
Ivan Hončarenko na snímku z jeho hrobu v Praze na Olšanech. FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24

HISTORIE / Dlouhou dobu se ve školách učilo, že jako první tank vjelo do Prahy „téčko“ s číslem 23, kterému velel ruský gardový poručík Ivan Grigorijevič Gončarenko. Ani jedno však není pravda. Tank, který vjel jako první Chotkovou ulicí na Klárov, byl sice skutečně typ T-34, ale na věži měl číslo 24. A jeho velitelem nebyl Rus, ale Ukrajinec Ivan Hryhorovyč Hončarenko.
V dopoledních hodinách 9. května se ze serpentin v Chotkově ulici pod Pražským hradem vynořil sovětský tank T-34/85 označený 1-24 s velitelem Hončarenkem v otevřeném příklopu věže, za ním pak jely další stroje 1-23, kterému velel gardový poručík Burakov, a 1-25, v jehož velitelské věži seděl gardový poručík Kotov.
Pamětní deska na Klárově FOTO: Pavel Šmejkal, FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal, FORUM 24
Poté, co tank, jehož osádku tvořili řidič staršina Ilja Šklovskij, střelec seržant Pavel Batyrev, nabíječ seržant Nikolaj Kovrigin a mechanik/radista a zároveň i střelec z předního kulometu seržant Alexandr Filippov, projel pravotočivou zatáčkou směrem na Klárov, vystřelil po něm jeden z ukrytých německých hetzerů stojících na Klárově. Tyto stroje kryly ústup posledních stahujících se německých vojáků.
Střela se od pancíře věže odrazila a zasáhla roh dnes již nestojícího domu. Protože poručík Hončarenko sledoval situaci z otevřené velitelské věžičky, byl zasažen do hlavy pravděpodobně kusem zdiva či velkou střepinou a na místě usmrcen. Možná se však na jeho smrti podepsala tlaková vlna po výbuchu německé střely.
Hončarenkův tank po znehybnění FOTO: VHÚ, se souhlasem
FOTO: VHÚ, se souhlasem
Ivan Hryhorovyč Hončarenko se narodil v roce 1920 v obci Sušiline v Sumské oblasti na Ukrajině. Poté, co byl odveden do armády, absolvoval tankové učiliště v Nižném Novgorodu v Rusku a bojoval na frontě jako tankista. V březnu 1944 byl již v hodnosti gardového poručíka jmenován velitelem tanku I-24, který patřil do 1. tankového praporu 63. tankové brigády, 10. gardového uralsko-lvovského dobrovolnického sboru 1. ukrajinského frontu. Se svým tankem prošel dalšími boji na Ukrajině, v Polsku a účastnil se i bojů v Německu, a to včetně pouličních bojů v Berlíně. V žádné akci neutrpěl ani to nejmenší zranění. Osudnou se mu stala teprve Praha, navíc den po oficiálním ukončení války.
V některých knihách a také ve Vávrově filmu Osvobození Prahy se uvádí, že seržant Batyrev palbu opětoval, ale minul. Tomu však příliš nenasvědčují fotografie, které byly na místě pořízeny krátce po incidentu. Zničený tank I-24 má kanon v ose jízdy, zatímco hetzery stály ukryty na Klárově, věž by v případě střelby musela tedy směřovat doleva.
Další německá střela tank opět zasáhla a tentokráte těžce zranila řidiče Ilju Šklovského, který přišel o pravé oko, zasaženi byli i střelec Filippov a také český průvodce František Souček, který seděl vpředu na pancíři a říkal řidiči, kam má jet. František Souček byl vězeň, který se vracel do vlasti z německé káznice. Výbuch jej těžce zranil tak, že následně přišel o nohu, ale na rozdíl od velitele tanku přežil a po válce byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.
V tento moment se již jednomu ze dvou tanků jedoucích za velitelem podařilo zasáhnout hetzer, který stál v ústí ulice U Železné lávky. Zbylé dva hetzery jejich posádky opustily a uprchly. Podle některých informací se možná jeden německý obrněnec stihnul stáhnout směrem ke Strakově akademii.
Sovětské tanky pokračovaly dále do centra města, kam se již bez jakéhokoliv setkání s německými vojáky bez potíží dostaly.
Hrob Ivana Hončarenka na Olšanech FOTO: Pavel Šmejkal, FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal, FORUM 24
Mrtvý velitel tanku č. 24 byl spolu s několika dalšími mrtvými sovětskými vojáky nejprve pochován na dnešním Palachově náměstí, odtamtud byli všichni později exhumováni a přeneseni na čestné pohřebiště padlých na pražských Olšanech. Jeho jménem, ovšem v poruštěné podobě Gončarenkova, byla pojmenována jedna z ulic v pražském Braníku.