Od pátku 1. února má Česká republika třetího koordinátora evropské agendy. Po sociálních demokratech Tomáši Prouzovi a Aleši Chmelařovi dostalo orchestrování české evropské politiky genderový šmrnc, protože pan Evropa se změnil v paní Evropu. Z výběrového řízení, kam se přihlásili pouze dva zájemci, vyšla vítězně Milena Hrdinková, která dosud působila na ministerstvu financí.
Státní tajemník či teď tajemnice je pravou rukou premiéra v evropských otázkách, takže je jasné, že do výběru měl co mluvit Andrej Babiš. A na první pohled ho můžeme pochválit: Paní Hrdinkové nelze upřít empirii a věcnou erudovanost, za svou více než dvacetiletou kariéru si vyzkoušela práci v české státní správě i v unijních institucích, má zkušenosti s prvním českým předsednictvím v roce 2009.
Tajemnice, nebo politička?
Problém není ani v podstatné části agendy, kterou nová tajemnice oznámila. Za prvé je to perfektní servis premiérovi. Těžko cokoliv namítat, vždyť odchod jejího předchůdce Aleše Chmelaře byl způsoben především osobní nekompatibilitou s Andrejem Babišem. Druhou prioritou jsou kvalitní vztahy v rámci EU. To je rovněž v pořádku.
Problém nastává u třetí preference nové paní Evropy. Je to „práce na pozitivní komunikaci o evropské agendě. Chtěla bych, aby všichni vnímali EU jako mimořádný projekt, jehož máme čest být součástí a na jehož úspěchu bychom se měli v co největší míře aktivně podílet“. To je totiž výsostně politický úkol, který po výše uvedených v zásadě servisních cílech nedává smysl a logiku. Sekce pro evropské záležitosti navíc nemůže utvářet politický obsah, pro „dělání politiky“ nemá mandát, aparát ani možnosti.
Pokračování takového neuchopitelného kočkopsa ještě více posílí vliv Andreje Babiše na českou evropskou politiku.
Z „programového prohlášení“ nové státní tajemnice tak vyplývají dvě zásadní věci. Za prvé, bude pokračovat zvláštní česká praxe oblékat evropskou agendu do nepolitických šatů. A za druhé, pokračování takového neuchopitelného kočkopsa ještě více posílí vliv Andreje Babiše na českou evropskou politiku. Nová státní tajemnice nebude jeho vizím nijak oponovat.
Lze také očekávat důraz na maximální čerpání z evropských zdrojů a vyzobávání třešniček a na druhé straně neochotu pálit si prsty o sebevlažnější společný evropský brambor. Koncepce, která irituje všechny za západ od Aše, v blízké budoucnosti nejspíš přinese ještě více Asterixových vesnic, počmáraných map severní Afriky a seflíček z Evropských rad.
