ROZHOVOR / „S příchodem zejména současné předsedkyně senátorského klubu hnutí ANO Jany Mračkové Vildumetzové se nám do senátu přesouvá styl jednání a nekolegialita a nerespektování psaných nebo nepsaných dohod ze sněmovny,“ říká senátorka Miroslava Němcová (ODS) k tomu, jakým způsobem funguje horní komora parlamentu v novém složení. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví také o nadcházejících parlamentních volbách, koalici SPOLU a politické kultuře v Česku.

Senát už několik měsíců funguje v novém složení. Ve volbách posílil klub hnutí ANO, který má nyní 14 členů. Jak to ovlivňuje chod a dynamiku v senátu?

Zatím pozorujeme změny v tom, jak probíhají senátní schůze nebo třeba jednání organizačního výboru. S příchodem zejména současné předsedkyně klubu hnutí ANO Jany Mračkové Vildumetzové se nám do senátu přesouvá styl jednání a nekolegialita a nerespektování psaných nebo nepsaných dohod ze sněmovny. 

Zatím tomu dávám šanci, že si třeba potřebují kolegové, kteří přichází ze sněmovny, zvyknout. Senát má jiný charakter, senátorem se může stát člověk, až když je mu 40 let. Tedy předpokládá se, že takový člověk má už nějaké životní zkušenosti, prošel profesemi, vztahy, pochopil, v čem spočívá nalezení shody, aby jeho práce dávala smysl a měla dobré výsledky. 

Doufám, že časem pochopí, že fungování v senátu je jiné, a budou si vážit toho, že přešli do takto příjemného prostředí. 

Jana Mračková Vildumetzová argumentuje tím, že chce senát rozhýbat. Je to podle vás potřeba?

Přijde mi to od ní velmi zvláštní, protože „rozhýbat“ znamená dát dynamiku něčemu, co ji postrádá. Co se líně převaluje a nic nedělá, tak přijde někdo, kdo ho rozhýbe. Ale rozhýbávat ho způsobem, jaký jsme viděli na prvních dvou schůzích, tedy nekonečné zdržování, vlastně znamená spíše znehybnění. To je samo o sobě protimluv. Jsem přesvědčena, že jí nejde o rozhýbání senátu ve smyslu větší aktivity nebo získání vážnosti ve společnosti, což bych chápala. Myslím si, že jí jde spíše o rozklad – podobný tomu, jaký způsobilo hnutí ANO v poslanecké sněmovně.

Poukázal na to i Ústavní soud, ale já jsem to říkala už dříve – sněmovna je de facto dysfunkční a není schopná normálně fungovat. To je způsobeno destruktivní politikou hnutí ANO a zároveň vadným jednacím řádem. To jde ale částečně i za současnou koalicí. Už při jejím vzniku jsem apelovala na její představitele, aby jednací řád změnili. Máme podle mě nejhorší jednací řád ze všech zemí, které jsem poznala. Kdyby už v roce 2013 prošla mnou navržená komplexní změna, mohli jsme mít dnes plně funkční sněmovnu, kde by šaškárny kolem schvalování programu na pět hodin nebyly možné.

Tento rozvrat je podle mě útokem hnutí ANO na demokratické základy naší země. Protože pokud občané ztratí důvěru ve fungování demokratických institucí, mohou je začít považovat za zbytečné, což je cesta do pekla. Pokud by stejnou nákazou prošel i senát, tak riskujeme ochromení celého zákonodárného sboru – jednoho z klíčových pilířů demokratického státu. To považuji za jejich cíl.

Pokud budou pokračovat stejným stylem jako na prvních dvou schůzích, hrozí senátu podobný rozklad?

Naštěstí v senátu nemají takovou početní sílu jako ve sněmovně, ale mohou určitě narušovat jeho fungování. Mohou otrávit atmosféru natolik, že i veřejnost začne vnímat senát jako nemocný, což bych velmi nerada viděla. Doufám, že si uvědomí odpovědnost a začnou se chovat jinak, než jak se chovají ve sněmovně na písknutí Andreje Babiše.

Blíží se parlamentní volby a kampaň do nich. Může se to promítnout i na půdě senátu?

Bezpochyby ano. I to, na co jsem odpovídala v předchozích otázkách, je takovou předehrou k volebnímu roku. Doufám, že naše většina uhájí vnímání senátu jako důležité, fungující a užitečné instituce, která je ústavní garancí a pojistkou. Že bychom tu ale měli klid, příliš neočekávám.

Pan předseda Miloš Vystrčil v adventním projevu řekl, že stav české společnosti je lepší než nálada jejích obyvatel. Vidíte to stejně?

Vidím to úplně stejně. Když se podíváme na ekonomické ukazatele nebo životní úroveň, vidíme, že Česká republika se zlepšuje i v mezinárodních srovnáních a hodnocení hospodaření státu je pozitivní. To je z mého pohledu téměř zázrak, že vláda vybrala tu „smrtelnou zatáčku“ ve chvíli, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu, začala energetická krize a další problémy, které se objevily.

Na špatné náladě ale Andrej Babiš vystavěl svou politiku a chystá k tomu celou svou kampaň. On potřebuje lidem vypláchnout hlavy a namluvit jim, že se mají špatně, že je tu bída. Vytváří apokalyptické obrazy, což mu mám snad nejvíc za zlé. Role politika by měla být povzbuzovat lidi, nikoli je znepokojovat a utvrzovat v tom, že se mají špatně. Babiš je chce otrávit jedem nenávisti, nespokojenosti a malomyslnosti. Potřebuje tu skutečnost přebarvit do černých barev. A naše role je mu to nedovolit.

Jaké kroky je tedy proti tomu potřeba udělat?

Vláda musí komunikovat své výsledky a ukázat lidem, že zvládla leckteré situace. Nejsem naivní, spousta věcí se mohla udělat jinak a lépe. Žádná vláda není stoprocentně dobrá, protože jsme lidé a chybujeme, ale tato vláda má za sebou velmi dobré výsledky. Pokud dokáže přesvědčit občany, že její politika směřuje k prosperitě a lepší budoucnosti, tak se to může podařit.

Musíme být schopni lidi přesvědčit, že to, co jim chce předestřít Andrej Babiš, ten obraz zmaru a zkázy, není reálný obraz země, a že to je až svým způsobem rouhání. Já mám strach z toho, jak část národa podléhá tomuto jeho systému destrukce, a že když si nevážíme toho, že se máme dobře, tak za to přijde nějaká odplata. Akorát pokud to nezvládneme, tak ji poneseme my, a ne on. Ale my to zvládneme.

Role politika by měla být povzbuzovat lidi, nikoli je znepokojovat a utvrzovat v tom, že se mají špatně. Babiš je chce otrávit jedem nenávisti, nespokojenosti a malomyslnosti.

Jak vnímáte současné směřování ODS? 

Z mého pohledu to vnímám pozitivně, protože jsem byla od počátku příznivcem koalice SPOLU. Viděla jsem ji jako jedinou možnost ve chvíli, kdy se zde formovalo uskupení s centrální postavou Andreje Babiše. Izolovaně by mu demokratické strany nebyly dostatečně silným oponentem. Jestli pokračovat jako koalice SPOLU, je klíčová otázka i během debaty uvnitř ODS v souvislosti s blížícími se parlamentními volbami v příštím roce, protože podle toho musí být vytvořena a zacílena celá kampaň. Mám radost, že tato debata vyznívá ve prospěch toho projektu.

Má podle vás strana prostor pro další růst a získávání voličů?

Myslím, že ano. Bude záležet na tom, jak budeme šikovní a schopní, zda dokážeme oslovit i nové voliče, kteří se objevují. Je zde spousta mladých lidí, kteří budou volit poprvé. To může být krok, který nadlouho ovlivní jejich volební chování – pokud se při první volbě rozhodnou pro určitý subjekt, mohou mu zůstat věrní dlouhodobě. Myslím, že to je prostor, na který bychom se měli hodně zaměřit. 

To ale neznamená, že bychom měli přehlížet ostatní skupiny obyvatel. Mě osobně jako člověka ve věku 72 let velmi trápí, co Andrej Babiš provádí se seniorskou skupinou obyvatel. Senioři jsou daleko zranitelnější v tom smyslu, že je pro ně obtížnější vyhledávat všechny informace a spojovat je do širšího kontextu. Babiš se svou metodou „výplachu mozků“ zaměřil právě na ně.

Myslím si, že i část seniorů to vnímá negativně a cítí se špatně, když jsou házeni do jednoho pytle s tím přístupem „senioři, to je marné, s těmi už nic nezmůžeme“. Bylo by dobré, abychom dokázali oslovit i tuto skupinu obyvatel – stejně jako generaci středního věku, na které leží největší zátěž.

Co musí koalice SPOLU teď udělat, aby ve volbách porazila hnutí ANO?

Je potřeba dotáhnout projekty, které si vláda předsevzala. Například důchodová reforma je obrovským úspěchem této vlády, i když možná její význam doceníme až později. Stabilizace ekonomiky je další úspěch. Přes všechny námitky se státní rozpočet nevyvíjí špatně. Kdybychom takto pokračovali, mohli bychom se v míře zadlužení posunout na mnohem lepší příčky.

Důležité je také zdůrazňovat, jak nezbytná je pospolitost ve společnosti – že musíme být schopni si pomáhat a spolupracovat, ne se rozdělovat, ale naopak se spojovat. Měli bychom ukázat, že dokážeme být nápomocní nejen sami sobě, ale i těm, kdo čelí větším hrůzám, jako například Ukrajina. To by mělo být naším poselstvím ve volbách: že jsme slušná, fungující, zdravá země se spoustou talentovaných lidí, které musíme povzbudit, aby chtěli dát ze sebe to nejlepší.

Co by pro Česko znamenalo, kdyby volby vyhrál Andrej Babiš a sestavoval vládu?

Já takhle vůbec nepřemýšlím. Vždy, když stojíte před nějakou otázkou, tak si vytvoříte možné varianty. Ale mě osobně by oslabovalo, kdybych měla kalkulovat s touto možností. Plně se soustředím na to, že k tomu nesmí dojít, a udělám pro to maximum.

Kdybych ale měla odpovědět na vaši otázku – v podstatě jsme to zažili. Viděli jsme, jak Andrej Babiš vládl, a jeho návrat by byl spíš ještě horší. Můžeme to přirovnat k prvnímu a druhému období Miloše Zemana – v tom druhém už nebral ohledy na nic. Andrej Babiš by se choval stejně. Jemu je jedno, jak poškodí tuto zemi nebo její pověst navenek a jak dlouho by trvalo, než bychom se z jeho vládnutí vzpamatovali. On tuto zemi vůbec nemá rád, nemá tady srdce. Potřebuje pouze moc. Tento nedostatek lásky k České republice a jeho neukojitelné ego by nás mohlo zbrzdit na strašně dlouhou dobu.

V některých předvolebních průzkumech posilují komunisté a je možné, že se vrátí do sněmovny. Jak si tohle vysvětlujete?

Nevím přesně, jak vážně se dá s průzkumy deset měsíců před volbami kalkulovat. Situace se vždycky nějak vyvíjí. Nechci říkat, že jsou liché nebo že si jich nemáme všímat, ale stále věřím, že když kdysi voliči vyprovodili komunisty ze sněmovny, byl to jasný krok. Nedokážu si představit, že by je tam znovu vrátili. Je pravda, že paní předsedkyně Konečná pro to dělá všechno možné, ještě zesiluje tón, který nasadil Andrej Babiš.

Nebezpečné je, že předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová je ochotná se s ní spojit, takže by mohla vzniknout koalice, které říkám „koma“. Spojení Konečná–Maláčová by opravdu přivedlo společnost do kómatu, obzvlášť pokud by se k nim přidal Andrej Babiš. To nikomu nepřeji. Musíme ukázat, co jsou zač, a zabránit jejich návratu.

Patříte k zastáncům přijetí eura. Jak je tento názor přijímán v rámci ODS? 

Nemám to úplně zmapované, ale myslím, že situace se pomalu vyvíjí tak, že plníme všechna kritéria nutná pro zahájení procesu přijetí eura. V ODS nevidím nikoho, kdo by se bránil tomuto vývoji. Naopak, ten vnitřní tlak na to, jak má vypadat rozpočet, jaká má být míra zadlužení, vlastně vytváří půdu pro možné přijetí eura. Nevím přesně, kolik procent členů strany je pro, ale já osobně jsem velkým zastáncem přijetí eura.

Vnímáte nějaký posun v postoji uvnitř strany k této otázce?

Jenom v tom smyslu, který jsem právě zmínila.

Jak hodnotíte současnou úroveň politické kultury v Česku? 

Poklesla opravdu hodně. Bráním se tomu, abych byla jedním z těch, kteří říkají: „To za nás, to byly zlaté časy.“ Tak to opravdu nevnímám. Ony nebyly zlaté, i tehdy jsme zažívali některé hrůzostrašné okamžiky, pokud jde o politickou kulturu. Ale vidím, že teď opravdu poklesla dramaticky, například i vlivem míry anonymity na sociálních sítích, které mohou být spouštěčem nebo akcelerátorem těchto procesů.

Vadí mi to v několika ohledech. Prvním z nich je, že společnost celkově hrubne, protože vidí, že takový je běžný standard, který není potřeba překračovat. Chybí nám celospolečenská ambice mířit výš.

Za druhé to má praktické dopady. Nedávno jsem mluvila s jednou poslankyní za TOP 09. Ona mi říkala, že má tři malé děti a už nebude kandidovat v příštích volbách. Má za sebou první volební období a to většinou poznáte, co ta práce vyžaduje. A spíš bych řekla, že vás to nakopne a chcete pokračovat dál. Ona ale jako hlavní důvody uvedla nepředvídatelnost fungování poslanecké sněmovny, která znemožňuje jakékoli normální plánování pracovního i osobního času, a míru nenávisti a zášti, která tam panuje.

Myslím si, že tento konkrétní dopad může být, že lidé jako ona si řeknou: „Mám já tohle zapotřebí?“ Jsou vzdělaní, uplatní se i jinde a mohou dojít k závěru, že vstup do této „bažiny“ nemá smysl. Tato politická kultura odrazuje lidi, kteří by byli ve vysoké politice velmi potřební – mladé, energické, s jasnými myšlenkami a představami.

Politická kultura se nepromítá jen do toho, jak spolu lidé jednají a jaké hrubosti jsou si schopni říkat, ale také do toho, kdo vůbec bude ochoten působit ve veřejné službě.

A jak vnímáte, že se politická komunikace hodně přesunula na sociální sítě? Vy sama jste hodně aktivní na X.

Pro mě to byla jedna z možností, jak říkat své názory. Spouštěčem pro mě byla válka na Ukrajině, protože tam začaly rychle přicházet informace o tom, co se skutečně děje, často ještě dříve než od světových agentur. Zvykla jsem si na to, i když jsem nikdy předtím fanouškem sociálních sítí nebyla.

Není to můj jediný zdroj informací a způsob komunikace, ale umožňují mi jako politikovi snadnější přístup k veřejnosti. Nemůžu jen tak přijít do Českého rozhlasu nebo České televize, otevřít dveře a říct: „Jsem tady, něco vám řeknu.“ Ale na sociálních sítích mohu okamžitě reagovat na aktuální dění a sdílet svůj názor.

Na druhou stranu anonymita dává prostor lidem, kteří by se jinak pod svým vlastním jménem a tváří nechovali stejně. Já se za anonymitu neschovávám, vystupuji pod svým jménem a tváří a lidé si tak mohou sami vyhodnotit, co říkám.

Politická kultura se nepromítá jen do toho, jak spolu lidé jednají a jaké hrubosti jsou si schopni říkat, ale také do toho, kdo vůbec bude ochoten působit ve veřejné službě.

Má vystupování politiků na sociálních sítích vliv na pokles politické kultury?

Určitě ano. Část veřejnosti má stále požadavek, aby ti, které zvolila, nastavovali vyšší laťku toho, jak by společnost měla fungovat, jednat a komunikovat. A pro část společnosti je pohodlné nemít na sebe takové nároky. Tak si řekne: „Podívejte, jak se chovají ti nahoře, tak proč bych se měl já chovat jinak?“ V tom je obrovská odpovědnost politiků. Ať se nám to líbí, nebo ne, náš prostor je ohraničen odpovědností, kterou máme vůči veřejnosti.

V čem vidíte pro Českou republiku naději pro rok 2025?

Moc bych si přála, abychom se tak nějak vnitřně nakopli. Abychom se podívali do zrcadla a řekli si: „Podívej se kolem sebe a uvědom si, jak se máš dobře. Neválčí se, prosperujeme.“ Přála bych si, aby rok 2025 byl rokem, kdy si každý z nás udělá vnitřní inventuru a řekne si: „Jsem vděčný za to, že mám stát, který funguje.“ A kdy si každý položí takovou tu „kennedyovskou“ otázku, co pro stát můžu udělat, spíš než co má on udělat pro mě. 

Už loni jste řekla, že na podzim 2026 skončíte s politikou. Nerozmyslela jste si to?

To určitě platí, já jsem toto rozhodnutí a oznámení udělala s plným vědomím a rozmyslem. Neznamená to, že mě přestane politika bavit a zajímat, že se k ní přestanu vyjadřovat. Ale myslím si, že je správné skončit ve správnou chvíli. Ta se pro mě ukazuje po skončení mandátu a doufám, že se jí ve zdraví dočkám. Doufám, že zase dostane prostor někdo jiný.