Volební kampaň Babišova konglomerátu se v jeho listech rozjela na plné obrátky. Tématem číslo jedna je Zpráva poslanecké komise k policejní reorganizaci jako důkaz spiknutí „tradičních stran“, politiků, co nemakají a kradou, proti Novým pořádkům. Přitom znamená pro Babišovo uskupení jakýsi problém: byla schválena Sněmovnou s žádá po vládě omezit pravomoci státních zástupců. Snad i proto se do volební vřavy připletl i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. A v pátek poskytl Babišově Mladé frontě Dnes rozhovor (redakce ho nazvala „Bič na pomalé policisty“).

Nejvyšší státní zástupce je se zprávou krajně nespokojen. Poslanci si totiž prý vytkli cíl prověřit nejen chování politiků (ministra vnitra) a policejních šéfů (policejního prezidenta), což by zjevně bylo ještě v normě, ale vztáhli svou nešetrnou ruku i na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. „Už tehdy jsem to vnímal jako určité otevření dvířek do státního zastupitelství.“ A když pak poslanci navrhli omezit pravomoci všech státních zástupců, aby už například nemohli sebrat kauzu konkrétnímu státnímu zástupci, jeví se mu to přímo jako „masivní průlom do státního zastupitelství“. Žalobci by totiž ztratili páky na pomalé a chybující policisty. A uvádí příklad: Někdo vám ukradne auto, policista se věci dostatečně nevěnuje a vyšetřování se táhne; vy si stěžujete, a státní nástupce nebude vlastně mít prostředek, jak zjednat nápravu.

Nemohu se zbavit dojmu, že si z nás pan nejvyšší státní zástupce dělá legraci.

To, o čem je v konkrétní rovině řeč, jsou dvě Sněmovnou schválená usnesení, jež zpráva obsahuje: v prvním žádá Sněmovna vládu, aby bylo z trestního řádu vypuštěno oprávnění státního zástupce přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu, a aby bylo vypuštěno oprávnění státního zástupce osobně provádět jednotlivé úkony trestního řízení nebo i celé řízení namísto policejního orgánu. A v odůvodnění se uvádí, že na základě zjištění komise státní zástupci běžně svými pokyny zasahují do toho, kdo konkrétně se v rámci policejního útvaru bude věnovat jaké agendě a s kým v rámci tohoto útvaru může spolupracovat, koho v rámci útvaru smí informovat ap. Smí také odebrat případ jednomu policejnímu orgánu a učinit opatření, aby byla přidělena jinému.

V druhém usnesení žádá Sněmovna vládu, aby dozor nad zákonností v přípravném řízení trestním v případě, že obviněným je státní zástupce, nevykonával státní zástupce a aby se v tom případě upravila i příslušná ustanovení o zastupování trestní obžaloby před soudem. Proč, to dá rozum.

A konečně, ve zprávě je v jedné konkrétní věci kritizováno i Vrchní státní zastupitelství v Olomouci: „VSZ v Olomouci medializací prověřování okolností policejní reformy aktivisticky vstoupilo do politického života (sdělili médiím, že budou vyšetřovat policejního prezidenta a jeho náměstka).

Jde tedy o problém jiné váhové kategorie, než když vám ukradnou auto. Navíc, bohužel, VSZ v Olomouci zasahuje aktivisticky do politiky už drahnou dobu. V létě 2013 stálo spolu s někdejším ÚOOZ plukovníka Šlachty za spektakulárním policejním přepadem Úřadu vlády a následnou mediální prezentací údajné rozsáhlé korupční sítě, která prorůstá ekonomikou, politikou a možná i justicí a ohrožuje demokracii v České republice. V rozjitřené politické atmosféře pak padla vláda, Poslanecká sněmovna se sama rozpustila a v předčasných volbách do PS byla úplně překreslena politická mapa ČR, přičemž prakticky nejvýznamnějším politickým subjektem se stalo Babišovo ANO. V konstrukci obvinění v kauze „poslaneckých trafik“ se uplatnila zásada, že orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny zkoumat, zda a nakolik je jednání obviněného v souladu s jeho svědomím, a že je tedy možné z toho vyvozovat trestně právní důsledky. Tím se otvírá cesta k politickým procesům. Během doby se pak setkaly zájmy Babišova konglomerátu, jeho mediálních úderek, některých státních zástupců a policistů (VSZ Olomouc, bývalý ÚOOZ) a spřízněných žurnalistů a politiků z hájemství Pravdy a Lásky (Jaroslav Spurný, Martin Fendrych, Ivan Gabal ad.). Politický dopad měla i Olomoucká aféra, obvinění exhejtmana Rozbořila, přetahování o GIBS a nakonec falešný důkaz proti policejnímu prezidentu Tuhému. A nyní, po tom všem, by nejvyšší státní zástupce Zeman rád slyšel konkrétní případy, kdy státní zastupitelství zneužilo svou moc: jistě, „zneužilo“ je příliš silné slovo, ale v každém případě s ní nezacházelo tak, jak se sluší a patří. Byl to všechno politický aktivismus jako hrom. Výsledkem jsou velmi vážné škody na demokracii. A když po tom po všem navíc pan doktor Zeman říká, že „zásahy státních zástupců by prostě měly být ještě intenzivnější než dnes“, připadá mi to opravdu nehorázné.

Nechci spekulovat, nechci v této souvislosti hned vytvářet obludné koncepce chobotnice, propojující ekonomiku, politiku, média, justici a policii. Beru to vše jako shodu okolností, jako jakési surreálné setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole, o němž kdysi psal André Breton. Dá mi to ovšem docela fušku a prosím, aby zúčastnění ocenili mou zdrženlivost. Výsledkem tohoto setkání výše jmenovaných osobností a institucí je ovšem vážným ohrožením polistopadového demokratického režimu, tedy toho, co pan Babiš nazývá pohrdavě „Starými pořádky“. Toho, k čemu patří „tradiční politické strany“ (pan Babiš je nemá rád podobně jako kdysi Václav Havel) a parlamentní demokracie, která, pokud ještě aspoň trošku funguje, politickým uzurpátorům pořádně komplikuje život.

A pan doktor Zeman se velmi mýlí ještě v jedné podstatné věci: Nezávislost státních zástupců prý v nynější době nikdo nerozporuje. Já ji rozporuji velmi důrazně, zejména po tom, co tu v posledních čtyřech letech někteří z nich vyváděli. Státní zástupce musí být závislý na demokratickém státu a jeho institucích a musí hájit jejich zájmy. Měl by přitom ovšem být politicky neutrální, to jest neměl by se např. dostávat bezděčně či jinak do vleku různých politických dobrodruhů a uchvatitelů. U nás se zatím nějak moc nedaří ani jedno, ani druhé.