Když 6. srpna pronikla ukrajinská armáda do Kurské oblasti, uvízlo na hranicích podle zdrojů ruského webu Vjorstka více než 100 branců. Webu Vjorstka se podařilo promluvit s vojáky, kteří se dostali pod palbu a strávili několik dní v lesích. Podle nich „všichni věděli“, že se ukrajinské ozbrojené síly připravují k útoku, ale žádné pokyny od velení stejně nepřišly.
Desítky branců, které skončily v Kurské oblasti, sloužily v Klincích v Brjanské oblasti. Odtud je přinejmenším od května začali posílat na hranice s Ukrajinou. Podle tety pohřešované vojačky Julie byl jedním z míst nasazení opuštěný konzervárenský závod, kde byla komunikace a internet. Odtud byli branci posíláni na kontrolní stanoviště, kde měli být ve službě vždy dva dny. Spolu s nimi sloužili pohraničníci a smluvní vojáci.
Totéž říká i Alexandr, odvedenec z Petrohradu, s kterým redakce hovořila. „Všechno bylo normální, chodili jsme na výjezdy, do několika podpůrných center, kde jsme se střídali dva až tři dny… V té době bylo v této oblasti více než 150 branců. Ale byli tam také smluvní vojáci a pohraničníci z FSB. Všichni jsme se neustále střídali… Tam je to jednodušší, tam není žádná blbá armádní šikana.“
Když 6. srpna začaly boje v pohraničních oblastech Kurské oblasti, mnoho branců přestalo být ve spojení. „Nastala mimořádná situace. Krátce řečeno, chochlové (pejorativní ruské označení Ukrajinců, pozn. red.) prorazili opevnění. Nyní se chystáme odejít buď do Sudže, nebo do Gončarovky. S námi odešlo deset lidí, protože nebyly žádné zbraně, nic. Začala přestřelka, zasypali nás minomety. Byli jsme v samé p*deli světa, nemáme zbraně, nemáme ani ho*no,“ řekl branec Alexej své matce Olze během krátkého telefonického rozhovoru.
„Syn volal z lesa, kam se s devíti spolubojovníky vydal během ostřelování a vzal si s sebou kulomet. Poté s ním bylo spojení na čtyři dny přerušeno. Dne 10. srpna se ozval a řekl, že všechny ty dny strávil v zákopech a nyní je spolu se svými spolubojovníky 30 až 40 kilometrů od bojiště. Podle jeho matky je odvezli dobrovolníci a ‚nacpali je do aut‘,“ uvádí web.
Smluvní voják Alexandr, který se také ozval 10. srpna, byl v době ostřelování pět až šest kilometrů od hranic, „na hlídce“.
„Všechno bylo v haj*lu, neměli jsme žádné bojové zbraně, jenom velitel družstva,“ popisuje ten den v rozhovoru s Vjorstkou. “Byl to ku*va chaos, nebyly vůbec žádné instrukce, pak velitel družstva, smluvní voják, nařídil ústup, trasa byla pod minometnou palbou, tak jsme šli do nějakého zku*veného lesa. Tam jsme se dostali pod palbu, rozprášili nás, já byl otřesený. Jednoho jsme ztratili, hodinu jsme leželi v lese.“
Alexandr říká, že v lese narazili na pohraničníky, kteří byli „taky v p*deli“, a společně se dostali do Sudži. Odtud šli do nemocnice. Kde přesně se nachází, branec neříká.
Několik branců, s nimiž novináři hovořil, tvrdí, že případná ofenziva ukrajinské armády se očekávala.
„Všichni to věděli. Mluvilo se o tom už začátkem července, řekl nám to jeden z civilistů, ale moc jsme tomu nevěřili, marně,“ říká branec Sergej ze Sibiře. „Všichni všechno věděli a všichni všechno viděli, ale bylo jim to jedno,“ sdělil Alexandr z Petrohradu.
Dva vojácí tvrdí, že „v době, kdy začaly boje, mohlo být na hranicích více než sto branců“. Dobrovolník, který vojákům připravoval obědy, uvedl, že v oblastech u Sudži bylo 15 pozic a každá z nich byla obsazena branci. Oficiální potvrzení úmrtí branců zatím neexistuje. Na videu z ukrajinského zajetí se objevili dva branci. Jejich totožnost identifikoval kanál Ostorožno novosti na Telegramu. Někteří z branců jsou nyní v nemocnicích. V prvních dnech bojů horká linka ministerstva obrany některým matkám tvrdila, že branci na hranicích být nemohou.