Proruští povstalci střílejí do vzduchu na pohřbu svého spolubojovníka zabitého v bitvě o Marinku u Doněcka. Rok 2015. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Mstyslav Chernov
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Mstyslav Chernov
Poslouchat výlevy různých fanatických ruských moderátorů, kteří večer na obrazovkách vyzývají k likvidaci Ukrajiny a pak si zajdou na večeři do nějaké luxusní restaurace, je zajímavé jen trochu. Jestli tomu všemu věří, nebo je pro ně výhodné tomu věřit, popřípadě zda jen hrají komedii – to nevíme. Pozoruhodnější jsou ti, kteří tomu nejspíš věří, a dokonce nasazují svůj krk.
Občas tady citujeme ruského separatistického velitele Alexandra Chodakovského. Chodakovskij, velitel batalionu Vostok, bojuje na Donbase už od roku 2014. Pravidelně píše na sociální síť Telegram své úvahy o válce. V něčem se podobá Igoru Girkinovi. Oba jsou přesvědčeni, že sama o sobě je tato válka správná a že je třeba Ukrajinu porazit a „vyčistit“, protože je pod cizím vlivem. Oba si také myslí, že se boje vedou špatně, a Ukrajince nepodceňují.
Liší se v tom, že zatímco Girkin stíhá Kreml i vedení armády posměchem za jejich neschopnost, Chodakovskij nad tím vším občas jen bolestně povzdechne a soudí, že je třeba bojovat za všech okolností dál. Girkin zná zřejmě zpaměti všechny významné ruské bitvy historie, velitel Vostoku do svého psaní zase míchá různé filosofické a psychologické úvahy o válčení. Ukrajince považuje za bratry, které je třeba osvobodit. Protože pořád o něčem uvažuje, tituloval ho fanatický vojenský bloger Alex Parker Media označením „buzerant Chodakovskij“.
Malá ukázka velitelova myšlení z tohoto týdne.
„Co chtěl Putin získat tím, že takto nastínil cíle a záměry operace, a proč, i když je to válka, přece jen to není válka? Existují faktory, které dělají ze současné Ukrajiny to, co je válka. Úkolem bylo a je vytrhnout tyto faktory z těla rozsáhlého území a začít ho sanovat,“ píše na Telegramu.
Pak to přirovnává k tomu, co dělali Poláci na územích, která jim připadla podle smluv z Versailles. „Ale my nejsme Poláci a Ukrajina není náš vazal, nýbrž naše krev a tělo, a nespěcháme odříznout hnisající končetinu, ale bojujeme za její zachování. Neválčíme s Ukrajinou, ale se silami, které se zmocnily Ukrajiny a udělaly z ní našeho nepřítele. Jsou však také největším nepřítelem samotné Ukrajiny,“ míní separatista.
Poté přejde do duchovní roviny. „Každý, kdo přestal usilovně myslet – už prohrál. Zabít nás je snadné – donutit nás tančit podle jejich not je mnohem rafinovanější. Když se nám v hlavách zakoření primitivní šablony – Západ vyhrál. Právě zničit nás vlastníma rukama je vrcholem velmistrovství těch, kteří si vybrali stranu ďábla. Ale Kristus nás neučil, že máme být primitivní, a právě to je děsí, protože myslící, střízlivě uvažující lidé jsou těžko manipulovatelní – a na tom je postavena celá jejich forma existence. Ano, na fyzickém bojišti můžeme prohrát – ukazuje se, že jsme méně zdatní, než jsme si mysleli. Ale na duchovním poli nemáme právo prohrávat a dovolit Západu, aby nám zformátoval mozek, to by znamenalo prohrát.“
Vždycky, když si myslíme, že už nemůžeme užasnout, zjistíme, že lze žasnout aspoň trochu. Někdo se tu snaží, aby nepřítel nepřeformátoval jeho mozek, a sám ho má přitom už zcela přeformátovaný vlastními lidmi.
Je to blud, který je na vyšší úrovni než zmatené myšlení našich dezolátských chcimírových pomatenců nebo psychopatických kolaborantů. Tvoří to souvislý systém a skutečně tomu nejspíš věří, protože jinak by devátým rokem neriskovali, že jim na hlavu spadne nějaký granát. Silná víra v nějaký blud, která je spojená s jakýmsi logickým myšlením, je nebezpečná věc. Nejspíš přetrvá i poté, co Putin – nebo někdo na jeho místě – celou záležitost odpíská. Tyhle lidi pak režim hodí přes palubu. Oni to dokonce možná i vědí a stejně střílejí a střílejí a nechávají na sebe střílet.
Není na místě se příliš dojímat, ale stejně jsou lidé zvláštní bytosti.
