezatrhl mimo jiné rozdělení ČR na 35 volebních obvodů, které původně ODS a ČSSD ve snaze vyšachovat malé strany a posunout systém od poměrného k většinovému bez změny Ústavy, mohlo mít ANO v roce 2017 klidně většinu i bez koaličního partnera.
Nedá se univerzálně říci, jaký systém je lepší, zda více poměrný nebo většinový. Oba mají své výhody a nevýhody. Jde spíše o to, aby jakékoliv změny lidově řečeno nesmrděly účelovostí. Je velice důležité, aby občané měli důvěru v to, že si pravidla někdo neohýbá ve svůj prospěch. K tomu ale bohužel nedochází jen u nás, ale i ve vyspělých demokraciích včetně jedné z těch nejstarších. Tam je „dobrou“ tradicí tzv. gerrymandering. Jde o účelové překreslování volebních okrsků, které dostalo jméno po Elbrridgeovi Gerrym, jenž se v této disciplíně obzvláště vyznamenal.
Volební obvod, který pro sebe nechal vytvořit připomínal svým tvarem ještěra, a tak byl nazván slovem složeným s Gerryho jména a anglického výrazu pro mloka, „salamander“. Jelikož jsou ve Spojených státech volby do Sněmovny reprezentantů jednokolové většinové a probíhají v jednomandátových obvodech, je potřeba obvody po sčítání, které probíhá jednou za deset let pozměnit tak, aby každý i nadále reprezentoval zhruba stejný počet lidí. To má na starosti komise, kterou jmenuje zákonodárné shromáždění toho kterého státu. V tom je právě ta potíž.
Americký systém totiž nepředpokládal vznik politických stran. Ve své vznešené naivitě si tvůrci Ústavy namnoze představovali, že Sněmovna i Senát budou sbory složené z ctihodných a moudrých mužů, kteří budou rozhodovat nezávisle a strany nebudou potřeba. Nefungovalo to tak úplně ani v prvním Kongresu, ve kterém zasedlo jen 85 zástupců lidu (65 ve Sněmovně a 20 v Senátu), jenž za žádné strany nekandidovali. Historikové dnes tvrdí, že Amerika si prožila celkem šest různých stranických období, ale už od třetího jsou dominantní ty, které politiku ovládají až dodnes.
Propojení stranických sekretariátů v jednotlivých státech a na federální úrovní je daleko větší, než kdy mohli autoři Ústavy předpovídat. To s sebou nese i skutečnost, že strany tak lépe koordinují překreslování obvodů pro celonárodní volby. Republikáni se tímto postupem v poslední dekádě proslavili více díky tzv. projektu Redmap a některé případy jsou opravdu do nebe volající.
Například v Pennsylvánii bylo od implementace nových volebních okrsků ve volbách v roce 2012 ve třech po sobě jdoucích volbách rozdělení mandátů vždy stejné, 13 mandátů pro Republikány a 5 pro Demokraty. To navzdory faktu, že třeba v roce 2012 Demokratická strana na počet hlasů zvítězila. Až když před volbami v roce 2018 Ústavní soud státu nařídil změnu obvodů, došlo k posunu a obě strany získaly shodně 9 mandátů. I tak na ně ale Demokraté potřebovali o deset procentních bodů víc, než jejich soupeři.
Pennsylvánie v tom ale zdaleka není sama a například v Marylandu si na obdobný postup Demokratů stěžují naopak Republikáni. K Nejvyššímu soudu se v tomto roce dostaly dva případy týkající se gerrymanderingu v Severní Karolíně a právě v Marylandu. Těsným rozhodnutím, kdy všichni konzervativní soudci hlasovali pro a všichni liberální proti, soud prohlásil, že jde o otázku politickou, kterou federální soudní moci nepřísluší řešit.To navzdory tomu, že v minulosti federální soudy včetně toho Nejvyššího obdobné případy rozhodovaly a v roce 1986 sám Nejvyšší soud dospěl k závěru, že gerrymandering odporuje tzv. Equal Protection Clause, což je součást čtrnáctého dodatku Ústavy zajišťující rovnost před zákonem. Podle letošního stanoviska většiny, které sepsal předseda soudu Roberts, mají ale řešení tohoto problému v rukou zákonodárci.
Soud tedy nejenom rozhodl v rozporu s precedentem, ale ještě alibisticky přehrál zodpovědnost za řešení problému na jeho původce. Ztráta důvěry občanů v rovné a svobodné volby je nicméně pro jakoukoliv demokracii fatální. Tohle de facto posvěcení překrucování vůle voličů může mít pro Americkou politiku závažnější důsledky, než autoritářský styl současného prezidenta.
