Italové požádali evropské společenství o pomoc pro 450 afrických uprchlíků z rybářské lodi. Český premiér Andrej Babiš označil rozdělení běženců za cestu do pekel a nepřijme ani jednoho. O migraci toho pohříchu moc nevím. Intuitivně cítím, že přístup kancléřky Merkelové přijmout všechny, kdo utíkají, není ok. A stejně tak není ok neprodyšně uzavřít hranice. Ale čím jsem si jistý – postoj našich elit k této problematice je na zvracení.

Trocha historie. Dvacáté století nezastihlo Evropu v dobré kondici. Dvě světové války, migrace a milionové běženecké vlny nejdřív ze západu na východ a pak zpět. Vyhánění, rasové očišťování, násilné vytváření národnostních států.

Do toho Československo. Minimálně tři velké emigrace. Po Mnichovu, po Únoru a po Srpnu. Před hnědým a/nebo rudým terorem uteklo mezi dvěma a třemi sty tisíci lidí. Po roce 1979, kdy už se nevěšelo, ale jen zavíralo, to bylo stále až pět tisíc ročně. V zahraničí je čekalo martyrium utečeneckých táborů, ale také pomoc svobodného světa.

Střih. Přítomnost. Ekonomický migrant Tomio Okamura označuje jedno z největších světových náboženství za terorismus. Ředitel ČR Babiš se odmítá bavit o přijetí byť jen pár desítek běženců. Chrání národ, vlast, oprávněné zájmy. Oba přitom zapomínají, že být vlastenec znamená milovat svou zemi, nikoliv nenávidět ostatní. Politicky marketují přirozený strach lidí z cizího, z obav ze změny životního standardu. Obnovují kmenové uspořádání. My a oni. Chléb a hry. Ještě snížit daň z piva. Ostudné.

Je jasné, že je potřeba pomáhat zejména v zemích, kde problém vzniká. Ale stejně tak je jasné, že jsou situace, kdy je potřeba prostě pomoct. Hned, bezpodmínečně, a ne podle příručky. Zvlášť když někde není pomoc Babišova typu možná. Třeba u nás za minulého režimu. Emigrace byla zločin a kdo se vrátil, šel sedět.

Jsme lidé. Od zvířat nás odlišuje schopnost být solidární, možnost volby a výběru řešení, které pro nás není v danou chvíli nejvýhodnější. Když bude na ulici umírat hlady bezdomovec, dám mu vodu a najíst. Teprve pak začnu zkoumat, jestli si za to může sám a jestli náhodou není líný pracovat.

Dobře to popsal současný anglický filozof Jonathan Sacks. Rovnost před zákonem, rovnost před Bohem jsou fajn pojmy. Ale prázdné, pokud je není možné uplatnit či vymáhat. Nejdůležitější je solidarita a rovnost v důstojnosti.

Takže. Tleskám hnutí Žít Brno, které nabídlo, že část migrantů přijme. Slušní lidé pořád existují.