Redaktor Sven Astheimer zodpovědný za rubriku „Povolání a šance“ se v deníku Frankfurter Allgemenine Zeitung zamýšlí nad jedním možným úskalím integrační politiky.
Nová data německých úřadů práce názorně ukazují, že imigrace vůbec neprobíhá náhodně, ale podle jistých pravidel. Tato pravidla však neurčují politici v Berlíně nebo v jednotlivých spolkových zemích, ale migranti sami. Není žádnou novinkou, že klíčovou roli při tom hrají sociální sítě. Přesto je však překvapující jednoznačnost, nakolik souvisí původ imigrantů s přitažlivostí určitých míst.
Vysokému přílivu uprchlíků jsou vystavena zejména velká města a městské aglomerace. Kde se z určité země již usadilo hodně lidí, tam to přitahuje i další. Protože přátelé a příbuzní, vlastnící obchody a restaurace, nabízejí nově příchozím nezanedbatelný kousek domova. Zkušenosti z Francie, Velké Británie anebo s německými „gastarbeitery“ ukazují, že se v takovém prostředí dá i roky, nebo dokonce desítky let pohodlně přežívat, aniž by byl člověk nucen se pořádně naučit jazyk nebo byl konfrontován s kulturou nové vlasti. Důsledky toho jsou již dnes patrné.
Dilema integrační politiky je zjevné. Vzhledem k velikosti současné imigrační vlny by bylo třeba, aby každá obec v Německu přijala jistý počet uprchlíků. Tento způsob integrace od rýsovacího prkna se ale v praxi rychle prokáže jako nepoužitelný, pokud se uprchlíci nechtějí usadit v předem naplánovaných oblastech, ale touží po určitých konkrétních, většinou městských lokalitách. Ani pomocí úředních rozhodnutí je nebude možné udržet ve venkovských regionech, obzvlášť když je tam většinou i mnohem menší možnost uplatnění. Hrozí tak jejich přesun do ilegality nebo k práci načerno.
V důsledku by to tedy znamenalo přivést uprchlíky tam, kde je vysoká poptávka po práci – např. do Bavorska a Bádenska-Württemberska či do Hamburku nebo Hessenska. Tím by se ale integrace soustředila pouze do určitých regionů, místo aby byla solidárně rozdělena mezi všechny. Volání po horní hranici ze strany těch, kdo ponesou největší břemeno, tak zřejmě ještě zesílí. O to více, až v příštím roce dojde k nárůstu výdajů za nezaměstnanost a sociální služby. Politici se musí sami zebe zeptat, jak chtějí této integrační pasti čelit.
