Pakt Molotov-Ribbentrop, nebo spíše Stalin-Hitler, o neútočení a rozdělení sféry vlivu v Evropě, byl časovanou bombou. Bylo jasné, že to nebude trvat dlouho, a jedna strana půjde do války proti druhé. A když už byl spuštěn časovač dané bomby a sovětští špióni sledovali a oznamovali měsíce, týdny a dny zbývající do začátku války, Stalin nedělal nic.

První válečné týdny

Před 80 lety začala německo-sovětská válka. Již 22. června 1941 bombardovala Kyjev německá letadla startující z letišť na území dnešního Polska. Ten den se uskutečnilo pět náletů na Kyjev a ráno 23. června další tři.

Dne 30. června vstoupil Wehrmacht do Lvova. Mezi 23. a 29. červnem se v oblasti Brody-Dubno-Luck odehrála největší tanková bitva v historii druhé světové války [čes. bitva u Brodů, bitva u Dubna, bitva u Lucku či bitva u Rovna, pozn. překl.], která vyvrcholila totální porážkou Rudé armády.

Již 9. července Němci obsadili Žytomyr a do Kyjeva jim zbývalo asi 140 km.

Německá blesková válka pokračovala opravdu rychlostí blesku. Sovětská strana ale musela nějak vysvětlit veškerý neúspěch a porážky. A právě tehdy, v červnu 1941, vznikl mýtus o „zrádném“ útoku třetí říše na Sovětský svaz.

Podstata tohoto mýtu spočívala v tom, že SSSR žil mírumilovným životem a třetí říše ho napadla náhle, nečekaně a bez vyhlášení války.

Poslední teze sovětských mýtotvůrců se snadno hroutí pod argumentem, že válka vyhlášena byla. V noci 22. června německý velvyslanec v Moskvě Friedrich-Werner von der Schulenburg předal nótu o vyhlášení války Vjačeslavovi Molotovovi, lidovému komisaři pro zahraniční věci SSSR.

Podobný postup proběhl i v Berlíně, kde německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop informoval sovětského velvyslance Vladimira Děkanozova o začátku války a předal mu nótu.

Na otázku o „nevyhlášené“ válce máme tedy jasnou odpověď, zůstává otázka, zda byla náhlá a neočekávaná.

Díky otevřeným archivům sovětských tajných služeb na Ukrajině dnes můžeme podrobněji vysvětlit i tuto problematiku. Na základě nedávno objevených materiálů sovětské rozvědky, zpravodajských informací a zpráv pohraniční stráže se pokusíme objasnit, jak to skutečně bylo.

Agent „Umělec“, který byl slavným umělcem

V roce 1933 byl sovětskou tajnou službou GPU [Státní politická správa, pozn. překl.] naverbován jako agent známý umělec, absolvent berlínské umělecké školy Mykola Petrovyč Hluščenko [rus. Nikolaj Gluščenko, pozn. překl.]. Jeho první krycí jméno „Umělec“ nebylo tedy příliš originální.

„Umělec“, který žil ve Francii a často cestoval po Evropě, měl spoustu dobrých známých mezi ukrajinskými emigranty, evropskou bohémou a politickým establishmentem, takže jako zahraniční agent byl pro sovětskou rozvědku zvláště zajímavý.

Mykola Hluščenko. Zdroj: Bezpečnostní služba Ukrajiny

Hluščenko se posléze vrátil do SSSR, ale jako agent měl velmi slušné možnosti vycestovávat do zahraničí. V dubnu 1940 odjel do Berlína, kde získal pro SSSR velmi cenné informace. Ty byly první zprávou o tom, že se třetí říše chystá na válku se SSSR.

Dne 10. července 1940 obdržel náčelník NKVD SSSR Lavrentij Berija od Hluščenka následující informaci:

„1. Navzdory podpisu smlouvy o přátelství se SSSR se německá vláda aktivně připravuje na válku proti Sovětskému svazu s cílem odtrhnout od něj Ukrajinu.

2. Německé orgány současně přijímají veškerá nezbytná opatření, aby utajily přípravy na válku proti SSSR.“

Této informaci, jak dnes víme, nebylo proč nevěřit. Na konci června 1940 totiž německá vojska ukončila okupaci Francie a zemí Beneluxu a právě v té době se uvažovalo o možnosti vést válku proti SSSR. Začátek vývoje velkolepé operace Barbarossa se kromě jiného datuje na konec července 1940.

Když se podíváme do materiálů sovětské rozvědky, která operovala na území Generálního gouvernementu [území současného středovýchodního Polska, pozn. aut.], pak jedny z prvních zpráv, které zachytily přípravy na budoucí válku a stahování říšské armády a techniky k sovětským hranicím, se začaly objevovat počátkem roku 1941.

V nich se uvádí, že během prosince 1940 německá strana zintenzivnila poblíž hranic výstavbu vojenských zařízení: kasáren, vojenských opevnění, muničních skladů, silnic a železnic.

Plukovník „Mrówka“

Poměrně důkladné informace o pravděpodobném útoku třetí říše na SSSR poskytl Sovětům člen polské ilegality, zástupce Svazu ozbrojeného boje (Związek Walki Zbrojnej), v lednu 1941 zatčený Leopold Okulicki, kterého čekisté nazývali „plukovník Mrówka“.

Uvedl zejména, že „koncentraci německých sil na území Polska lze chápat jako útočné skupiny pro operaci proti SSSR, nebo jako obranné skupiny v případě možných útočných akcí ze strany SSSR.

První hypotéza se jeví jako nejpravděpodobnější.“

Okulicki dále napsal, že: „iniciativa se dále nachází v rukou Němců. Pro operaci si vyberou nejvhodnější okamžik a využijí všechny příležitosti k vytvoření páté kolony a rozvratu SSSR zevnitř.

Podle mého názoru je rozhodnutí o operaci proti Rusku hotová věc. V danou dobu probíhají přípravy na tuto operaci.“

Plukovník „Mrówka“ uzavřel výpověď velmi symbolicky: „tak v obecné rovině vypadá hypotéza týkající se první fáze operace. Je spravedlivá? To lze prověřit pečlivým sledováním nárůstu sil v těchto regionech [tj. pohraničních oblastech se SSSR, pozn. aut.].“

Právě Okulického výroky o rozmisťování vojsk budou potvrzovat rozvědčíci na jaře 1941.

Rozvědka hlásí

O přesunech německých jednotek k sovětským hranicím informovaly sovětské zpravodajské služby nejen v zimě, ale i na začátku jara 1941. Zdůrazňovaly, že k hranicím se stahuje jak velký počet útvarů různých typů vojsk, tak vojenská technika, tanky, dělostřelectvo a vagóny s municí.

Podle hrubých zpravodajských odhadů se na začátku jara nacházelo na východě Generálního gouvernementu již 30 německých divizí [za předpokladu, že standardní německá pěchotní divize měla asi 17 tisíc vojáků, pak počet vojáků stažených k hranicím se SSSR byl opravdu působivý, pozn. aut.].

Zajímavé jsou informace o náladách a rozhovorech německých vojáků, které sovětská tajná služba obdržela na začátku dubna. Bylo zaznamenáno zejména to, že „v obci Bełżec [zde a dále jsou názvy uváděny v současné podobě, ​pozn. aut.] německý voják v rozhovoru s rolníky řekl: ,Německo v dubnu 1941 skončí válku s Anglií a pak se postaví proti Sovětskému svazu, aby se chopilo ropného bohatství.‘“

Jak uvádí sovětská zpravodajská služba, další voják se nechal slyšet, že „když vojenský vlak projížděl nádražím v Krakově, jeden z německých vojáků se cestujících na nástupišti ptal: ,Je to do Moskvy ještě daleko?‘“

Zvláštní pozornost si zaslouží také zpráva od rozvědky, která na počátku dubna hlásila, že se chystá stavba železnice. Je obecně známo, že jak v roce 1941, tak v současnosti se železnice na území Ukrajiny od evropské sítě liší, kromě jiného má širší rozchod kolejnic.

K zajištění rychlého postupu vojsk, a to i po železnici, přijalo německé velení tato opatření:

„Na nádraží v Rzeszówě [75 km od hranice, pozn. aut.] je připraveno 100 úzkorozchodných parních lokomotiv. Je zde také 150 německých železničářů s potřebným vybavením, kteří po vstupu německé armády na území SSSR musí železnice přestavět na úzkorozchodné.“

„Půl milionu Němců v koncentrácích“

Vedle toho dostávalo sovětské vedení a tajná služba NKGB dosti uklidňující, někdy evidentně přehnané „neuvěřitelné depeše“. Například 10. dubna 1941 přišla informace, že „Poraženecká nálada mezi německými vojáky v důsledku vleklé války a špatného materiálního zabezpečení je vyjadřována různými formami: otevřená prohlášení proti válce, růst dezerce a sebevražd.“

Pokud si dovolíme považovat tuto zprávu alespoň do určité míry za pravdivou, pak následující už opravdu pocházely ze sféry čiré fikce.

Zejména přicházela hlášení, že se mezi německými vojáky na území Generálního gouvernementu šíří komunistické nálady a množství odpovídající literatury. Gestapo ostře potlačuje jakékoli projevy tohoto druhu. Nejzajímavější však je následující tvrzení, že „v německých koncentrácích se nyní nachází asi 400 tisíc německých vojáků, kteří dezertovali z armády. Osvětimský koncentrák opustili Poláci a naplňuje se německými vojáky.“

Skutečnost byla taková, že se třetí říše reálně připravovala na válku. A takové zprávy mohly a pravděpodobně i ukolébávaly sovětské vedení, které se konejšilo představou, že Hitler poblíž hranic jen chřestí zbraněmi a ukazuje svaly.

Wehrmacht táhne dále na východ

Žádná ukolébavka však nemohla změnit skutečnost na hranicích. V následujících zprávách již špióni zaznamenávali, že „ke dni 14. dubna 1941 dorazily do okolí měst Lublin, Zamość, Hrubieszów a Tomaszów [všechny v bezprostřední blízkosti hranic se Sovětským svazem, pozn. aut.] asi 4 divize německé armády […] a v první polovině dubna byly směrem na Tomaszów vyslány 3 pěší divize.“

Ve stejné depeši rozvědčíci konkrétně uváděli stavby a opravy letišť a přistávacích drah poblíž měst a vesnic Rzeszów, Jasionka, Jarosław, Żurawica, Zamość, Lublin a dalších, které leží v bezprostřední blízkosti hranic se SSSR.

Některé, již ověřené zpravodajské informace, které přicházely ve druhé polovině dubna, potvrzovaly přesuny celých armádních skupin ke hranicím se SSSR:

„v první polovině března 1941 byla takzvaná severovýchodní 9. armáda přesunuta z Francie do Krakova, kde zůstala dva dny a poté byla po železnici převezena do Lublinu.“

Takových zpráv existují desítky. Průběžně byly zpravodajské informace doplňovány o pozorování sovětské pohraniční stráže, která hlásila již de visu potvrzené přesuny vojsk nejen na území Generálního gouvernementu, ale také na teritoriích Maďarska a Rumunska.

Za zmínku stojí důležitá zpráva, která přišla koncem dubna od zahraničního agenta „Lvovského“ a skončila na stole šéfa NKVD SSSR Vsevoloda Merkulova: „od 22. dubna je zakázáno civilnímu obyvatelstvu [Generálního gouvernementu, pozn. aut.] používat železniční dopravu [dříve to bylo možné pouze na zvláštní povolení, pozn. aut.], protože železnice přešla do rukou vojenského velení.“

V průběhu května stále přicházely stejné zpravodajské informace o letištích, vojenských skladech, přesouvání jednotek apod.:

„němečtí vojáci, kteří přijeli do pohraničních oblastí z okupovaných zemí – Francie, Norska a Dánska – šíří zvěsti o tom, že velení německé armády hodlá zabrat západní Ukrajinu […] Německá ofenzíva proti Sovětskému svazu by měla začít po skončení dešťů.“

Agenti sledovali také Maďarsko, kde zjistili aktivitu poblíž hranic se SSSR, zvláště stahování vojsk a výstavby vojenských skladů.

Počínaje 30. květnem až do samého začátku války připravovaly sovětské tajné služby USSR téměř denně zprávy „O německých vojenských akcích“ na základě informací rozvědky a pohraniční stráže.

Kromě toho, že tyto zprávy zaznamenávaly každodenní pohyby německých vojsk, uváděly také přibližná data začátku útoku na SSSR.

Ve zprávě z 6. června se například uvádí, že „podle operativních údajů […] je v pohraničních obcích Generálního gouvernementu soustředěno velké množství všech typů vojsk […] mezi německými vojáky se šíří zvěsti, že pravděpodobný útok na SSSR se uskuteční mezi 10. a 20. červnem.“

Pár minut před začátkem

V noci na 22. června obdržela sovětská strana další potvrzení o bezprostředním útoku říše.

Poblíž obce Sokal ve Lvovské oblasti byl zadržen dezertér wehrmachtu. Ukázalo se, že šlo o vojáka 221. ženijního pluku 15. divize Wehrmachtu, Alfreda Germanoviče Liškova, který se večer 21. června 1941 dozvěděl od velitele roty, že v noci má jejich útvar na pontonech a člunech překročit řeku Bug.

Jako komunista [uvedeno v dokumentu, pozn. aut.] se rozhodl dezertovat ze své jednotky a oznámit plánovanou ofenzívu sovětské straně.

Tato zpráva byla doručena do Kyjeva ve 3:10 hod. dne 22. června 1941, tedy 50 minut před zahájením masívního útoku německých vojsk.

A co na to Stalin?!

Jak lze vysvětlit takovou apatii? Od roku 1940 nejvyšší vedení SSSR vědělo, že se třetí říše připravuje na válku. Od počátku roku 1941 přicházely vážné zpravodajské informace o tom, že se ke hranicím stahují vojska. Po celý červen se oznámení pohraniční stráže o přípravách na válku objevovala téměř denně. A reakce žádná…

Tento příběh ve skutečnosti zahrnuje několik myšlenek a vysvětlení takového chování.

O tom, že německé jednotky překročily hranici a bombardují sovětská města, se Stalin dověděl od náčelníka generálního štábu Georgije Žukova asi ve 4 hodiny ráno.

Žukov ve svých pamětech uvádí, že Stalinovi uprostřed noci zatelefonoval. Řekl mu, že začala válka a města jsou bombardována. Stalin nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Po dlouhé pauze a mlčení nařídil, aby se za ním Žukov dostavil do Kremlu na schůzku.

Později, v připraveném, ale na plénu ústředního výboru KSSS nepředneseném projevu v květnu 1956, Žukov tvrdil, že Stalin zakázal na nepřítele střílet.

Tato slova potvrzuje projev Nikity Chruščova na 20. sjezdu KSSS, kde konstatoval: „Na rozdíl od zjevných faktů Stalin věřil, že to ještě nebyla válka, ale provokace některých nedisciplinovaných částí německé armády.“

Opravdu se zdá, že Stalin do poslední chvíle nevěřil, že by ho Hitler mohl napadnout. V průběhu roku 1941, počínaje pohraničníkem či agentem a konče vedením NKGB a NKVD včetně Chruščova a Stalina, věděli všichni o vojenských přípravách říše. „Vůdce národů“ tomu však nevěnoval nejmenší pozornost…

Dalším vysvětlením může být, že sám Stalin plánoval útok na Hitlera. Americký historik Sean McMeekin ve své nové knize [Stalin‘s War: A New History of World War II., pozn. překl.] tuto tezi potvrzuje.

V rozhovoru pro Rádio Svoboda vysvětlil, že: „mým nejdůležitějším archivním nálezem jsou informace o aktivním plánování útočných akcí a Stalinově agresivním rozmisťování vojenských základen na sovětských hranicích s Německem. SSSR prováděl masívní vojenský výcvik a operační a štábní cvičení. Poslední plány mobilizace SSSR z května 1941 obsahovaly frázi ,předběhnout nepřítele‘…“

Ať už to ovšem bylo jakkoli, odpovědnost za totální selhání Rudé armády v roce 1941, která vedla ke stovkám tisíc obětí, leží zcela a přímo na Stalinovi, stejně jako na nejvyšším vojenském velení SSSR.

Při studiu dokumentů sovětských tajných služeb je dnes evidentní, že během let 1940 a 1941 Stalin připomínal opice ze známého obrázku: nic neslyší, nic nevidí, a když přijde informace o začátku války, ani na to nereaguje.

„Vůdcova“ krátkozrakost musela být zatajena. Byl proto ihned vytvořen mýtus o „zrádném“ útoku, který byl aktivně šířen za sovětské éry a v Rusku mu nadále všichni plně věří.

Text vyšel v rámci projektu Ukrajina: jiné dějiny, který společně publikují Historická pravda z Ukrajiny a deník FORUM 24. Každý měsíc vychází článek o dosud neznámých událostech z ukrajinských dějin nebo společné ukrajinsko-české historie. Projekt vznikl z iniciativy ukrajinského historika Volodymyra Birčaka v průběhu prvního inauguračního zasedání Česko-ukrajinského fóra občanských iniciativ, jež se konalo v Praze pod záštitou ministrů zahraničí ČR a Ukrajiny. Analogický projekt – Czech In – otevírá na stránkách portálu Historické pravdy neznámá fakta z českých dějin pro ukrajinské čtenáře.