Timothy Ash, vedoucí státní stratég ve společnosti Bluebay Asset Management v Londýně (nezaměňovat s historikem Timothym Gartonem Ashem), napsal na svých stránkách příspěvek, ve kterém se zabývá odpovědností Německa za dnešní závislost na ruských zdrojích. S mnoha body lze v jeho příspěvku souhlasit, kromě jednoho.
Timothy Ash na svém blogu píše: „Agentura Bloomberg uvádí, že náklady na energetické zablokování Ruska by činily 240 miliard USD. Co z toho plyne? Německo je v této situaci kvůli německé politice a nyní dluží Ukrajině a Evropě, aby to napravilo. Zde je několik bodů, proč si myslím, že Německo má povinnost tuto cenu zaplatit.
- Za to, co se nyní na Ukrajině děje, nese významnou odpovědnost tím, že v posledních 20 letech neustále ustupovalo Putinovi – NS2, řada německých bývalých politiků se objevila ve správních radách ruských státních firem, nedodávalo Ukrajině zbraně a kvůli chamtivosti se stalo příliš závislým na levné ruské energii. Německo nyní čelí tomuto energetickému dilematu kvůli svým vlastním politickým chybám z minulosti. Je za ně zodpovědné. A důkazů o tom, že Rusko je špatný partner, bylo dost – Gruzie, Krym, Donbas, Skripal, Litviněnko, Navalnyj, Sýrie, Libye atd. Opravdu měli tak krátkozraký pohled? Nebo je zaslepily dolary za levný ruský plyn?
- Evropská obrana stojí peníze, jejich neúspěchy v minulosti znamenají, že se musí posílit a zastavit Putina. Rusko je nyní hrozbou pro bezpečnost Evropy. Pokud Putin uspěje na Ukrajině, zbytek Evropy nebude bezpečný.
- Mohou si to dovolit – Německo má stále obrovské fiskální rezervy a může s touto obtížnou ekonomickou úpravou žít.
- Má morální odpovědnost zastavit druhou genocidu v Evropě, protože nese odpovědnost za největší genocidu v Evropě za 2. světové války, a tehdy nezaplatilo žádné reparace. Jejich účet je nyní třeba vyrovnat.
- Význam plateb za energie z Evropy, zejména z Německa, pro Rusko znamená, že má páky. Německá energetická blokáda by Rusku zasadila skutečně ochromující ránu. Německo zde má v rukou možnost zastavit tento konflikt tím, že zastaví energetické platby do Ruska.“
Tolik citát.
S čím můžeme celkem bez problémů souhlasit? Že přinejmenším po odtržení části území Gruzie v roce 2008 se měla mít Evropa (a Německo jako důležitá evropská země) na pozoru. Po anexi Krymu v roce 2014 už bylo zcela jasné, s kým máme tu čest. Válka nezačala letos v únoru. Rusko ji proti Ukrajině vede právě od roku 2014, jen se mu povedlo některým lidem namluvit, že je to „občanská válka“. Není a nebyla. Rusko dodávalo moderní zbraně, ruští vojáci byli chyceni na ukrajinském území. Udržovat, a dokonce zvyšovat energetickou závislost na Moskvě za takové situace byl skutečně hazard. Zaprodanost exkancléře Schrödera Putinovi je symbolem tohoto období.
Je dobré k tomuto A říci ještě B. K větě „Německo má stále obrovské fiskální rezervy“. Má, protože hospodařit umí. Z těch peněz ovšem vynakládalo velké částky jak na zvládání migrační krize po roce 2015, kdy hlavní tíhu více než milionu uprchlíků vzalo na sebe, tak ostatně roky i na Ukrajinu samotnou. Němci se zcela pochopitelně proti výtkám, že nic nedělali, brání. Můžeme ocitovat:
„Podle nejnovějších údajů OECD a jejího Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC) je Německo pro Ukrajinu největším bilaterálním dárcem na světě (jako oficiální rozvojovou pomoc OECD vyplatilo Německo v letech 2018–2019 přibližně 220 milionů USD, tedy ještě více než USA s téměř 200 miliony USD). K tomu je nutné připočíst příspěvky Německa prostřednictvím EU (podle OECD/DAC největší dárce v letech 2018–2019 s více než 400 miliony eur). Od roku 2014 tedy Německo poskytlo bilaterální podporu v celkovém objemu 1,83 miliardy eur.“
Zrovna v pátek Německo oznámilo, že dá Ukrajině další jednu miliardu eur na nákup zbraní. Nesporně si tím trochu uklidňuje svědomí, když nechce dodávat Ukrajině tanky. Miliarda eur ale není „nic“. Je to hodně.
Poněkud mimo jsou ty zmínky o tom, jak Německo „nese odpovědnost za největší genocidu v Evropě za 2. světové války, a tehdy nezaplatilo žádné reparace. Jejich účet je nyní třeba vyrovnat“.
Odpovědnost za nacistické Německo skoro osm desetiletí po válce dnešní Německo skutečně stoprocentně mít nemůže. Jsme o několik generací dál, na projevy nacismu jsou tam citlivější než kde jinde a mimo jiné právě ta minulost je jednou z příčin, proč se Němcům do nějakého válečného tažení nechce. Onen duch pruského militarismu byl uspán tak důkladně, že sama německá armáda není nejspíš v takovém stavu, jak by bylo prakticky v rámci evropské obrany potřeba. Kdybychom parafrázovali Miloše Jakeše, museli bychom konstatovat: Tady jsme to, soudruzi, s tím mírovým úsilím trochu přehnali.
Pokud jde o reparace, Německo splatilo reparace za první světovou válku až v roce 2010. Tyto reparace, pro Německo drtivé, byly jednou z příčin zbídačení země a vzestupu Hitlerova hnutí. Po druhé světové válce se na Jaltské konferenci rozhodlo, že se na Německu nebudou spojenci odškodňovat finančně. (Země byla taky srovnaná se zemí, nebylo jak.) Především SSSR se odškodnil odvážením vybavení celých závodů, nucenou prací Němců (byl přijat Stalinův požadavek na čtyři miliony lidí na takové práce) a Německo přišlo o část území, které se pak stalo součástí obnoveného Polska. Jen z Československa musely odejít tři miliony lidí a zůstal tu všechen jejich majetek. Těch položek by se našla celá řada. Sovětský svaz se nenamáhal kohokoliv odškodnit za své zločiny, které páchal od bolševické revoluce.
Tím není řečeno, že by Německo historicky neneslo žádnou odpovědnost, ale že nemá smysl do toho dnes tahat nějaké „odškodnění“ světa kvůli druhé světové válce. To jen odvádí pozornost od hlavního problému, kterým je naivita Západu, v některých případech zcela konkrétní kolaborace některých politiků s Moskvou. Pak by se snadno zapomnělo na to, jakou roli tady hrála Francie, jak se z Londýna stala kolosální pračka na špinavé ruské peníze a rejdiště ruské „elity“, jak se Rakousko hemží ruskými agenty.
U nás si na Německu smlsnou rádi ti, kterým nevadily ty dvě osoby, které tady poslední čtyři volební období seděly v prezidentské funkci na Hradě.