Okupace Ukrajiny neprobíhá podle původních ruských plánů, ilustrační foto FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Ruská invaze na Ukrajinu přiměla USA a jejich spojence, aby Moskvu zasáhly sankcemi. Jejich cílem bylo poškodit ruské válečné úsilí a ekonomiku. Už na počátku americký prezident Joe Biden pronesl později zapomínanou větu, že jde o běh na dlouhou trať. Tak se i stalo. Po dvou letech od invaze se Rusko (aspoň navenek) nerozložilo. Příčiny jsou v zásadě tři. Moskva může počítat s velkým rezervoárem zdrojů a režim může potlačit jakýkoli protest. Běžná západní země by v podobné situaci už dávno s válkou skončila kvůli protestům veřejnosti. Kromě toho Rusko vyvíjí velké úsilí, jak sankce obejít.
Západní země si pospíšily potrestat ruskou agresi zavedením cenových stropů na vývoz ropy, omezením dovozu elektronických součástek, zmrazením velké části devizových a zlatých rezerv, zabavením zahraničních aktiv ruské elity a omezením možnosti centrální banky používat dolary a eura. „Tato rozsáhlá omezení vedla k tomu, že se Rusko v roce 2022 dostalo do recese. Jeho ekonomika se však odrazila ode dna a loni vzrostla odhadem o tři procenta a Mezinárodní měnový fond nedávno zvýšil prognózu růstu pro letošní rok z 1,1 procenta na 2,6 procenta,“ psal koncem března Businessinsider.
Nejdřív si vyjmenujme, co všechno vypadá jako příznivá zpráva pro kremelský režim. Inflace, která se v dubnu 2022 vyšplhala na téměř 18 procent, letos v únoru výrazně spadla na 7,5 procenta. (Rosstat ovšem umně manipuje se „spotřebním košem“ položek, z kterého to vypočítává.) Nezaměstnanost v posledních měsících klesla na rekordní minima pod tři procenta. Dokonce i rubl, který loni na podzim klesl vůči dolaru na 16ti měsíční minimum, posílil. Do toho byl Vladimir Putin potvrzen na páté funkční období do čela hlavy státu, když ve značně pochybném hlasování získal 87 procent hlasů. „Je na nejlepší cestě stát se nejdéle sloužícím ruským vůdcem od dob Kateřiny Veliké v roce 1700,“ připomíná Business Insider. Rusové jsou sice unaveni válkou, ale podle prosincového průzkumu agentury Gallup se rekordních 56 procent dotázaných domnívá, že se jejich lokální ekonomika zlepšuje, a také 46 procent lidí to tvrdí o své životní úrovni.
Teď je potřeba se na ruská čísla podívat blíže. Nejde ani tak o to, že by je orgány musely nutně falšovat, ale že se vybírají jen některá a chybí kontext. Výdaje Ruska na výrobu vojenského vybavení a dalších válečných prostředků zvýšily jeho celkový růst a posílily regiony, kde se výroba související s obranou odehrává. Jiná průmyslová odvětví a území z toho ale mají nemnoho, nebo nic.
„To byl stimul, ale ostatní odvětví jsou poměrně slabá,“ řekla serveru Business Insider ekonomka Anne Kruegerová, která zastávala vysoké funkce v MMF i Světové bance. „Nedostatek dílů a dodávek se může časem projevit, protože ekonomika je na válečné noze a spotřebitelé ztrácejí,“ dodala.
Západní sankce mají „bolestivý dopad“ na ruský letecký sektor, který nedokázal najít adekvátní náhradu za Airbus a Boeing, uvedl pro Business Insider Volodymyr Lugovskij, docent ekonomie na Indiana University. Automobilový průmysl má kvůli zákazům dovozu potíže s přístupem k životně důležitým elektronickým součástkám a zemědělství, které se potýká s vážným nedostatkem pracovních sil. Rusko se obecně potýká s nedostatkem pracovních sil, protože mnoho lidí nyní slouží v armádě a statisíce jich ze země uprchly. Rusové se také potýkají s nedostatkem základních potravin, jako je hovězí a kuřecí maso, což v loňském roce přispělo třeba k nárůstu cen vajec o 40 procent.
Chybí také benzin, což přimělo ruské představitele omezit vývoz, dokud nebude uspokojena domácí poptávka. Daňové příjmy klesly, zatímco výdaje prudce vzrostly. Navíc zvýšená závislost Ruska na vývozu ropy znamená, že jakékoli narušení, jako například útoky dronů tento měsíc, které zničily přibližně 12 procent rafinérské kapacity, by mohlo mít „hrozivé následky“, řekl Lugovskij. Indie, která se stala jedním z největších odběratelů Ruska v době po invazi, se chystá omezit nákupy ruské ropy kvůli zpřísnění sankcí. Hlavními tahouny růstu v roce 2023 byly veřejné investice a veřejná spotřeba a je otázkou, jestli ruská vláda bude schopna loňský trend udržet.
Tady můžeme udělat malý historický exkurs. Sovětský svaz ohromoval mezi válkami západní pozorovatele čísly o svém ekonomickém růstu, zatímco na přelomu 20. a 30. let byl západní svět postižen světovou krizí. Jenže jde o to, stejně jako dnes, jaká čísla to byla.
V Dějinách Ruska (sestavil historik Andrej Zubov, první díl, strana 825) se dočteme, že mezi lety 1928 a 1940 rostl v SSSR hrubý národní produkt, ovšem podílely se na tom výdaje na obranu, které za tu dobu vzrostly více než šestadvacetkrát (!). Spotřeba domácností vzrostla jen 1,22krát a přitom počet obyvatel země od dob carského Ruska vzrostl o 27 procent. Příjmy obyvatelstva tedy byly v roce 1940 o něco nižší než v roce 1928. Když čteme o tom, jak se SSSR rozvíjel a „modernizoval“, tato data nám ukazují, že se pro běžného občana nezlepšilo nic. Stavěly se gigantické podniky a přehrady a mělo se za to, že to bude výhodné. (Je pravda, že v USA si to tvůrci tamního automobilového průmyslu mysleli také.) V Sovětském svazu to ale vedlo ke kolapsu vlakové dopravy, která na takovou koncentraci nebyla připravena. Ve filmových týdenících to vypadalo dobře, ale v praxi by byla lepší řada menších a pružnějších podniků.
V jedné české sci-fi z 60. let se v Nebi převratem dostalo k moci Peklo. Pomocí nadpřirozených prostředků rozjeli ďáblíci výrobu naplno. V jedné továrně zauzlovali drát a v druhé ho zase rozmotali. Všechny stroje jely na plné obrátky. Řečeno dnešním jazykem, hrubý domácí produkt byl vynikající. V zásadě stejně to funguje v Rusku, kde vyrobí tank, což je přece jen výrobek s jakousi přidanou hodnotou (dokonce i ruský tank). Ten pak odjede na Ukrajinu, kde dostane zásah, posádka se odebere na koncert pěvce Kobzona, očouzená ocel bude rezavět na poli, nebo skončí v ukrajinských tavicích pecích či na výstavě trofejní techniky. Ve statistikách ale bývalý tank bude figurovat jako vyrobený. Místo něj se vyrobí jiný, který časem potká podobný osud. Mezitím si ruský občan chce koupit automobil, ale dostane k dispozici jen čínský, který se ani v Rusku ve skutečnosti nevyrábí, jen se smontuje z čínských dílů a dostane ruský název. Zájem není velký.
Kola výroby se budou točit ze všech sil a proruské servery se budou posmívat, jak Evropská unie zaostává v HDP za Ruskem. Evropská čísla ovšem znamenají, že někdo si koupil auto, mobil nebo skříň. Ruská znamenají mrtvé tuny ocele. Investované peníze pochopitelně chybí, takže za Putinova slavného vládnutí už před válkou rok od roku klesal počet škol a nemocnic a infrastruktura pro vytápění domů je ze 70 procent zastaralá a nevyhovující. Proto tolik měst letos v zimě mrzlo, protože něco prasklo. Do venkovských obcí nevede použitelná silnice, takže když má k někomu přijet záchranka, nedojede, protože by zapadla do bláta.
Podceňovat ruskou schopnost mobilizovat výrobu by bylo nebezpečné. Když Joseph Goebbels vyhlásil „totální válku“, dařilo se nacistickému Německu do posledních sil výrobu dokonce zvyšovat. Stála za tím otrocká práce a zbídačování obyvatelstva, ale dlouho to šlo, než přišel hořký konec.
Rusko vede boj s časem a ví, že musí dosáhnout aspoň nějakých cílů, než na něj všechny problémy nevyhnutelně dolehnou. Západ by se neměl spoléhat na to, že se něco stane samo od sebe, ale měl by na Moskvu vyvíjet jasný a silný tlak. K tomu je ale potřeba politické rozhodnutí.
