Stát, který by se o své děti nestaral a nechránil je, poškodí sám sebe.
Začněme citátem. „Lidovecký zlínský hejtman Jiří Čunek se rezolutně obul do rozhodnutí vlády vyplácet samoživitelkám výživné v těch případech, když je nemohou vymoci od otců dětí a posléze je na otcích vymáhat úředně… Rozhořčil nad tím, že takhle stále vychováváme lidi k nezodpovědnosti. Pokud se žena špatně rozhodla, musí podle Čunka nést následky… Přiznává, že následky nesou i děti, ale s tím se prý nedá nic dělat.“ Neříká, že pomáhat se nemá vůbec, ale nemá se posilovat v lidech nezodpovědné chování. (Echo24)
Prohlásit, že „následky ponesou i děti, ale s tím se nedá nic dělat“ osobně považuji za vyjádření vysoce cynické a stupidní zároveň. Cynismus bych mu jako politikovi odpustil, stupiditu v žádném případě. Vysvětlím proč, začněme ale od začátku.
Vláda, jíž je KDU-ČSL součástí, přijala na konci března zákon o zálohovaném výživném. Ten by měl pomoci rodičům, pokud druhý rodič neplatí soudem vyměřené výživné na dítě. Výživné by tak uhradil stát jako dávku sociálního zabezpečení a po neplatiči vymáhal soudně či v exekuci. Poznamenejme, že podle ČSÚ je v České republice 175 tisíc rodin, kde děti žijí jen s jedním z rodičů. Tolik fakta.
Jiří Čunek považuje krok vlády za posilování nezodpovědného chování. Pokládá neplacení výživného druhým rodičem za problém rodiče, který se stará o dítě, neboť „za špatné rozhodnutí (s kým mít či nemít děti) se musí nést následky“. Bohužel v tomto výroku vychází z ad hoc úvah a možné následky sám ignoruje.
Je na místě říct, že zvolit si partnera či otěhotnět, nezakládá bianco šek na veškeré jeho další chování. Pan Čunek zapomíná na to, že lidé v čase mění a že nelze zjistit, jak se kdo bude chovat v budoucnu. To ale není ten hlavní problém.
Stát měl by vážně neměl řešit něčí výběr špatného partnera, do toho mu skutečně nic není. Neměl by ale kvůli jednomu z rodičů trestat děti nepodporou, stejně jako by neměl pokrčit nad jejich osudem rameny.
Jde o to, že pokud by stát nepodporoval rodiny s dětmi a o děti nepečoval, bylo by takové jeho chování stupidní, protože by tím ohrožoval především sám sebe. A naopak stát, který se o svou vlastní budoucnost zajímá, by nikdy neměl přistoupit na opomíjení faktorů, které tuto budoucnost ohrožují. Které to jsou?
Ekonomický stres rodičů děti ohrožuje
Děti jsou pro existenci národa a jeho budoucnost to nejzákladnější. Je přitom prokázáno, že ekonomický stres rodičů děti ohrožuje a má negativní vliv na jejich vývoj. Relativní chudoba v dětství má vztah ke zdravotnímu stavu v dospělosti a promítá se do celé řady oblastí. Děti pocházející z chudých poměrů mají horší školní výsledky a méně často dosahují vyššího vzdělání než děti, které z chudých poměrů nepocházejí.
Stres, který je důsledkem chudoby, předpovídá problémy u dětí i dospívajících, jako jsou úzkosti, agrese, poruchy pozornosti či problémy se zákonem. Poruchy jsou přitom úměrné délce doby, po kterou děti a dospívající v takovém problematickém prostředí žijí. V dospělosti tito lidé dosahují nižšího socioekonomického statusu a dožívají se nižšího věku.
Panu Čunkovi uniká rozdíl mezi „nezdárnými rodiči“ a tím, o co by se měl zajímat především – tedy o děti jim narozené.
Od politika, navíc křesťansko-demokratického, bych očekával vyšší míru pochopení pro problém chudoby a složitých zákrut lidských osudů. Od politika s vizí pak sledování i vzdálenějších cílů, než jsou nejbližší volby.
Zdroje:
- Oestergern O.G., Parental economic stress, European journal of public health, 2004
- Koukolík F., Češi.Kdo jsme proč jsme – a jak dál, 2015
