Pavla Apostolaki FOTO: Archiv Pavly Apostolaki / se souhlasem
FOTO: Archiv Pavly Apostolaki / se souhlasem
ROZHOVOR / „Když cestou z pražského letiště vlezu do metra, pokaždé zažiju šok. Vidím kolem sebe lidi, jak se valí na eskalátory, s kelímky kávy v ruce. Tohle by se v Řecku nikdy nestalo. Dát si kávu tam znamená relax a minimálně hodinové posezení s přáteli,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 novinářka a průvodkyně Pavla Apostolaki, která třináct let žije střídavě v Řecku a v České republice.
Povídaly jsme si o tom, co jí pomáhá zvládat čtyřicetistupňová vedra, o plusech a minusech životního stylu takzvaně na pohodu nebo o receptu na krétskou dlouhověkost. Pavla zmínila také několik rad a tipů pro turisty, kteří nechtějí pobyt na Krétě strávit jenom u moře. Věděli jste například, že na ostrově najdete několik památek z druhé světové války a že tu během německé invaze seskočil mistr světa v těžké váze Max Schmeling?
Češi znají Krétu jako dovolenkovou destinaci, ale jaké to je místo pro život?
Na Krétě nebyl život nikdy jednoduchý. Vždycky to byl chudý ostrov, kde lidé žili z toho, co si vypěstovali – vinnou révu, ovoce, zeleninu a olivy. Až s rozvojem turismu v šedesátých letech minulého století místní dostali šanci si přilepšit.
Když jste se z turistky stala obyvatelkou, na co jste si musela zvyknout?
Především na silný temperament Řeků, který je spojený i s neobyčejnou hrdostí na svou zem a dějiny jejich národa. Když Krétu obsadili Turci, všichni muži prohlásili, že budou za svou zem bojovat, a společně se nepřátelům postavili.
Říká se, že příslušníci jižních národů bývají i dost pohostinní.
Na Krétě to platí stoprocentně. Filoxenia neboli pohostinnost je zakódovaná v DNA všech obyvatel. Každému hostu, který ctí jejich milovanou zem, se dostane štědré pohostinnosti. Ať už je to ve venkovské taverně, v restauraci ve městě nebo při návštěvě pastýře v horách. To platí už od starověkého Řecka, kdy byla filoxenia na seznamu ctností.
Je dodnes taková pomoc nezištná?
Zatímco třeba v Tunisku každý natahuje ruku, na Krétě nikdo nic neočekává, pomoc jde vždycky od srdce. Když například jako turistka s batůžkem půjdete po silnici v nějakém zapadákově, zastaví u vás auto a řidič se zeptá, jestli nechcete svézt. Dopraví vás do nejbližší taverny nebo kafenionu, kde vám dají vodu a kávu, na vesnicích mnohdy i zadarmo.
Jako na cizinku se na vás sesypou, z legrace tomu říkám výslech. Všichni budou zvědaví, odkud jste, jakou máte profesi, jestli jste vdaná, kolik máte dětí. Někomu je to nepříjemné, ale patří to k místním zvykům. Lidé na vesnicích žijí v určité izolaci a cizinci pro ně představují spojení se světem. Vždycky se mezi nimi najde někdo, kdo mluví anglicky a ostatním překládá.
Běžná sousedská pomoc funguje i mezi obyvateli, když potřebujete nečekaně pohlídat dítě, něco se vám porouchá nebo zrovna pečete a dojde vám mouka.
Opravdu je život na Krétě taková idylka?
Jak se říká, všude je chleba o dvou kůrkách. V Řecku například není státní zdravotní péče zdaleka tak kvalitní jako v Česku a veřejné zdravotní pojištění kryje minimum. Třeba většinu zákroků u zubaře si hradíte z vlastní kapsy.
Na druhou stranu země vévodí světovým žebříčkům dlouhověkosti.
Američtí odborníci už po druhé světové válce vyhodnotili krétskou stravu jako nejzdravější na světě. Obyvatelé hodně konzumují olivy, olivový olej, česnek, pijí červené víno a jí spoustu luštěnin, zeleniny, ovoce, které jsou lokální a nejsou zatíženy žádnými chemickými přípravky. Hlavně díky olivám a oleji z nich je na Krétě minimum kardiovaskulárních chorob.
Lidé tu většinou umírají stářím, kterého se obvykle dožívají v dobré mentální i fyzické kondici, protože jsou zvyklí do vysokého věku pracovat. V městečkách a na vesnicích má každý svoji zahrádku a celý život chodí do kopce a z kopce, protože Kréta je hornatá.
Věnuje se běžný Kréťan aktivitám, které jsou typické spíše pro turisty?
Pokud pracují v cestovním ruchu, což je případ většiny obyvatel Kréty, tak v letní sezóně nemají na moře čas. Tím se možná dostáváme k jednomu z negativ tamního života. Všichni si myslí, že mám neustále prázdniny, ale to je nesmysl. V sezóně, to znamená od května do září, pracuju až 14 hodin denně včetně víkendů. Na moře si vyšetřím tři čtyři hodiny týdně. Pokud člověk nemá v zimě jinou práci, během léta musí vydělat na zbývající měsíce.
Pozorujete na sobě zdravotní účinky života na Krétě?
Každopádně. Sluníčko mě nabíjí, takže mám lepší náladu. Další nabíječkou je pro mě moře, ke kterému chodím i v zimě. Řekové mají také obecně mnohem pomalejší tempo. Život tady není tak hektický jako v Česku a v západní Evropě. Autobus, který má podle jízdního řádu jet v deset, přijede podle řeckého času mezi desátou a jedenáctou. Řidič se zkrátka někde po cestě zapovídá nebo si zajde pro kafe a vůbec ho nestresuje, že na zastávce na něj čeká dvacet lidí.
Tohle mi moc pozitivní nepřipadá.
Je fakt, že někdy je té pohody až moc. Potřebujete rychle něco vyřešit, dostanete slib, že to bude zítra, jenže nakonec to trvá týden. V takových případech je nutné laskavou formou vysvětlit, že to opravdu spěchá. Na Kréťany rozhodně neplatí nátlak ani rozčilování.
Jak dlouho jste si na to zvykala?
Asi půl roku. Nezbylo mi nic jiného než to přijmout a přizpůsobit tomu svoje aktivity. Takže pokud chci být někde včas, jedu autem.
Máte problém se v našich podmínkách zase „přepnout“?
Když cestou z pražského letiště vlezu do metra, pokaždé zažiju šok. Vidím kolem sebe lidi, jak se valí na eskalátory, s kelímky kávy v ruce. Tohle by se v Řecku nikdy nestalo. Dát si kávu tam znamená relax a minimálně hodinové posezení s přáteli. Nechápu, proč v Praze lidi tak pospíchají, když jim metro jede každé tři minuty. První den si připadám jako mimoň, ale za pár dní si to sedne.
Trpí už Kréta tím, čemu se říká overturismus?
Už před covidem měla Kréta velkou návštěvnost a příliv turistů od pandemie stále roste. Poblíž Heráklionu se staví nové moderní letiště, které má začít fungovat v roce 2027. Díky tomu se zvýší nejen kapacita a úroveň služeb, ale vyroste i nová infrastruktura, nové spojení směrem na jih, východ i západ ostrova.
Počítá se s tím, že turistů bude jezdit ještě mnohem víc. Teď se Kréta začala orientovat i na klienty z arabských zemí, kteří mají peníze a budou chtít servis v pětihvězdičkových hotelích, což bude pro místní lidi výzva. Nicméně overturismus se už řeší na Santorini a na Mykonu a v příští sezóně se na tyto ostrovy zřejmě omezí počet výletních lodí.
Takže Kréťanům turisté ještě přes hlavu nepřerostli?
Berou to tak, že z cestovního ruchu žijí. Je ale pravda, že někteří turisté jsou trochu problémoví, třeba mladí Britové, kteří pobyt pojímají jako alkoholovou dovolenou, a také ne všichni návštěvníci respektují ochranu přírody. Ale většina lidí chce jenom ležet u moře a dovolenou tráví v hotelových rezortech, kde si s problémovými hosty poradí. Je to lepší varianta, než když neukáznění výletníci zamíří do vesniček, které na ně nejsou připraveny.
Kdy je nejlepší doba pro návštěvu ostrova?
Milovníci horské turistiky přijíždějí na konci dubna a v květnu, kdy všechno kvete. Na koupání v moři je zase nejlepší červen a září. Rozhodně ne srpen, kdy přijíždějí Řekové z pevniny, kteří mají dovolenou. To je všude přelidněno a ceny jsou mnohem vyšší než na začátku nebo na konci sezóny.
Čemu se po sezóně místní věnují?
Spousta lidí si dává zimní pauzu, odpočinek. Ti, kteří vlastní penziony, hotely nebo restaurace, obnovují, opravují, malují a připravují vše na novou sezónu. Další se věnují řemeslům nebo mají jinou práci. A někteří pracují v zemědělství. Na Krétě roste více než 35 milionů olivovníků, takže se dá v tomto smyslu považovat za velmoc. Sklizeň a následné zpracování oliv začíná v listopadu.
Teď tady máme velmi šikovnou mladou generaci vinařů, kteří odjeli na zkušenou do Francie a pak se vrátili zpět domů, aby pečovali o své vinice. Krétské víno je teď o dost lepší, producenti se snaží proniknout i na evropské a světové trhy, takže je to odvětví, které má velkou budoucnost.
Jak je to na Krétě s vodou, pořád se s ní musí šetřit?
Ano, byla to jedna z věcí, kterou jsem se musela naučit. Vodou, která zbyde po umytí zeleniny a ovoce nebo po uvaření brambor či těstovin, zalévám zahradu. Když jsem to před lety říkala lidem v Česku, všichni si klepali na čelo a smáli se mi. Dneska už to dělají sami, protože vody ubývá a je drahá.
Zaznamenáváte tady změnu klimatu?
Poslední dva tři roky se projevuje v občasných výkyvech teplot a nevyzpytatelnosti počasí. Letos začala také dříve letní vedra, už na přelomu května a června, která obvykle bývala až v červenci a v srpnu.
Dovolenkáři můžou v horku odpočívat, koupat se v moři. Vy ale během dne pracujete. Jak se dají přežít čtyřicetistupňové teploty?
Základem je samozřejmě dostatečný přísun tekutin. Piju hodně vody s citrónovou šťávou nebo vlažný mátový čaj. V horkých, únavných dnech, když potřebuju novou dávku energie, mě nastartuje frappé nebo freddo espresso. Jím potraviny, které ochlazují organismus, například okurky, rajčata, saláty, cukety, sýry, jogurt a banány.
Na zátylek si přikládám ručník namočený ve studené vodě, to pomáhá na zchlazení organismu. V autě mám vodu v termosce, aby zůstala chladná, a na osvěžení a proti únavě používám éterický olej z máty peprné a citrónu. Kápnu ho na papírový kapesník, který umístím poblíž klimatizace. Pokud to jde, odpoledne držím siestu. Nevycházím ven a pracuju doma.
Předpokládám, že zvyknout si na siestu nebylo nic složitého.
V létě se vstává brzy ráno, abyste toho stihla co nejvíc, dokud je relativně chladno. Mezi jednou a pátou pak načerpáváte energii na zbytek dne, protože ten, kdo pracuje v cestovním ruchu, někdy končí až po půlnoci. Siesta je posvátná a existuje společenské pravidlo, že v tu dobu byste neměli nikomu volat ani chodit na návštěvy.
Jaké mají turisté možnosti vyžití, když se nečekaně ochladí?
Mohou navštívit nádherné mořské akvárium Aquaworld Aquarium v Chersonissosu nebo Přírodovědecko-historické muzeum v Heráklionu. Spousta lidí hlavní město Kréty podceňuje, to se však může pochlubit specifickými místy, stačí jen opustit hlavní ulici. V Lakkosu v období mezi dvěma světovými válkami vznikla originální subkultura tvořená prostitutkami, psanci a umělci. Dnes je to specifická venkovní galerie s barevnými nástěnnými malbami na domech.
Pak je tu Agia Triada, kdysi známá jako Kizil Tabia, kde se nacházejí domy z osmanské éry s vnitřními zahradami. Za návštěvu stojí i úchvatné mohutné benátské hradby. Procházkou se lze dostat k baště Martinengo, kde má hrob spisovatel Nikos Kazantzakis, autor slavné knihy Řek Zorba. A vypravila bych se také cestou po molu k pevnosti Koules, odkud je z hradeb nádherný výhled na moře.
Určitě doporučuju i výlet do nádherných měst, jako Chania a Rethymno, se spoustou výborných gastronomických podniků. V každém případě je dobrý nápad pronajmout si na Krétě auto a jezdit. Co se týká památek, nejsou tu jenom minojské paláce, ale například i stopy po druhé světové válce. Třeba německý vojenský hřbitov v Maleme nebo vojenský hřbitov v zátoce Souda, který spravuje Komise Britského společenství národů pro válečné hroby.
V roce 1941 se uskutečnila invaze na Krétu, kdy Němci chtěli obsadit ostrov, který měl strategickou polohu ve východním Středomoří. Leteckého útoku se účastnil i slavný německý boxer, mistr světa v těžké váze Max Schmeling. Nebyl sice přívržencem Hitlera, ale coby Němec musel narukovat do armády. Nacisté se na Krétě setkali s obrovským a statečným odporem místních lidí. Byli tím šokováni, rozzuřeni a pomstili se tím, že postříleli stovky civilistů ve vesnicích, třeba v Kondomari. Vorizii a Kandanos zlikvidovali úplně, podobně jako Lidice.
Jaké jsou krétské hory?
Nejvyšší vrcholy mají okolo dvou až skoro dvou a půl tisíce metrů. Terén není úplně náročný, ale zároveň bych ho nepodceňovala. V horách je spousta srázů, takže není dobré chodit mimo značené stezky. Stalo se, že se lidi zřítili a zemřeli. Krásná trasa je třeba na východě Kréty. Vede Údolím mrtvých, kde se kdysi skutečně pohřbívalo, k minojskému paláci Zakros nedaleko Kató Zakros. Z hor sejdete přímo k moři, takže se po túře můžete vykoupat. Kromě toho je na Krétě spousta soutěsek, v některých jsou vodopády a jezírka, kde se dá osvěžit.
S motivací v podobě hospůdky na vrcholu počítat asi nelze, že?
Žádné horské boudy nečekejte, je to vyloženě divoká příroda, takže je určitě nutné mít s sebou svačinu a dostatek pití. Turisté by se měli na túru vydat v pohorkách. Dobré je také do batohu přihodit kšiltovku a opalovací krémy, protože slunce je tu hodně intenzivní, což turisté podceňují. Hlavně Britové, kteří přijedou se sněhobílou pletí, první den se spálí a zbytek dovolené mají zkažený.
Sama jste světlý typ. Jak sluníčko snášíte?
Čím jsem starší, tím víc se chráním. Nosím klobouk nebo kšiltovku, musím se mazat a snažím se být na sluníčku co nejméně. Ideálně jsem na sluníčku brzy ráno nebo večer, kdy není tak prudké a přitom má zdravotní účinky. Když někdo přijede na týden na dovolenou, chce ji využít do posledního paprsku, což chápu. Já si však slunce dávkuju.
Kdy jste se naposledy spálila?
To už si ani nepamatuju. Ale na první zkušenost se sluncem na Krétě nezapomenu nikdy. V plavkách jsem usnula na lehátku pod slunečníkem ‒ myslela jsem, že jsem ve stínu a že se mi nemůže nic stát. Spala jsem asi čtyři hodiny, takže si dokážete představit, jak to dopadlo.
