Alena Schillerová (ANO) FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Alena Schillerová se před časem rozčílila kvůli připravované dohodě mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou. Jen tím ale prokázala, jak zoufale nekompetentní potenciální budoucí ministři za ANO jsou. Jedná se o smlouvu o investičním partnerství v rozsahu 4,7 miliardy eur. Bohužel minulá a možná i budoucí ministryně financí asi nechápe rozdíl mezi půjčkou a darem. Protože z celkové částky tvoří 4,4 miliardy euro nízkoúročné půjčky poskytnuté evropskými finančními institucemi – Evropskou investiční bankou a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Pouze zhruba 300 milionů eur zahrnují granty.
Vskutku se nejedná o zdroje na úkor evropských daňových poplatníků, ale v jejich prospěch. Tyto investice totiž umožní JAR modernizovat energetický sektor. Ale také dopravní a digitální infrastrukturu nebo zdravotnictví, a to za účasti evropských dodavatelů. Jsou to tedy peníze, které vytvářejí příležitosti pro evropské firmy včetně těch českých. Prospěšné je to proto pro všechny zúčastněné.
Partnerství není diktát
Tímto přístupem se EU odlišuje od Číny, která svůj vliv uplatňuje velmi nevybíravě. Záměrně poskytuje zemím takové financování, které je dostává do dluhové pasti. Spojené státy se bohužel s administrativou Donalda Trumpa svého vlivu ve světě ve velkém zříkají. Lidé kolem Trumpa sázejí na povrchní populismus v osekávání vládních výdajů. Když nedávno Andrej Babiš v červené čepici hlásal, že Trumpovi fandí, protože mají totožný program, výjimečně nelhal. Povrchní populismus je příznačný jak pro hnutí MAGA, tak pro hnutí ANO.
Nejenže lídři těchto hnutí nejsou ochotni vysvětlovat svým voličům kroky vyžadující hlubší míru pochopení souvislostí a následků, tito lídři dokonce své voliče v jejich povrchnosti utvrzují. Moudrost a vědění přece nepotřebujeme, stačí selský rozum.
Proč bychom měli posílat peníze do Afriky, když je potřebujeme pro naše lidi, může znít unisono jak z amerického MAGA, tak z českého ANO. Co na tom, že nejsou schopni rozlišit náklady od investic, dotace od půjček nebo smysluplné projekty od plýtvání. Tato hnutí si přejí svět jednoduchých řešení pro jednoduché lidi. Dělejme jen to, co je pro nás výhodné. Česko či Amerika na prvním místě!
Bohatství se rodí ze spolupráce
Svět je naštěstí mnohem složitější. Bohatství se nerodí z jednostranné výhodnosti, ale z té oboustranné. Hospodářské dějiny ukazují, že prosperitu nepřináší bezohledné sobectví, ale vzájemná spolupráce. Zatímco JAR bude schopna výrazné modernizace a zlepšení kvality života, evropské firmy získají reference na tamním trhu a evropské zboží i služby zde budou vítány. Vzájemné vztahy posílí a budeme schopni řešit společně i další světové výzvy ve vzájemné shodě.
Komise Ursuly von der Leyen posílá 4,4 miliardy eur z peněz členských států na „ekologickou udržitelnost“ do jižní Afriky.
— Alena Schillerová (@alenaschillerov) March 14, 2025
Když jsme se na rozdíl od zástupců vlády @P_Fiala vyslovili proti jejímu pokračování, věděli jsme, že je odtržená od reality. Ale tohle už je čistý výsměch. https://t.co/XX75HVefwu
Někdo může namítat, že v JAR jsou přece porušována lidská práva. To bylo ostatně důvodem ukončení spolupráce ze strany Trumpovy administrativy. Trump se vyjádřil, že se v JAR velmi špatně zachází s některými vrstvami obyvatel. Na mysli měl bílé farmáře, kteří v JAR kontrolují přes 90 % zemědělské půdy. V rámci pozemkové reformy byl přijat zákon, který umožní zabrání některé půdy bez náhrady. I zde je problémem povrchnost vnímání celého problému.
Ačkoliv historie soužití obyvatel JAR je složitá a bolestná, společenské napětí v zemi v čase slábne. Dnes je mnohem menší, než jsme schopni vnímat podle několika senzačních článků. I ono zabrání zemědělské půdy bez náhrady není plošným nástrojem. Týká se situací, kdy je toto řešení spravedlivé, v souladu s veřejným zájmem, vlastník půdy ji nevyužívá a ani to prokazatelně nemá v úmyslu.
Rozvojová spolupráce v podání EU není jen o byznysu, ale také o sdílení kultury. Chceme, aby se chování našich partnerů řídilo osvědčenými kulturními vzorci respektu k univerzálnosti lidských práv, ochraně životního prostředí, investic či soukromého vlastnictví. Donedávna tuto snahu vyvíjela celá euroamerická civilizace, nyní je v tom EU sama. Je to ale také příležitost.
Potřebujeme politiky, kteří aspoň tuší
Objem rozvojové spolupráce je v sedmiletém plánovacím období přes 300 miliard eur, které je možné použít téměř po celém světě. Po ukončení mnoha amerických programů je to EU, která se může stát pro mnoho zemí se zajímavým potenciálem klíčovým partnerem. Čeští podnikatelé z toho mohou rovněž těžit.
Bohužel to tak nějak od českých politických lídrů vyžaduje, aby alespoň trochu rozuměli tomu, co evropská rozvojová spolupráce znamená, čeho chce dosáhnout, a s těmito cíli se ztotožnili. Jedině tehdy mohou být i užitečnými partnery českého byznysu a otevírat mu dveře k novým příležitostem. Kdy jindy bychom měli tyto příležitosti využít než v době, kdy je za příslušné portfolio odpovědný český eurokomisař Josef Síkela. EU bude přes všechny své nedostatky zaujímat ve světě silnější roli, už jen proto, že Spojené státy se světu spíše uzavírají. Slabinou České republiky oproti zemím na západ od nás je velký nezájem o evropská témata.
Čeští politici doposud nenašli osvědčenou cestu, jak přenášet diskusi z evropských institucí na národní úroveň tehdy, kdy je to potřeba. Pěstujeme si euroskepticismus jako toxický odkaz Václava Klause, který infikuje celé SPOLU. V hnutí ANO snad už ani nepředstírají, že by pro ně EU měla být něco jiného než otloukánek odpovědný za veškeré příkoří. S tímto přístupem nám mnoho příležitostí uteče a utíká. Nic to nemění na tom, že politika EU v této oblasti je velice racionální a přínosná. Snad dozrajeme co nejdříve natolik, abychom z této politiky také dokázali těžit.
