Ilustrační foto FOTO: Pixabay / distelAPPArath
FOTO: Pixabay / distelAPPArath
V poslední dny se opět diskutuje o možnosti, že by Německo prodloužilo provoz posledních tří jaderných elektráren, které má. Podle dosavadního plánu měly být uzavřeny na konci roku. Problém je ale složitějí, než jestli se zmáčkne, nebo nezmáčkne nějaké tlačítko. Němci nejen řeší, jak to technicky a právně případně provést, ale zda se jim to vůbec vyplatí.
Je celkem známo, že Němci nemají velkou zálibu v čemkoli jaderném, ať jsou to zbraně nebo elektrárny. Proč jsou v takovém myšlenkovém rozpoložení, by vydalo na zvláštní článek. Faktem je, že v roce 2011 německý Bundestag rozhodl o postupném odstavení jaderné energie do 31. prosince 2022. Právě v tento rok ale Rusko vpadlo na Ukrajinu a byly omezeny dodávky ruského plynu. Ten měl podíl 55 procent. Nastal také nedostatek dodávek z Norska a přišla světová energetická krize způsobená poptávkou po energiích v Asii po covidovém útlumu ekonomiky. Ne jedna, ale hned několik „vyšších mocí“ učinily z roku 2022 dost problematické období na změny.
Tento týden se objevila zpráva deníku Wall Street Journal, která se odvolává na německé vládní představitele. Podle těchto zdrojů by tři jaderné elektrárny Neckarwestheim 2 (Bádensko-Württembersko), Isar 2 (Bavorsko) a Emsland (Dolní Sasko) mohly být ponechány v provozu i po 31. prosinci. Zelení si prý dovedou představit prodloužení „o pár měsíců“, FDP dokonce o dva roky. Nakolik je tato zpráva pravdivá, nebo aspoň přesná, se ještě uvidí. Spolkové ministerstvo hospodářství vzápětí tuto zprávu dementovalo. Že se o tom v Německu debatuje, ale nelze přehlédnout.
Je dobré vidět za obecnými úvahami čísla. Ony tři jaderné elektrárny pokrývají jen asi šest procent německé spotřeby elektřiny. Odstavení elektráren znamená, že se tato procenta musí nahradit uhlím nebo plynem. Poslední černouhelné doly v Německu byly ale uzavřeny v roce 2018 a mělo se přejít na „přechodnou technologii“ plynu. Plyn je momentálně nejistý a dovoz uhlí z Ruska, které bylo dříve největším dodavatelem, už není možný kvůli embargu EU.
Pokud jde o naladění obyvatelstva, Němci by neměli vládě další provoz jaderných elektráren za zlé. „Podle průzkumu ARD je více než 80 procent respondentů pro delší dobu provozu a přibližně 40 procent chce dokonce dlouhodobě využívat jadernou energii. Pouze 15 procent respondentů je pro ukončení používání na konci roku, jak bylo plánováno.“
Dá se ale, kdyby to spolková vláda chtěla, elektrárny jen tak „nechat běžet“? Pro Tagesspiegel.de to komentoval Wolfgang Renneberg, fyzik a právník na ministerstvu životního prostředí a bývalý profesor Institutu pro bezpečnost a vědy o rizicích na Vídeňské univerzitě. Ten říká: „Každý, kdo se v této problematice vyzná, ví, že jde o debatu o fantomech. Každý z těch tří německých podniků má obrovské množství nedodělků v oblasti modernizace.“
Aby reaktory mohly pokračovat v provozu s novými palivovými tyčemi, musely by být provedeny rozsáhlé bezpečnostní kontroly, které se kvůli blížícímu se odstavení uskutečnily naposledy před 13 lety. Typickými závadami po tolika letech jsou podle Renneberga stárnutí zařízení, poruchy elektronických komponent, praskliny v parogenerátorech nebo indikace trhlin v tlakové nádobě reaktoru. „Nemůžete to kontrolovat jen tak mimochodem během provozu.“
V současné krizi má prodloužení životnosti smysl pouze v případě, že reaktory budou v provozu další dva roky. „Německo by muselo porušit své vlastní právo a právo EU, kdyby se vzdalo bezpečnostní kontroly,“ vysvětluje Renneberg.
Z toho, co se ví, je patrné, že provozovatelé chtějí, aby zodpovědnost za bezpečnost v případě prodloužení provozu na sebe vzala spolková vláda.
Vzdor možným problémům by někteří chtěli zajít ještě dál. Bývalý premiér Bádenska-Württemberska a komisař EU pro energetiku Günther H. Oettinger ve svém článku na Handelsblatt.com píše: „Nelze vyloučit, že se podobná situace bude opakovat i v zimě 2023/24. Proto nestačí na přelomu roku prodloužit dobu provozu zbývajících tří německých jaderných elektráren pouze o tři měsíce – měli bychom je ponechat v síti ještě nejméně dva roky, abychom byli schopni zajistit základní bezpečnost dodávek elektřiny. Ve sporu o prodloužení životnosti jaderných elektráren není dobré stále připomínat tytéž obavy. Zákon o vyřazení jaderných elektráren lze změnit a palivové tyče jsou k dispozici nejen v Putinově říši, ale také u americké společnosti Westinghouse.“
V podstatě se zdá, že s vynaložením nějakých nákladů a podstoupením určitých rizik by udržení jaderných elektráren v chodu bylo ještě nějakou dobu možné. Úvahy se spíše ubírají tím směrem, zda se to kvůli přibližně šesti procentům elektrické energie vyplatí. Obyvatelstvo se ovšem obává, že plynu nebude dost, a tak se lidé připravují na to, že v zimě budou topit elektřinou. To by spotřebu zvýšilo. Roli bude hrát i to, nakolik bude zima mírná.
Rozhodně to všechno neznamená, že by problémy s plynem přinesly nějaký konec zaměření na obnovitelné zdroje energie. Spolková vláda na svých stránkách připomíná, že v roce 2021 již 42 procent spotřebované elektřiny pocházelo z obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 se má tento podíl zvýšit na nejméně 80 procent. S plynem se stejně počítalo jako s přechodným zdrojem a invaze na Ukrajinu a následná krize spíš německý zájem o OZE posílí.
Vláda dále sděluje: „Německo dosud odebíralo plyn převážně plynovody z Ruska, Norska a Nizozemska. Kromě toho Německo přijímá zkapalněný zemní plyn, tzv. LNG, lodní dopravou přes speciální terminály. V zájmu zajištění bezpečnosti dodávek a vzhledem k tomu, že cílem německé vlády je co nejvíce zastavit dovoz energie z Ruska, rozhodla se německá vláda nakupovat více plynu LNG. Zkapalněný zemní plyn lze přepravovat lodí, čímž se otevírají zásobovací trasy, které nevyžadují celý plynovod. Očekává se, že vlastní vládní terminály přijmou první dodávky v zimě 2022/23; dosud bylo Německo zásobováno prostřednictvím terminálů LNG svých evropských sousedů. Fosilní zkapalněný zemní plyn však bude hrát roli pouze po přechodnou dobu. Rozvoj infrastruktury LNG je krátkodobým řešením alternativních možností dovozu plynu.“
V každém případě se zjevně na základním zaměření německé energetické politiky nic nezmění a všechny odbočky, plynové i jaderné, se považují za dočasné řešení. Kromě tématu ochrany klimatu, tedy redukce spotřeby fosilních paliv, navíc přibyl ještě argument politický. Proč se spoléhat na cizí energie, když je máme doma.
Z hlediska zemí, kde obnovitelné zdroje nepožívají zatím dobré pověsti, vypadá německá sázka na vítr, slunce, biomasu a tak dále jako utopie a stále zaznívá, „co když nesvítí a nefouká“. Letos ovšem Německo mělo z OZE zatím 46,4 procenta elektrické energie, takže o úplné fantasmagorie nejde. Zdroje se dají naddimenzovat a záložní zdroje budou skutečně jen záložní.
V každém případě bude zima 2022-2023 přelomová a je to nejspíš poslední zima, kdy je plyn pro Rusko zbraní a nástrojem vydírání.
