Ilustrační foto FOTO: Poslanecká sněmovna / se souhlasem
FOTO: Poslanecká sněmovna / se souhlasem
Organizace Amnesty International a Konsent apelují na zákonodárce kvůli novele vzdělávání soudců. Záměr podle svých slov vítají, ale varují, že současná verze návrhu nemá šanci vzdělávání zlepšit, a naopak podle nich hrozí, že možnost skutečného povinného vzdělávání bude na další roky zablokovaná. Vadí jim, že soudci nebudou vzdělávací plány překládat ke kontrole.
Povinné vzdělávání má podporu široké veřejnosti a i Ústavní soud se v nedávném nálezu vyjádřil, že je potřeba hledat celosystémové řešení pro ochranu obětí a jejich práv, upozornily organizace. Odkazují na středeční rozsudek v případu Aničky, podle které je novela přezdívána.
Odborníci a odbornice na oblast sexualizovaného násilí se shodují, že je potřeba zavést povinné vzdělávání soudců a soudkyň, kteří tuto problematiku soudí. Podle organizací ale novela lex Anička tuto změnu nepřináší. „Původně novela počítala s tím, že si soudci a soudkyně vytvoří vzdělávací plán, který jim schválí předseda či předsedkyně soudu. Ani v této variantě se nejednalo o skutečné povinné vzdělávání. Tato podoba však byla pro soudce a soudkyně nevyhovující a po jejich tlaku Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny přijal pozměňovací návrh, který ruší schvalování daného vzdělávacího plánu předsedou či předsedkyní soudu,“ upozornily.
Poslankyně Barbora Urbanová (STAN), která je jedním z předkladatelů novely, nedávno v rozhovoru pro deník FORUM 24 řekla, že v případě předkládání vzdělávacích plánů předsedům soudů šlo o formulační problém. „Ten návrh je výsledkem kompromisu. Asi chápu výhrady, ale podobné debaty o formulacích probíhají při projednávání různých zákonů. Někdy se diskutuje o tom, jak něco formulovat lépe, ale výsledný text i s pozměňovacím návrhem nemění základní cíl zákona, což je pro mě důležité,“ řekla.
Klára Kadár, advocacy manažerka z organizace Konsent, ale tvrdí, že zavedení individuálních plánů vzdělávání bez kontroly je neefektivní. „Hrozí, že soudci a soudkyně je budou vnímat jako další administrativní povinnost bez skutečného významu. Soudkyně a soudci, kteří se nechtějí vzdělávat nebo si myslí, že to nepotřebují, si pouze formálně vyplní plán a založí jej do šuplíku, aniž by se cokoliv reálně změnilo. Budeme tak stále ve stejné situaci – soudci a soudkyně, kteří se vzdělávat nechtějí, se vzdělávat nebudou,“ myslí si.
Podle průzkumu společnosti NMS Market Research, který si organizace Konsent nechala zpracovat, 87 procent veřejnosti uvedlo, že soudci a soudkyně by se měli povinně vzdělávat v oblasti domácího a sexuálního násilí.
„Téměř každý měsíc vídáme v médiích případy, kdy se soudce či soudkyně nevhodně vyjadřují na adresu oběti sexuálního násilí, dopouštějí se takzvané sekundární viktimizace nebo ukládají nepřiměřeně nízké tresty,“ upozorňuje Irena Hůlová, expertka na práva žen z Amnesty International ČR.
„Nejde jen o soudy nižší instance. Například minulý týden Ústavní soud vytkl Vrchnímu soudu, že tvrdil, že 14letá dívka, kterou znásilnila skupina osob lahvemi od alkoholu a přitom si ji natáčela, nesla za toto jednání útočníků spoluvinu. Nejvyšší soud zase v připomínkovém řízení trval na tom, že 9leté dítě je schopno dát souhlas k sexu. Tyto stále se opakující případy podkopávají důvěru české veřejnosti v soudnictví a odrazují oběti od nahlašování případů sexuálního násilí,“ dodala.
„Přitom povinností soudů je jednat tak, aby zvyšovaly důvěru v trestní systém nejen spravedlivým rozhodováním, ale také citlivým a srozumitelným odůvodněním. Soudy se proto musí vyhnout reprodukování sexistických stereotypů, opakování mýtů o ideální oběti, zlehčování genderově podmíněného násilí a vystavování obětí sekundární viktimizaci. Tato povinnost vyplývá z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva a hlásí se k ní i český Ústavní soud. Naposledy se k tomuto závazku přihlásil v nálezu právě v kauze, na kterou se lex Anička snaží reagovat,“ poznamenal advokát Daniel Bartoň, který zastupuje řadu obětí sexualizovaného násilí.
Organizace doporučují poslancům, že vzhledem k blížícímu se konci funkčního období sněmovny by měli tuto část novely vynechat a znovu hledat vhodné řešení se soudci a soudkyněmi samotnými. „Vážíme si snahy předkladatelů novely řešit vzdělávání soudců. Bohužel se s ohledem na aktuální vývoj zdá, že se do konce volebního období nepodaří najít řešení, které by skutečně zajistilo, že problematiku sexualizovaného násilí budou řešit lidé se všemi potřebnými znalostmi a kompetencemi. Ze zahraniční praxe zemí, které povinné vzdělávání soudců již zavedly (například Spojené království a Kanada), víme, že je nutné hledat cestu přímo se soudci a soudkyněmi samotnými. Nelze však souhlasit s tím, že by se jednalo pouze o administrativní povinnost bez reálného dopadu,“ uzavírá Hůlová z Amnesty.
