Čísla nakažených stoupají, nemocnice se plní, přibývají bohužel i mrtví. Přesto jsou stále slyšet hlasy o neexistující pandemii, hlouposti o čipech v očkovacích vakcínách a výkřiky o ztrátě svobody, kterou by způsobilo nařízení se očkovat. Přitom právě lidé, kteří se nyní ohání právem na své osobní rozhodnutí, jsou často těmi, kteří svou nezodpovědností nakonec zapříčiní to, proti čemu protestují.
Nouzový stav, lockdown a povinné očkování. To jsou výrazy, které poslední týdny straší a zároveň i štvou mnoho lidí. Pro drobné živnostníky je celková uzávěra něčím, co by jim už zřejmě definitivně zlomilo vaz, antivaxeři zase šílí, že by měli být i přes svůj odpor vakcinováni.
Tatam je soudržnost našeho národa z první vlny koronaviru. Na šití roušek si už vzpomene málokdo, a pokud by k němu mělo dojít dnes, drtivá většina by se takové činnosti vysmála. Ne proto, že bychom už nebyli solidární vůči těm, kteří potřebují pomoci, ale už to prostě všechno trvá dlouho. Navíc se ani neukazují žádné veselé zítřky nebo jednoznačné východisko z neutěšené situace.
Je neoddiskutovatelným faktem, že za to nese největší díl odpovědnosti vláda Andreje Babiše. Populismus, který praktikovala celou dobu svého působení, si vybral svou daň v momentě, kdy se kabinet na povel svého šéfa rozhodl vloni rozvolňovat. Puštěné otěže se těžko chytaly a kvůli tomu dnes v rubrice „mrtví s covid-19 v ČR“ vidíme číslo 32 000.
Tím ovšem nic neskončilo, protože kvůli blížícím se volbám musel Babiš lidi opět opíjet rohlíkem a slibovat jim, že žádná omezení nepřijdou. Nyní, kdy už by jako končící premiér mohl konečně udělat dobrou věc, najít trochu odvahy a rázně zakročit, vyčkává. Nepopulární opatření chce nechat na vládu Petra Fialy, která dostane zemi v tak dezolátním stavu, že by se za něj nemuseli stydět ani komunisté, kteří na něčem podobném „pracovali“ přes čtyřicet let. Premiér v demisi už rozjel kampaň na prezidenta a být za „zlého“ se mu nehodí.
Nejde však jen o to, že v nemocnicích musí opět rušit plánované zákroky, omezovat fungování některých oddělení, včetně ambulantních, a zdravotníci znovu padají na ústa. Velkým problémem je také morálka národa, kterému několik posledních letech „velel“ člověk bez skrupulí, svědomí a vychování, podporovaný zahořklou a mstivou hlavou státu.
S takovými „vzory“ není divu, kam se naše společnost dostala. Podle hesla „když nemusí oni, nemusím ani já“ se někteří jedinci rozhodli, že pro ně zákony, nařízení a pravidla neplatí. A že jde o něčí zdraví? Nevadí, nikdo jim přeci nebude říkat, že musí nosit nějakou roušku, nedej bože, že by se měli naočkovat. Za tohle klíči necinkali. Mají svobodu myslet si, co chtějí, dělat, co se jim zlíbí, a ostatní ať se do nich nemontují.
Jenže právě tento přístup nakonec vede k tomu, že se do těchto novodobých pseudodisidentů, revolucionářů či partyzánů ostatní montovat musí. Chtějí totiž tu skutečnou svobodu. Svobodu cestovat, chodit do divadla, restaurace, vzít děti do zoo. To se ovšem neslučuje s radikálním názorem těch, kteří, neznaje vážnost svého hloupého chování, ohrožují celou společnost.
V tak rozdělené společnosti, která je nyní v naší zemi, se těžko hledá kompromis, hodně složitě se občané o něco žádají. Navíc máme celospolečenský problém s uvědoměním si zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za celek. Komunistická mentalita je v některých částech naší země stále zakořeněna natolik, že někdy sobectví bereme jako pozitivní vlastnost, místo toho, abychom se za něj styděli.
Mohli jsme si vytvořit kolektivní imunitu a dnes si v klidu chodit do kaváren, kin, na stadiony, užít si Vánoce v rodinném kruhu. To bychom ovšem museli přistoupit k hrozbě pandemie zodpovědně a důsledně. Od vlády až po posledního občana. Zkrátka všichni. My jsme raději nadávali na tmu, místo toho, abychom zapálili svíčku, a proto jsme v situaci, která svou dramatičností zřejmě překoná i tu loňskou.
Zase budou umírat lidé, tentokrát nám jich však nebude tolik líto. Budeme studovat tabulky, jestli byli naočkovaní, či ne, posléze se oba znesvářené tábory budou dohadovat, zda je vakcinace dobrá, nebo špatná. Přitom právě tato otázka má jen jednu správnou odpověď. Očkování je správnou, navíc jedinou možností, jak se s covidem konečně pořádně poprat.
Nesmíme si ovšem už nechat dávat polovičaté informace, které mnozí z nás berou doslova, a pak se hrozně rozčilují, že jim někdo lže. Vakcinace nezabrání tomu, aby se virus přenášel, ale drtivé většině těch, kteří covid chytí, zachrání život. A to přeci není benefit, který by byl úplně k zahození. Nechtěli by o očkování oni zatvrzelí antivaxeři zapřemýšlet i takto, nebo budou čekat, až se budou muset jít naposledy rozloučit s někým z rodiny či přátel?