Zkuste si prosím takový malý test. Tedy pokud chcete. Pokuste se odpovědět na otázku, co byla pro Českou republiku nejvýznamnější událost minulého týdne? 

Nedůstojné vykrucování se ministryně Novákové po skandálu s vykázáním tchajwanského zástupce z jednání na ministerstvu? Nebo že si pan prezident začal u cigaretky tykat s „milým Sašou“ (rozuměj rakouským prezidentem Alexandrem Van der Bellenem)? Nebo jak bravurně pozurážel svého vídeňského socialistického přítele Häupla? Ale kdepak. Dokonce ani to, kdo je v čele nějakého sněmovního výboru. Samá voda. Tak to už nevím, říkáte si možná, media o ničem jiném nepsala. Ale ano. Napovídám: nad čím se pan premiér nejvíce rozčiloval? No přece nad zveřejněním Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018!

Není to příjemné čtení. Ani pro vládu, ale ani pro nikoho, kdo to s naší zemí myslí dobře. Možná už Andreje Babiše mrzí, že se tak veřejně vztekal. Upozornil na problém. Mohl mlčet, jako to dělá běžně, když šlápne vedle. Mohl taky obvinit opozici, která tu sice naposledy vládla před šesti lety, ale co jiného premiér umí? Děla to tak vždy, když je konfrontován s vlastními nesplněnými sliby. Tentokrát jednal silně instinktivně, protože si uvědomil, že věc je skutečně vážná. Kritiku opozice lze nějak odbýt, onálepkovat. Marketing něčím zabaví lidi na sociálních sítích a přes titulky svěřeneckých novin. Jenže fakta a závěry nezávislého státního úřadu už nejde jen tak přejít mávnutím ruky.

A co premiéra Babiše tak podráždilo? Zde je několik ukázek. Vybral jsem je spíše namátkově, ve zprávě toho najdete mnohem více a ve stejném duchu, ať už sáhnete kamkoli: 

„… systémové překážky, které budou ovlivňovat výsledky ČR a její konkurenceschopnost do budoucna…

… nepředstavují záruku zdravých veřejných financí v dlouhodobém horizontu…

… rostou běžné výdaje a dosud vázne uskutečňování strategických investic i realizace důležitých reforem… 

… na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí upozornila vládu také Národní rozpočtová rada, která za hlavní riziko považuje nesoulad mezi nastavením legislativy, budoucím demografickým vývojem a oddalováním důchodové reformy…

… stát především nevyužil období hospodářského růstu pro sestavení rozpočtu, který by byl alespoň vyrovnaný a zohledňoval principy hospodářského cyklu…

… podceňování rizik růstu běžných, resp. mandatorních výdajů státu…

… ačkoliv příjmy státního rozpočtu od roku 2014 do roku 2018 vzrostly o téměř 270 mld. Kč, plánované saldo SR se v těchto letech snížilo jen o 62 mld. Kč…

… podíl kapitálových výdajů byl dokonce nižší, než tomu bylo v době ekonomické krize, kdy např. v roce 2009 činil 11,4 %…

… meziroční nárůst běžných výdajů SR ve výši 86,5 mld. Kč byl vyšší než nárůst daňových příjmů ve výši 84,8 mld. Kč, což vytváří rizika pro udržitelnost hospodaření s prostředky SR v budoucnu…

… zvyšující se běžné výdaje včetně eventuálního hospodářského útlumu a s tím související pokles daňových příjmů vytvářejí rizika pro udržitelnost hospodaření s prostředky státního rozpočtu…

… podceňování rizik růstu běžných výdajů (např. vlivem stárnutí populace, zvyšováním počtu zaměstnanců a dalších plánovaných výdajů (např. slev) bez zajištění zdrojů jejich financování…

… uvádíme, že v oblasti dopravní infrastruktury se síť dálnic v roce 2018 rozšířila jen o necelé 4 km…

… směrem k poplatníkům nebylo dosaženo významného pokroku, když zákon o daních z příjmů nebyl zjednodušen, a v ČR musí firmy na splnění daňových povinností věnovat podstatně více času…

… neplnění povinností, narůstající byrokracie, neefektivní procesy, setrvačnost…

… podle dílčího ukazatele výkonnost veřejného sektoru, který je součástí celkového indexu GCI, obsadila ČR až 97. místo. V rámci 28 zemí EU je ČR na 24. pozici…“

Řekl bych, že to stačí. Zdůrazňuji, že to nejsou moje slova ani jiného opozičního politika. Je to ze zprávy NKÚ. Premiér nemůže vykřikovat nic o tom, že je to „zaujatá“ kritika opozice, nějaký „Antibabiš“, jak to s oblibou – sám v zajetí svého vlastního kultu osobnosti – dělá. 

Výroční zpráva NKÚ poskytuje smutnou bilanci pětiletého vládnutí koalice ANO a ČSSD. Blíží se polovina druhého volebního období, toho, v němž Andrej Babiš stojí v čele vlády. Šance na jakoukoli potřebnou reformu klesají každým dnem. Ze slibů o zjednodušení daní, o zásadní redukci byrokracie nezbylo nic. Megalomanské plány sice levicová vláda spřádá stále, ale už jim nevěří snad ani sám premiér, kterého jsem nedávno po právu nazval baronem Prášilem české politiky. Nebo máte snad někdo pocit, že kritiku NKÚ bere vážně a něco zásadního se chystá udělat? Způsob jeho práce spočívá jen v oznamování výsledku, na nichž nemá nejmenší podíl. Jako nedávno, když se chlubil, že výsledkem jeho jednání v Maroku je nová letecká linka do Casablanky. Jenže v té době byly už týdny v prodeji letenky. Bohužel reformu důchodů, investice do infrastruktury, redukci byrokracie nebo kvalitní vzdělaní za vládu žádná letecká společnost neudělá. Tak nevím, čím se bude premiér Babiš chlubit.

Ale nepropadejme pesimismu. Na programové konferenci ODS jsme před měsícem představili 5 hlavních priorit naší politiky, které nás přivedou mezi 10 nejúspěšnějších zemí světa. To jsme ani netušili v kolika reformních plánech se shodneme se zjištěními NKÚ. Kupříkladu v rozpočtové odpovědnosti, zjednodušení daní, efektivním státě, důchodové reformě a investicích do infrastruktury. Možná proto byl premiér tak rozzloben. 

Za pravdu nám ovšem nedává jen zjištění NKÚ, ale také každodenní zkušenost střední třídy. Občané patřící ke „střední vrstvě“ společnosti, kteří pracují a podnikají, starají se o své rodiny a poctivě platí daní, dobře vidí, že stát pod vedením Babišových vlád je stále těžkopádnější, byrokratičtější, nedokáže zajistit dobré silnice ani vzdělání, utrácí nad poměry a ti, co to platí, z toho nic nemají. Ani jistotu slušného zajištění ve stáří. 

Zpráva NKÚ nám potvrzuje, co je ve státě špatně. My víme, jak to spravit. A to je zase naopak dobrá zpráva.

Autor je předseda ODS.