Ve funkci amerického prezidenta se bude Donald Trump chovat stejně impulzivně jako v předvolebním boji, prognostikuje politolog Stephan Bierling. Trump žije ve vlastním světě, ve kterém si ohýbá fakta podle svých aktuálních potřeb. Pokud mu i tato přestanou vyhovovat, jednoduše se s nimi rozloučí a vymyslí si nová. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk si se Stephanem Bierlingem povídal Benedikt Schulz.

Schulz: 20. ledna převzal Donald Trump oficiálně prezidentský úřad a my můžeme konstatovat, že si svět stále ještě zvyká na to, že k tomu opravdu došlo. Nejpozději po jeho – opatrně řečeno – excentrické tiskové konferenci krátce před inaugurací můžeme vycházet z toho, že určujícím měřítkem jeho vnitřní i vnější politiky bude jeho vlastní osoba. Budeme se s ní tedy muset vypořádat.

To chceme v následujících minutách udělat a zeptáme se, jak nový americký prezident, který v předvolebním boji razil heslo America First, vidí svět. Budu se o tom bavit s profesorem pro mezinárodní politiku a transatlantické vztahy na univerzitě v Regensburku Stephanem Bierlingem. Měli bychom vycházet z toho, že bude americká diplomacie v následujících letech komunikovat prostřednictvím zpráv o 140 znacích (narážka na Trumpovu tweetovací mánii – pozn. překl.).

Bierling: Bohužel ano. Trump se i po svém zvolení a nástupu do funkce chová přesně tak, jak jsme měli možnost vidět už během jeho tiskové konference – jako během celé předvolební kampaně. Neovládá se, je mstivý, je prchlivý, zkracuje komplexní politické problémy do jednoduchých hesel. Takhle Trump funguje a na tom se nejspíš ani v následujících čtyřech letech nic nezmění.

Schulz: Jaký světonázor Donald Trump zastává a jak se nejmocnější člověk planety dívá na svět?

Bierling: Světonázor Donalda Trumpa v podstatě sestává z Donalda Trumpa. On je středem vesmíru. Osobuje si podmanivou inteligenci. Vykládá, že dokáže všechny politické problémy pochopit během 90 minut a vše se bude točit kolem něj. Celý kabinet vybral tak, aby neexistovala žádná konkurenční centra moci. V přechodovém období po vyhraných volbách vypadalo vše velmi chaoticky. Je to ale v jeho zájmu, protože takto zůstává v centru dění, je tím, kdo nakonec musí rozhodnout a všichni se tak musí řídit podle něj: média, vláda, poradci, opozice.

Schulz: Podívejme na zahraniční politiku: bude opravdu tak izolacionistická, jak zní některé obavy?

Bierling: To přesně nevíme, neboť na Trumpovy výpovědi nelze tolik sázet. Velmi často si odporoval – v předvolebním boji i potom. Izolacionizmus vlastně vůbec nebyl v jeho programu, ale spíš vyjednávání se zahraničím z pozice síly – napřed Amerika. Chtěl by vstupovat jen do takových vztahů a smluv, ze kterých vyjde jako vítěz. A samozřejmě bude zkoušet prosazovat americké zájmy daleko brutálněji a ofenzívněji, než jsme byli zvyklí u předchozích prezidentů.

Schulz: Ale i Donald Trump jednou zjistí, jak je svět složitý, že zahraniční politiku nelze pochopit za 90 minut a že blízkovýchodní konflikt nevyřeší ani rozhodnutí prezidenta. Co nastane pak?

Bierling: Ano, to pořádně nevíme, protože zatím nesestavil žádný poradní systém, z kterého bychom mohli usuzovat, co se stane, pokud Trump už nebude mít věci pod kontrolou. Vidíme tu aspoň ministra zahraničí, jednoho bezpečnostního poradce, kteří o věcech něco vědí a mohou ho takříkajíc zahraniční politiku naučit za běhu. Ale jmenoval ministrem zahraničních věcí Tillersona, který se ještě nikdy pořádně zahraničněpolitickými problémy nezabýval. Jeho slyšení před senátem bylo celkem tragické. Má bezpečnostního poradce, který je nenáviděným generálem, který v zásadě tíhne ke spikleneckým teoriím a protimuslimským tirádám a je katastrofálním manažerem. Proto také o svůj job za Obamy přišel. To znamená, že v druhé řadě už nemáme nikoho, kdo pro Trumpa skočí, až šlápne do louže.

Schulz: Když tu teď v osobě Rexe Tillersona máme nového ministra zahraničí, který v některých ne zrovna bezvýznamných případech vybočuje z Trumpovy linie, máme ještě nějakou šanci na tvůrčí zahraniční politiku? Nebo to jednoduše znamená, že to je někdo, kdo nebude mít žádný vliv?

Bierling: To také nevíme, protože je zcela nejasné, jak bude moc v nové administrativě rozdělena. Tillerson nemá žádnou mocenskou základnu. Přichází z průmyslu. Byl šéfem firmy ExxonMobil. Je odkázán na Trumpovu dobrou vůli. Není ukotven v byrokracii. Mohlo by se velmi rychle stát, že se stane slabým ministrem zahraničních věcí, zvláště když s mnoha svými pozicemi naráží na silný odpor kongresu, například se svou velmi proruskou a proputinovskou politikou.

Schulz: Mnohé z toho, co Trump tvrdil v předvolební kampani, bylo jednoduše vylhané a v podstatě se svým způsobem opírá o způsob, jakým jsou vykonstruovány spiklenecké teorie. Jejich podstatným rysem je, že je z definice nemožné je ověřit. Jaké lze očekávat jednání od prezidenta, který vědomě odmítá fakta jakožto základ svého rozhodování?

Bierling: Trump si vybájil svůj nový systém pravdy, nový paralelní vesmír a dokázal, že ho skoro polovina Američanů akceptuje a cítí se v něm dobře. Tím samozřejmě kráčí stejným směrem jako Putin nebo částečně také Erdogan a jaký známe od autoritativních a především pravicově populistických politiků v Evropě. V tomto světě se bude cítit jako ryba ve vodě a co týče faktů, ty si vždy ohne, jak mu to bude vyhovovat. Nejde ani tak o lži, z kterých je Trump neustále usvědčován, ani o postfaktický svět – jak se dnes tak hezky říká –, ve kterém žije, nýbrž jde o vědomé vytváření jiné reality a v této realitě platí jen to, co Trump mistrovsky ovládá: totiž drama, tweety, chaos. Dokud bude zdůrazňovat, že to vše dělá pro průměrného Američana, realita ho možná zas tak rychle nedohoní.

Schulz: Ale jednou, až Trump zjistí, že už nejde o volební boj, ale že je skutečně v úřadu, je tu šance, že bude s realitou konfrontován. Nebo se domníváte, že takhle může jednoduše fungovat dál?

Bierling: Nevěřím, že by opravdu měl vyvinuté chápání reality. Tak, jak předváděl ve volebním boji, žije ve svém vlastním světě, který je poznamenán fantaziemi o jeho bezmezné moci. Ale máte samozřejmě pravdu: jednou vyjde na povrch, že Obamovu reformu zdravotnictví nelze jednoduše zadupat do země a zároveň zachovat pojištění 20 milionů lidí, kteří ho za Obamy získali. To znamená, že jednou dojde ke zlomům, což na druhou stranu nutně nemusí otřást Trumpovým světonázorem, protože už během předvolební kampaně dokázal několikrát kuriózně otočit. Nezastává žádnou politickou ideologii. To je v tomto případě asi výhodou. Pokud dojde na lámání chleba, věci se stanou neprůchozími nebo si budou nějak odporovat, tak dokáže své pozice lehce opustit. Politik, který léta zastává nějaký názor, který něco vystavěl, by to nedokázal. Že se Trump, třeba během prvního roku prezidentování, vrátí nohama na zem, je možná jedna z malých nadějí, které máme.

Schulz: Pokud jsme ale doposavad měli možnost sledovat nestálost jeho názorů, bude mu vůbec ještě někdo něco vyčítat?

Bierling: Samozřejmě to budou dělat demokraté. A budou to dělat média. Budou mu to předhazovat analytici. Ale jejich vliv, jak jsme už měli možnost vidět během voleb, je vesměs omezený. To znamená, že porazit nebo ukočírovat Trumpa argumenty nebude fungovat. Trump hraje mimo běžná pravidla a neplatí na něj obvyklé vztahy příčin a následků. Mistrně dokázal, že jádro svých voličů měl přečtené lépe, než racionální lidé na univerzitách, výzkumných ústavech a v novinářských kuloárech. Pro tyto klíčové klienty se mu podařilo vybudovat paralelní realitu a tu bude udržovat při životě. Ne nadarmo je věrný svému stylu. Tato signální světla, která zapaluje, celé to inscenované drama, ta velká mýdlová opera je v zásadě nutná i proto, že se ve skutečnosti nechce přiblížit realitě.