Aspoň část Rusů má zřejmě vlastnost, která je se zbytkem světa spojuje. Zatímco vládce je nedotknutelná osoba s pečlivě budovaným kultem, lidem se na tom přece jen něco nezdá. „Jen u nás může prezident vyhlásit rok 2013 rokem rodiny – a nechat se rozvést,“ říká jeden z ruských vtipů. Je jich celá řada.

Za skoro třiadvacet let Putinova vládnutí už si občané všimli, že Vladimir Vladimirovič má velkou schopnost cokoliv vysvětlit. Trochu mu to jistě usnadňuje fakt, že mu nikdo nemůže příliš odporovat a je třeba uctivě konzumovat každou nehoráznost.

Putinův styl řeči ukazuje třeba tento vtip:

„Pane prezidente, kolik je dva krát dva?“

„Budu stručný. Víte, zrovna nedávno jsem byl v Ruské akademii věd a mluvil jsem se spoustou vědců, včetně těch mladých. Mimochodem, jsou to velmi schopní lidé. Tak zejména jsme diskutovali o tomto problému, mluvili jsme o současné ekonomické situaci v zemi; mluvili o svých plánech do budoucna. Samozřejmě je nejvíce trápil problém poptávky. Stejně palčivý byl i problém hypotečních úvěrů. Mohu vás však ujistit, že všechny tyto problémy lze vyřešit. A my uděláme vše pro to, aby byly vyřešeny v nejbližší době. To se týká i tématu, které jste uvedl ve své otázce.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM odhaduje Trumpův další osud

„Gangsterská“ karikatura bývalého amerického prezidenta z pera Štěpána Mareše, kreslíře, jenž má nyní velkou bilanční výstavu v Galerii Tančící dům,…

Každý rok šéf Kremlu sliboval, že příští rok bude všechno ještě lepší. Momentálně to tak ale skutečně nevypadá, takže se občanům podsunuje představa, že bez něj by jistě nastala nějaká pohroma.

„Říká se, že bez Putina nám bude hůř.

Ale my se máme pořád hůř a hůř, hůř a hůř.

Takže možná už dlouho žijeme bez Putina?“

Některé vtípky jsou trochu intelektuální a vyžadují jistou znalost reálií.

„Takže Putin bude u moci až do roku 36, a co pak?“

Pak přijde třicátý sedmý.“

To není matematická úloha pro základní školu, ale narážka na pověstný rok 1937, kdy se rozjela vlna stalinských represí.

Dále čtěte

Vyprazdňujeme sklady! Kupte si skvělé čtení se slevou

Abychom vám letos na e-shopu FORUM mohli nabídnout zajímavé novinky, potřebujeme na ně udělat místo. A tak přinášíme slevu…

I prostý člověk ví, že Putin a jeho okolí nejsou osoby, které by žily v zemljankách bez splachovacího záchodu. Investigace Alexeje Navalného o Putinově paláci a blahobytném životě Dmitrije Medveděva vzbudila v Rusku zájem. K nějaké vzpouře to nevedlo, ale občané vědí, jak si momentální panstvo žije, a komentují to.

„Pane prezidente, všichni vaši přátelé jsou oligarchové, vaše dcery jsou provdané za oligarchy, váš osobní cellista je miliardář. Necítíte se vy, čestný a skromný člověk, v jejich společnosti jako vyvrhel?“

Tím cellistou je míněn Sergej Roldugin s nejasným původem miliardového majetku, dlouholetý Putinův přítel a kmotr jeho starší dcery. Má se za to, že Roldugin jen vlastním jménem kryje majetky samotného vládce.

O penězích se vtipkuje často.

„O Putinově majetku prostě neexistují žádné spolehlivé informace. A všechny odhady Putinova majetku se počítají podle vzorce ‚kolik bych ukradl já, kdybych byl na jeho místě‘.“

Nejen Putinovi, i některým dalším se žije docela dobře.

„Vladimíre Vladimiroviči, možná by bylo lepší zvýšit daně oligarchům než okrádat důchodce?“

„Už jsem o tom s oligarchy mluvil. Jsou proti tomu.“

Tenhle vtip odráží fakt, že oligarchové sice musí poslouchat a v poslední době jsou nejspíš nuceni přispívat k válečnému úsilí, které je jim celkem ukradené, ale sami od sebe se nepřetrhnou. Jim válka všechno jen zkomplikovala.

Někdy je humor trochu drsnější a poukazuje třeba na to, že někteří mladí lidé jsou z ruské propagandy poněkud zblblí.

„Můj syn už čtrnáct dní nosí tričko s nápisem ‚Jsem pro Putina‘. Za tu dobu na něj někdo plivl, a dokonce se po něm pokusil hodit láhev. Co by se mu asi stalo, kdyby vyšel z domu?“

A nakonec temnější historka.

„Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči, dobrý den! Jsem svobodná matka se dvěma malými syny. Co mohu očekávat od státu?“

„Přinejmenším dva povoláváky do armády!“

Politický humor působí nejlépe v dobách temna a občanské bezmocnosti. Představa, že by humorem šlo přímo porazit diktaturu, je naivní. Je to ale nástroj osobního psychologického přežití a pomůcka pro uchování zdravého rozumu v tom pravém slova smyslu. Vtip je založen na kontrastu, že věci jsou jinak, než čekáme nebo než se tvrdí. Proto je taky černý humor často nejlepší, protože se v něm používají motivy smrti, pronásledování, fatálních lží a jiných nepříjemností. Totalitní režimy tohle všechno produkují v ohromném množství, takže reakce je zákonitá.

Všichni čekisté, gestapáci a všemožné státní bezpečnosti se musí stále snažit, aby lidi sranda přešla. Nemají to jednoduché, protože sami jsou vděčným námětem. Tak to bylo a tak to bude.